5 Tdo 551/2019 — Nejvyšší soud

5 Tdo 551/2019 citace  Název judikátu:Jednota skutku při týrání více osob Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 5. 2019 Spisová značka:5 Tdo 551/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.551.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Popis skutku Rozsudek Skutek Týrání osoby žijící ve společném obydlí Týrání svěřené osoby Dotčené předpisy:§ 198 tr. zákoníku § 199 tr. zákoníku § 120 odst. 3 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:10. 9. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 551/2019-576 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 5. 2019 o dovolání podaném nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného A. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, přechodně bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 6 To 456/2018, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 33 T 28/2017, takto: Podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu se částečně zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 6 To 456/2018, a to ve výroku uvedeném pod bodem II., jímž byl obviněný A. Š. podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších změn. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 33 T 28/2017, byl obviněný A. Š. uznán vinným za skutek pod bodem 1) zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), za skutek pod bodem 2) trestným činem týrání osoby ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákon“). Za uvedené trestné činy mu byl podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, který byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR na náhradu škody částku 5 746 Kč (se zbytkem svého nároku byla tato poškozená podle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních) a poškozené S. Š., nar. XY, na náhradu škody částku ve výši 21 682 Kč. Tímto rozsudkem byl obviněný také zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu pro skutek blíže popsaný ve výroku rozsudku pod bodem II., kterým měl spáchat trestný čin týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákona. 2. Z podnětu odvolání obviněného A. Š. a státní zástupkyně Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 6 To 456/2018, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu ve věci znovu rozhodl tak, že obviněného A. Š. uznal vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku. Za to mu podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 2 let, který byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 et. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR škodu ve výši 5 746 Kč a poškozené S. Š. škodu ve výši 21 682 Kč. Podle § 226 písm. b) tr. řádu byl tímto rozsudkem odvolacího soudu ve výroku pod bodem II. obviněný rovněž zproštěn obžaloby pro skutek, kterým měl spáchat trestný čin týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, 2 písm. a) a b) tr. zákona. 3. Podle výroku rozsudku soudu druhého stupně pod bodem I. se obviněný dopustil zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku tím, že (zjednodušeně uvedeno) od přesně nezjištěné doby roku 2009 do 4. 4. 2016, kdy byl obviněný vykázán ze společného bydliště v bytě na adrese XY, který obýval společně se svojí manželkou, poškozenou S. Š., ji často pod vlivem alkoholu, dlouhodobě, opakovaně, se vzrůstající intenzitou, ke konci daného období denně či obden psychicky i fyzicky týral, a to následujícím způsobem. Po celou dobu soužití poškozenou verbálně napadal a ponižoval vulgárními slovy. Když se vracel domů pozdě v noci, dělal hluk a scény, takže nemohla spát. Pravidelně po ní plival, házel po ní vše, co mu přišlo pod ruku, např. židli, deštník, pinzetu, lyžařskou botu. Pokud se poškozená snažila bránit a vzdorovat, jen jej více vyprovokovala. Od 22 hodin nesměla chodit do obývacího pokoje, pokud to porušila, fyzicky ji napadl, nejčastěji do ní kopal, zpravidla se jednalo o nenadále údery. Pokud se před ním schovala v pokoji, tak jí bral klíče nebo vysadil dveře, aby tak nemohla činit. Zákazy a schválnostmi ji omezoval v každodenních domácích činnostech. Opakovaně se se svými dětmi nedostala na noc do bytu z důvodu jeho těžké opilosti. Fyzicky ji napadal zpravidla kopy do oblasti nohou a hýždí a údery sevřenou či otevřenou dlaní, čímž jí způsobil modřiny a pohmožděniny, také s ní vrážel do různých věcí, např. na roh stěny v kuchyni, v důsledku čehož poškozená spadla na zem a spadlo na ni i kuchyňské náčiní. Dne 3. 1. 2015 ji slovně urážel a rdousil. Dne 19. 3. 2016 ji fyzicky napadl tím způsobem, že ji uchopil za prsty levé ruky, které jí vykroutil, přičemž jí zlomil prsteníček. Poškozená se obviněného bála, z daného jednání byla vyčerpaná, trpěla poruchami spánku, avšak nevyvinula se u ní v důsledku jednání obviněného žádná duševní porucha a ani netrpěla syndromem týrané ženy. 4. Obviněný byl výrokem pod bodem II. rozsudku Městského soudu v Praze také zproštěn obžaloby (aniž by bylo ve výroku rozsudku konkretizováno jaké) podle § 226 písm. b) tr. řádu pro skutek, že „od přesně nezjištěné doby roku 2009 popsanému jednání obžalovaného pod bodem I. byly přítomny společné děti poškození P. Š., nar. XY, a P. Š., nar. XY, a to až do jejich odchodu ze společné domácnosti, kterou P. Š. opustila v roce 2009 a P. Š. v roce 2013, které jednání otce nesly úkorně, o matku se bály, v době soužití s otcem trpěly syndromem CAN, tj. syndromem týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte, přičemž když se matku před otcem snažily chránit, tak obviněný svoji agresi ať již verbální či fyzickou zacílil i na ně, kdy s následky, které jednání otce zanechalo na jejich psychice, se potýkají dosud“, neboť tento skutek není trestným činem. II. Dovolání nejvyššího státního zástupce 5. Proti zprošťujícímu výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch a v neprospěch obviněného A. Š. dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť podle něj rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení zproštěného skutku. 6. Úvodem nejvyšší státní zástupce zrekapituloval dosavadní průběh řízení, v rámci čehož také upozornil na to, že dovoláním je napadáno již druhé rozhodnutí odvolacího soudu v téže věci. Svým prvním rozhodnutím ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. 6 To 175/2018, totiž soud druhého stupně zrušil k odvolání obviněného i státní zástupkyně první rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 33 T 28/2017. Dovolatel dále připomněl, že soud druhého stupně svým druhým rozhodnutím sice napravil jedno procesní pochybení soudu prvního stupně, jenž jednání obviněného pod bodem I. výroku svého rozsudku nesprávně rozdělil do dvou samostatných bodů - skutků, z nichž první kvalifikoval jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a druhý jako trestný čin týrání osoby žijící ve společném obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, 2, písm. a) tr. zákona, nicméně neodstranil jiné pochybení, které sám zopakoval a které spočívalo v tom, že o jednom skutku rozhodl dvěma výroky, které vedle sebe nemohou obstát, neboť jeden výrok je odsuzující, druhý zprošťující. Ve zprošťující části svého rozsudku totiž soud druhého stupně zcela převzal výrok z rozsudku soudu prvního stupně, pouze konkretizoval dobu, po kterou se měl stíhaného jednání obviněný dopouštět, přitom je však již z popisu skutku zřejmé, že jednání obviněného (i vzhledem k odkazu na bod I. výroku) je stejné, jako jed