5 Tdo 537/2010 — Nejvyšší soud

5 Tdo 537/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1l 265b/1g 265b/1l Datum rozhodnutí:26. 5. 2010 Spisová značka:5 Tdo 537/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.537.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 255 odst. 1, 3 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 1. 2010 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí -III.ÚS 537/10prof. JUDr. Jan Musil, CSc.-17.6.2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 537/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2010 o dovoláních, která podali Ing. M. B. a Ing. M. V., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2009, sp. zn. 10 To 261/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 130/2004, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. M. B. a Ing. M. V. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 4 T 130/2004, byli obvinění Ing. M. B. a Ing. M. V. uznáni vinnými trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen „tr. zák.“), jehož se obviněná Ing. M. B. dopustila jednáním pod body 1) – 3) výroku o vině a obviněný Ing. M. V. skutky pod body 1) – 4) tamtéž. Za uvedený trestný čin byli jmenovaní obvinění odsouzeni podle § 255 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, resp. u obviněného Ing. M. V. v trvání tří roků. K výkonu uložených trestů byl každý z obviněných podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. okresní soud odkázal více jak dvě stě poškozených členů družstevní záložny s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně byli obvinění Ing. M. B. a Ing. M. V. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby ze skutku, který obžaloba kvalifikovala jako dílčí skutek pokračujícího trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného J. K. [bod 4) výroku o vině]. Proti citovanému rozsudku okresního soudu podali poškození J. a M. N. a rovněž obvinění Ing. M. V. a Ing. M. B. odvolání, jež Krajský soud v Hradci Králové zamítl usnesením ze dne 6. 11. 2008, sp. zn. 10 To 261/2008. Toto rozhodnutí však Nejvyšší soud zrušil na podkladě dovolání obviněných Ing. M. B. a Ing. M. V., a to usnesením ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 5 Tdo 379/2009, a věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí. Krajský soud v Hradci Králové tak opětovně projednal odvolání poškozených J. a M. N.a obviněných Ing. M. B. a Ing. M. V. Rozsudkem ze dne 30. 11. 2009, sp. zn. 10 To 261/2008, zrušil ohledně jmenovaných obviněných napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. v celé odsuzující části a podle § 261 tr. ř. také ohledně obviněného J. K. V souladu s § 259 odst. 3 tr. ř. krajský soud nově rozhodl o vině obviněných Ing. M. V. a Ing. M. B. trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák., za což každému z obviněných uložil podle § 255 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon soud podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků. Současně odvolací soud rozhodl o zproštění obžaloby obviněných Ing. M. V., Ing. M. B. a J. K. ze skutků, jež Okresní soud v Trutnově kvalifikoval jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák., resp. u obviněného J. K. podle § 255 odst. 1, 2 tr. zák. Zároveň bylo rozhodnuto o náhradě škody, a to tak, že celkem 224 poškozených bylo podle § 229 odst. 1, 3 tr. ř. odkázáno se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání poškozených J. a M. N. odvolací soud zamítl podle § 256 tr. ř. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2009, sp. zn. 10 To 261/2008, napadli obvinění Ing. M. V. a Ing. M. B. dovoláními, jež podali prostřednictvím svých obhájců ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Svá dovolání oba opřeli o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž obviněná Ing. M. B. uplatnila i dovolací důvod uvedený pod písmenem l) odst. 1 § 265b tr. ř. v jeho první alternativě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Ve svém již tedy druhém mimořádném opravném prostředku obviněná Ing. M. B. s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vytkla odvolacímu soudu, že „nebyly splněny podmínky pro částečné zamítnutí odvolání v té části, kde byla dovolatelka shledána vinnou“. Nenaplnění procesních podmínek spatřovala v tom, že krajský soud nepřezkoumal všechny její námitky, zejména námitku ohledně způsobené škody. Otázku vzniku škody podle dovolatelky odvolací soud nadto ještě nesprávně právně posoudil, což zakládalo důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že škoda nevznikla, nemovitosti, jež nakoupila společnost Náchodská obslužní společnost, s. r. o., svou hodnotou převyšovaly soudy zjištěnou výši škody. Uvedla dále, že nákupem nemovitostí do majetku Náchodské obslužní společnosti, s. r. o., která byla 100 % dceřinou společností Náchodské družstevní záložny, se zvýšila hodnota obchodního podílu družstevní záložny jako jediného společníka Náchodské obslužní společnosti, s. r. o. Tento její argument však krajský soud podle jejího názoru nepřesvědčivě odmítl. Dovolatelka se ohradila rovněž proti naplnění zákonného znaku porušení povinnosti spravovat cizí majetek. Podle jejího přesvědčení nešlo ze smlouvy o zprostředkování koupě nemovitostí dovodit, že by poskytování záloh Náchodské obslužní společnosti, s. r. o., ze strany Náchodské družstevní záložny vedlo ke skrytému úvěrování. Obviněná připomněla, že ze záloh byly skutečně zakoupeny nemovitosti v O. a H. K., kde družstevní záložna hodlala otevřít své pobočky. Dodala, že ani Úřad pro dohled nad družstevními záložnami nezjistil v roce 1998, kdy byla uzavřena smlouva o zprostředkování koupě nemovitostí, žádné pochybení. Až v následujícím roce tento kontrolní orgán naznačil možnost skrytého úvěrování a záložna nato přestala zálohy poskytovat. Obviněný Ing. M.V. ve svém dovolání namítl nesprávné hmotně právní posouzení skutku, které podle něj spočívalo ve vadném zjištění vzniklé škody. Popřel, že jednáním, za které byl uznán vinným, vůbec mohlo dojít ke škodlivému následku na majetku Náchodské družstevní záložny. Obviněný zpochybnil závěr krajského soudu o oddělitelnosti majetku Náchodské družstevní záložny a jí vlastněné Náchodské obslužní společnosti. Dovodil totiž, že nákupem nemovitostí do majetku Náchodské obslužní společnosti, v níž měla Náchodská družstevní záložna obchodní podíl ve výši 100 %, došlo k navýšení majetku záložny. Ke splacení dluhu Náchodské obslužní společnosti podle obviněného postačovalo prodat obě nemovitosti, což se sice nestalo, avšak nikoli jeho vinou. Dovolatel v této souvislosti vytkl odvolacímu soudu vady v jím provedeném důkazním řízení. Ohradil se především proti tomu, že soud nenechal vypracovat revizní znalecký posudek o ekonomickém stavu záložny. Posudek vypracovaný Národohospodářskou fakultou Vysoké školy ekonomické v Praze a ani výslech jeho zpracovatelů však podle obviněného neobjasnil řádně a dostatečně otázku možného vzniku škody, a odvolací soud pochybil, pokud z jeho závěrů vycházel. Závěrem obviněný Ing. M. V. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a přikázal nové projednání a rozhodnutí věci, aniž specifikoval, kterému z obou soudů. Nejvyšší státní zástupkyně se k dovoláním obviněných Ing. M. B. a Ing. M. V. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten byl toho názoru, že Krajský soud v Hradci Králové se zabýval všemi výhradami Nejvyššího soudu vyslovenými v rámci předchozího dovolacího řízení, a se závěry odvolacího soudu se plně ztotožnil. Proto navrhl odmítnout obě dovolání v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], v zákonné lhůtě a