5 Tdo 602/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 602/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 7. 2025 Spisová značka:5 Tdo 602/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.602.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Krádež Dotčené předpisy:§ 205 odst. 1,4 písm. c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 9. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 17.10.2025III.ÚS 3074/25 Milan Hulmák Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 602/2025-1270 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný L. O. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. 3 To 40/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 34/2011, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. O. odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 8. 4. 2024, sp. zn. 61 T 34/2011, byl obviněný L. O. uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), za nějž mu byl podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozenému R. K. částku ve výši 5 197 830 Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Uvedené trestné činnosti se obviněný dopustil podle zjištění soudu prvního stupně zjednodušeně uvedeno tím, že dne 5. 1. 2011 v dopoledních hodinách v XY využil nepozornosti svého známého poškozeného R. K., u něhož byl v bytě na návštěvě, a odcizil ze stolu v kuchyni igelitovou tašku s finanční hotovostí 210 000 eur v převážně pětistovkových bankovkách. Tuto finanční hotovost potom použil pro svou potřebu, čímž poškozenému R. K. způsobil škodu v celkové výši 5 222 700 Kč. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. 3 To 40/2024, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Proti uvedenému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný L. O. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. b), d), g) a m) tr. ř. 5. Obviněný ve svém dovolání obsáhle reprodukoval dosavadní průběh řízení a svou vlastní dosavadní obhajobu, jakož i postupy a odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, jen na okraj pak zmínil, jakým dovolacím důvodům podle něj má ta která část jeho dovolání odpovídat jím uplatněným dovolacím důvodům, jež předtím vypočetl na úvod svého dovolání. Podle názoru obviněného rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně bylo zatíženo vadami spočívajícími v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Celým jeho dovoláním se pak nese polemika se závěry soudů nižších stupňů ohledně hodnocení důkazů, rozsahu provedeného dokazování a učiněných skutkových závěrů soudem prvního stupně, které nakonec i přes původní výhrady akceptoval i soud odvolací, který podle obviněného rezignoval na splnění svých původních pokynů uložených soudu prvního stupně ve svém předchozím kasačním rozhodnutí. Odvolací soud podle názoru obviněného tak nesprávně rozhodl o zamítnutí odvolání jako řádného opravného prostředku, přestože byly v řízení mu předcházejícím dány dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), d) a g) tr. ř. Dovolatel především trval na tom, že se skutek, jak byl popsán ve skutkové větě výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, nestal a on se tam popsaného jednání nedopustil. Zpochybňoval též nestrannost a nezaujatost předsedkyně senátu soudu prvního stupně, což se podle něj mimo jiné projevilo i tím, že byl jejím postupem zkrácen na svém právu účastnit se hlavního líčení a přednést svou závěrečnou řeč. 6. Obviněný tedy ve svém dovolání nejprve rozsáhle zrekapituloval dosavadní řízení, v němž detekoval různá procesní pochybení zejména soudu prvního stupně. K tomu polemizoval se závěry uvedenými v rozhodnutích soudů nižších stupňů v odůvodnění jejich rozhodnutí a předkládal vlastní alternativní verzi skutkového děje. Zvláště zdůraznil, že soud prvního stupně neprovedl výslech svědků, jejichž výslech navrhl, a že odvolací soud bez kritického přezkumu převzal skutkové i právní závěry soudu prvního stupně. 7. V rámci své argumentace ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst.1 písm. g) a m) tr. ř. zpochybnil mimo jiné věrohodnost některých důkazů. Velkou pozornost přitom věnoval směnce ze dne 14. 1. 2011, vystavené až o 10 dnů později, než mělo dojít k půjčení peněz O. K. Tuto směnku nejasného původu a osudu z více důvodů označil za spornou a účelově použitou, a proto podle něj nemůže prokazovat existenci finanční hotovosti ve výši 210 000 eur, kterou měl obviněný odcizit poškozenému R. K. 8. Dále obsáhle zpochybňoval výpovědi jednotlivých svědků, zejména konfrontoval výpověď poškozeného R. K. s výpověďmi dalších osob a poukazoval na jejich údajné vnitřní rozpory a logické nesrovnalosti. Věnoval pozornost především výpovědím svědků K. B., M. D., M. L., K. R., O. K. a J. Š., důvodům změny jejich výpovědí, resp. důvodům, proč podle něj svědci neuváděli pravdu. Svědci jej usvědčovali, protože se podle obviněného báli poškozeného, který je též vydíral, případně usvědčoval v jiné trestní věci. Jejich motivací vypovídat odlišně se soudy nižších stupňů dostatečně nezabývaly, především řádně nevyhodnotily stěžejní svědecké výpovědi O. K. a P. P., které také usvědčují poškozeného z jeho lží a snahy o dehonestaci obviněného. V tom spatřoval extrémní rozpory mezi výpověďmi svědků a způsobem, jak je hodnotil soud prvního stupně, jehož hodnocení převzal i soud odvolací. 9. Další část dovolání obviněný zaměřil na zpochybnění samotné existence částky 210 000 eur, kterou měl ukrást. Nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že tato finanční částka představovala finanční prostředky představující výnos z trestné činnosti či peníze k páchání trestné činnosti, neboť tento závěr neměl oporu v provedeném dokazování. Mezi opomenuté důkazy obviněný zařadil i vyrozumění státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 8. 6. 2022, ze kterého vyplývá, že na eurovém účtu obchodní společnosti C. bylo od ledna 2010 do prosince 2010 postupně vloženo 987 970 eur a vybráno do té doby 3 280 eur. Soudy nižších stupňů měly provést důkaz výpisem z bankovního účtu obchodní společnosti C., k němuž měl dispoziční právo. Tím by se prokázalo, že měl přístup k výrazně vyšší částce, než jaká byla uvedena v obžalobě, avšak tohoto mnohem jednoduššího způsobu získat finanční obnos nevyužil. 10. Obviněný dále brojil proti rozsahu provedeného dokazování, zejména s ohledem na neopatření spisového materiálu týkajícího se trestního stíhání poškozeného a některých svědků na území Slovenské republiky. V této souvislosti namítl, že soud prvního stupně nerespektoval dřívější závazné pokyny odvolacího soudu týkající se rozsahu dokazování, když si opatřil pouze obžalobu Krajské prokuratury v Trenčíně, dále však uvedené kauze nevěnoval pozornost. Odvolací soud pak na své dřívější pokyny rezignoval. 11. V závěru dovolání s ohledem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný namítl podjatost předsedkyně soudu prvního stupně, a to s ohledem na způsob jejího vedení trestního řízení, zejména pak s ohledem na průběh výslechu svědků a jejich poučování, ale též nevyhovování návrhům obhajoby, zejména co do rozsahu prováděného dokazování, jakož i neumožnění účasti obviněného u hlavního líčení a přednesu závěrečné řeči a posledního slova. Podjatost namítal ještě před zahájením hlavního líčení, avšak jeho námitka byla soudem prvního stupně zamítnuta, stejně tak byla zamítnuta i jeho stížnost proti tomuto usnesení. 12. Zároveň obviněný namítl porušení svého práva na přítomnost u hlavního líčení, když mu nebylo umožněno přednesení závěrečné řeči ani posledního slova. Předsedkyně senátu soudu prvního stupně mu totiž dne 17. 7. 2023 znemožnila vstoupit do jednací síně a přednést závěrečnou řeč a poslední slovo, ačkoliv stál před dveřmi jednací místnosti. Takové jednání předsedkyně senátu