5 Tdo 490/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 490/2025 citace  Právní věta:Starosta obce nenaplní objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku tím, že uzavře smlouvu o prodeji majetku obce v souladu s rozhodnutím jejího zastupitelstva včetně schváleného pořadí zájemců o koupi majetku a jimi nabízené ceny, i když takovou smlouvu neuzavřel se zájemcem na prvním místě a kupní cena v této smlouvě neodpovídala nejvyšší nabídce. V takovém případě totiž nevykonává pravomoc úřední osoby, ale jen realizuje rozhodnutí zastupitelstva o změně poměrů majetku obce (viz rozhodnutí pod č. 21/2025 Sb. rozh. tr.). O zneužití pravomoci starostou obce by mohlo jít, kdyby např. svévolně uzavřel smlouvu s osobou, kterou zastupitelstvo ve svém rozhodnutí neschválilo jako uchazeče o koupi nebo která byla vyřazena z výběrového řízení, anebo pokud by nedodržel pořadí zájemců schválené zastupitelstvem a účelově pominul zájemce nabízejícího vyšší cenu. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 7. 2025 Spisová značka:5 Tdo 490/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.490.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:14. 10. 2025 Publikováno ve sbírce pod číslem:20 / 2026 Anotace:Rozsudkem příslušného obvodního soudu byl obviněný uznán vinným zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. f) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný, státní zástupce v neprospěch obviněného a proti výroku o náhradě škody i poškozená městská část. O nich rozhodl příslušný městský soud rozsudkem, jímž z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil v celém rozsahu napadený rozsudek soudu prvního stupně a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu sám ve věci rozhodl tak, že podle § 226 písm. b) tr. ř. obviněného zprostil podané obžaloby, neboť skutek označený v žalobním návrhu není trestným činem. Odvolání státního zástupce a poškozené podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná. Poškozenou městskou část odkázal podle § 229 odst. 3 tr. ř. s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti citovanému zprošťujícímu rozsudku městského soudu podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného dovolání, které opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval otázkou, jestli starosta obce nenaplní objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku tím, že uzavře smlouvu o prodeji majetku obce v souladu s rozhodnutím jejího zastupitelstva včetně schváleného pořadí zájemců o koupi majetku a jimi nabízené ceny, i když takovou smlouvu neuzavřel se zájemcem na prvním místě a kupní cena v této smlouvě neodpovídala nejvyšší nabídce, na kterou odpověděl kladně. Je tomu tak proto, že v takovém případě nevykonává pravomoc úřední osoby, ale jen realizuje rozhodnutí zastupitelstva o změně poměrů majetku obce (viz rozhodnutí pod č. 21/2025 Sb. rozh. tr.). O zneužití pravomoci starostou obce by mohlo jít, kdyby např. svévolně uzavřel smlouvu s osobou, kterou zastupitelstvo ve svém rozhodnutí neschválilo jako uchazeče o koupi nebo která byla vyřazena z výběrového řízení, anebo pokud by nedodržel pořadí zájemců schválené zastupitelstvem a účelově pominul zájemce nabízejícího vyšší cenu. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 490/2025-1086 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného Ing. Oldřicha Lomeckého, trvale bytem Hellichova č. 458/1, Praha 1 – Malá Strana, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. 67 To 424/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 187/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 44 T 187/2021, byl obviněný Ing. Oldřich Lomecký uznán vinným zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. f) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Podstata těchto trestných činů měla spočívat ve stručnosti v tom, že obviněný jako starosta městské části Praha 1 uzavřel dne 8. 4. 2013 za tuto městskou část jako převodce s K. Č. jako nabyvatelem smlouvu o převodu vlastnictví bytové jednotky č. XY na adrese XY, o dispozici 7 + 1 a podlahové ploše 227,8 m2 za cenu ve výši 7 100 000 Kč. Učinil tak přesto, že na 18. zasedání zastupitelstva městské části Praha 1 konaném dne 18. 10. 2012, jehož se jako zastupitel účastnil, bylo přijato usnesení zastupitelstva městské části Praha 1 č. UZ12_0307, kterým bylo schváleno ukončení výběrového řízení, vyhlášeného v souladu s usnesením zastupitelstva městské části Praha 1 ze dne 19. 6. 2012 č. UZ12_0279, a podle jehož bodu 22. byl prodej této bytové jednotky schválen O. G. za částku ve výši 18 949 000 Kč. Obviněný tedy měl postupovat v rozporu se slibem člena zastupitelstva městské části podle § 50 odst. 3 za užití § 87 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění účinném do 30. 6. 2016, a v rozporu s § 35 odst. 1 a § 36 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Podle těchto ustanovení musí být majetek hlavního města Prahy využíván účelně a hospodárně a při úplatném převodu majetku musí být cena sjednána zpravidla ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá, přičemž obvyklá cena zmíněné bytové jednotky byla ve výši 8 800 000 Kč. Takovým jednáním měl obviněný způsobit městské části Praha 1, které byla hlavním městem Prahou ve smyslu § 19 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, svěřena tato bytová jednotka do správy a hospodaření, škodu ve výši 1 700 000 Kč. 2. Za uvedené trestné činy byl obviněnému uložen podle § 329 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle 82 odst. 3 tr. zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil trestným činem. Dále byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit jako náhradu škody poškozené městské části Praha 1 částku ve výši 1 700 000 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 700 000 Kč, a to ode dne 24. 9. 2021 do zaplacení. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný, státní zástupce v neprospěch obviněného a proti výroku o náhradě škody i poškozená městská část Praha 1. O nich rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. 67 To 424/2024, jímž z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil v celém rozsahu napadený rozsudek soudu prvního stupně a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu sám ve věci rozhodl tak, že podle § 226 písm. b) tr. ř. obviněného zprostil podané obžaloby, neboť skutek označený v žalobním návrhu není trestným činem. Odvolání státního zástupce a poškozené podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná. Poškozenou městskou část Praha 1 odkázal podle § 229 odst. 3 tr. ř. s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Takto rozhodly soudy nižších stupňů poté, co nejdříve soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 4. 2024, sp. zn. 44 T 187/2021, zprostil obviněného obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. Odvolací soud poté tento rozsudek zrušil usnesením ze dne 24. 7. 2024, sp. zn. 67 To 201/2024, a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, neboť nebyly splněny požadavky vyplývající z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 125 odst. 1 tr. ř. Odvolací soud přitom dovodil, že soud prvního stupně neprovedl dokazování v potřebném rozsahu v souladu se zásadou materiální pravdy, jednostranně hodnotil provedené důkazy ve prospěch obviněného, zcela pominul důkazy svědčící o tom, že obviněný mohl jednat ve