5 Tdo 5/2015 — Nejvyšší soud

5 Tdo 5/2015 citace  Název judikátu:Pachatel trestného činu podle § 225 tr. zákoníku Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 2. 2015 Spisová značka:5 Tdo 5/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.5.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení povinnosti v insolvenčním řízení Dotčené předpisy:§ 225 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 6. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 5/2015-29 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2015 o dovolání, které podal obviněný Ing. P. Š. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 6 To 159/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 72/2013, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný Ing. P. Š. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 3 T 72/2013, uznán vinným přečiny porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil skutky blíže konkretizovanými ve výroku o vině pod body 1. a 2. v citovaném rozsudku. Za tyto přečiny byl obviněný odsouzen podle § 225 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. O odvolání obviněného, které podal proti uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 6 To 159/2014, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) a d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku, jehož se obviněný dopustil skutkem zde podrobně popsaným. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 225 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Naproti tomu odvolací soud podle § 259 odst. 1 tr. řádu vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, pokud jde o skutek obsažený pod bodem 2. ve výroku o vině v napadeném rozsudku soudu prvního stupně. Proti odsuzující části zmíněného rozsudku odvolacího soudu podal obviněný Ing. P. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného se odvolací soud nevypořádal správně s otázkou významu a účinků zveřejnění rozhodnutí valné hromady obchodní společnosti DANOB, s. r. o., o jeho odvolání z funkce jednatele této obchodní společnosti, jehož účinky nastaly již v okamžiku přijetí takového rozhodnutí. Přitom obviněný odkazuje na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu k uvedené otázce, konkrétně na jeho usnesení ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2363/2010, podle kterého je usnesení valné hromady jinou právní skutečností, v jejímž důsledku pravidelně dochází ke vzniku, změně či zániku práv a povinností, a rozhodnutí o odvolání jednatele společnosti s ručením omezeným má konstitutivní účinky. Jak dále obviněný zdůraznil, napadené usnesení odvolacího soudu je v rozporu s ustanovením § 125 odst. 1 písm. f) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (který byl účinný do 31. 12. 2013, dále ve zkratce „obch. zák.“), protože ve smyslu citované judikatury funkce jednatele zaniká dnem, kdy valná hromada společnosti s ručením omezeným rozhodla o jeho odvolání z funkce, případně pozdějším dnem určeným v usnesení valné hromady, nikoliv až okamžikem, kdy se jednatel dozví o svém odvolání z funkce. Obviněný považuje za nesprávná i skutková zjištění k této otázce. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 6 To 159/2014, a aby podle § 265l tr. řádu tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce se do dne vydání tohoto usnesení nevyjádřil k podanému dovolání obviněného Ing. P. Š. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům. Pokud jde o dovolací důvod, obviněný Ing. P. Š. opírá své dovolání o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Tomuto dovolacímu důvodu však neodpovídá jen obecné tvrzení obviněného, podle něhož se soudy nižších stupňů údajně nevypořádaly se všemi skutečnostmi významnými pro rozhodnutí a neučinily správná skutková zjištění. Uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu naopak odpovídají námitky obviněného Ing. P. Š. , jimiž zpochybnil závěr, že by mohl být pachatelem přečinu porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku, protože podle jeho názoru odvolací soud nesprávně posoudil otázku právní povahy zápisu rozhodnutí valné hromady obchodní společnosti DANOB, s. r. o., o odvolání obviněného z funkce jednatele do obchodního rejstříku. Tyto námitky ovšem Nejvyšší soud nepovažuje za opodstatněné. K tomu je třeba připomenout, že přečinu porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo v insolvenčním řízení maří nebo hrubě ztěžuje výkon funkce insolvenčního správce, a tím ohrozí účel insolvenčního řízení. Pachatelem tohoto přečinu může být kdokoli, byť jím zpravidla bývá dlužník v úpadku nebo fyzická osoba, která jedná za takového dlužníka nebo ho zastupuje, je-li jím právnická osoba, např. obchodní společnost nebo družstvo. Jak je mimo jiné zřejmé z popisu rozhodných skutkových zjištění v nyní posuzované trestní věci, obviněný Ing. P. Š. byl jediným společníkem a jednatelem obchodní společnosti DANOB, s. r. o., přičemž insolvenční řízení bylo ve vztahu k ní zahájeno dne 14. 5. 2010 na základě návrhu jednoho z věřitelů – obchodní společnosti SILMET Příbram, s. r. o. O tomto návrhu na zahájení insolvenčního řízení rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. MSPH 94 INS 5219/2010, tak, že zjistil úpadek dlužníka – obchodní společnosti DANOB, s. r. o., a ustanovil insolvenčním správcem obchodní společnost Institut insolvence, v. o. s. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2011, sp. zn. MSPH 94 INS 5219/2010, pak byl prohlášen konkurs na majetek obchodní společnosti DANOB, s. r. o., jako dlužníka. Z výsledků dokazování dále vyplývá, že dne 1. 12. 2010 obviněnému zanikla funkce jednatele této obchodní společnosti, protože téhož dne byl odvolán z uvedené funkce rozhodnutím jediného společníka vykonávajícího působnost valné hromady. Toto rozhodnutí ovšem nebylo oznámeno obchodnímu rejstříku, v němž je obviněný nadále zapsán jako jednatel posledně jmenované obchodní společnosti. Přitom odvolací soud vymezil dobu, po kterou obviněný neposkytoval insolvenčnímu správci a insolvenčnímu soudu všestrannou součinnost, obdobím od 9. 2. 2011 do 21. 9. 2012. Nejvyšší soud zde poukazuje zejména na ustanovení § 210 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“), kde jsou vymezeny základní povinnosti dlužníka při zjišťování majetkové podstaty. Podle § 210 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník povinen poskytnout insolvenčnímu správci nebo předběžnému správci při zjišťování majetkové podstaty všestrannou součinnost, zejména dbát pokynů insolvenčního správce nebo předběžného správce. Podle § 210 odst. 2 insolvenčního zákona v případě, je-li dlužníkem právnická osoba, mají takovou povinnost poskytnout insolvenčnímu