5 Tdo 655/2023 – Nejvyšší soud

5 Tdo 655/2023-1866 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2023 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných 1. I. Č., 2. M. W., 3. M. D. a 4. Q. T. T., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 4 To 518/2021, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 5 T 40/2017, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 4 To 518/2021. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 8. 2021, sp. zn. 5 T 40/2017, bylo rozhodnuto o vině shora označených obviněných. Konkrétně obviněná I. Č. byla uznána vinnou přečinem neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle § 252 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších změn (dále jen „tr. zákoník“), a sice ve znění účinném do 31. 12. 2016. Za tento přečin a za další přečin neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle § 252 odst. 1 tr zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2016, jímž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 9. 2018, sp. zn. 4 T 35/2018, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2018, sp. zn. 4 To 294/2018, a za přečin neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle § 252 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2016, jímž byla uznána vinnou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 2 T 30/2018, jí byl uložen podle § 252 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 26 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávání funkce správce svěřenského fondu na dobu 5 let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 9. 2018, sp. zn. 4 T 35/2018, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2018, sp. zn. 4 To 294/2018, a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 2 T 30/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 2. Obvinění M. D., Q. T. T. a M. W. byli uznáni vinnými pomocí k přečinu neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 252 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2016. Obviněné M. D. za to byl uložen podle § 252 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Obviněnému Q. T. T. byl podle § 252 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Obviněnému M. W. byl podle § 252 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněná M. D. a státní zástupce v neprospěch obviněných odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 4 To 518/2021, tak, že podle § 258 odst.1 písm. d) tr. ř. z podnětu státního zástupce napadený rozsudek ohledně všech obviněných zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak, že pod bodem I. výroku rozsudku podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku ohledně obviněné I. Č. zrušil z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 2 T 30/2018, výrok o vině a trestu, jakož i další výroky, které měly ve výroku o vině svůj podklad. Pod bodem II. výroku rozsudku pak uznal obviněné I. Č., M. W., M. D. a Q. T. T. vinnými přečinem neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle § 252 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2016. Za to všem obviněným uložil tresty stejného druhu i výměry, jako to učinil soud prvního stupně. Ke změně došlo pouze u obviněné I. Č. v tom směru, že jí byl uložen společný souhrnný trest (když jí byl ukládán trest mimo jiné za pokračující trestnou činnosti, neboť ke dvěma dílčím útokům stíhaným v této trestní věci přibyl ještě jeden dílčí útok předtím odsouzeným shora uvedeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2). 4. Uvedeného trestného činu, jímž byli obvinění uznáni vinnými, se podle rozsudku odvolacího soudu (zjednodušeně uvedeno) dopustili následovně. Obviněná I. Č. a osoba vystupující pod nepravou identitou jako T. T. M. uzavřeli smlouvu o vytvoření svěřenského fondu E., na jejímž základě byla obviněná I. Č. jmenována svěřenskou správkyní tohoto fondu. Tento svěřenský fond ale nebyl zřízen za účelem řádné veřejně prospěšné činnosti, ale pouze ve snaze obejít regulaci hazardních her upravenou zejména v § 1, 2 a 4 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, v tehdy platném znění (dále jen jako „ZoL“), a též v úmyslu obejít obecně závazné vyhlášky obcí zakazující na svém území provozování loterií a jiných podobných her. Zároveň nebyly ani plněny zákonné povinnosti fondu, včetně povinnosti vést účetnictví. Za využití tohoto svěřenského fondu pak obviněná spolu s dalšími osobami na různých místech České republiky provozovala loterie a podobné sázkové hry. Konkrétně byla v této věci odsouzena pro 3 dílčí útoky, pro první dva z nich byla v této věci podána obžaloba, třetí byl převzat z pravomocného odsuzujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2. Jednání pod bodem 1) výroku rozsudku odvolacího soudu přitom spočívalo v tom, že obviněná I. Č. uzavřela smlouvu o činnosti obchodního a technického poradce s obviněným M. W., který následně učinil kroky ke zřízení herny v XY, v baru provozovaném obviněnou M. D., ač to bylo v XY zakázáno. V uvedené době získali z takto neoprávněně provozovaných sázkových her prospěch nejméně ve výši 409 859 Kč. Pod bodem 2) výroku rozsudku obviněná I. Č. uzavřela sama nebo prostřednictvím neztotožněných osob s podnikající fyzickou osobou T. N. V., za níž jednal obviněný Q. T. T., smlouvu o podnájmu nebytových prostor, a to části prostor baru v XY, kde byly provozovány sázkové hry, ač to bylo v XY zakázáno. V uvedené době získali z takto neoprávněně provozovaných sázkových her prospěch nejméně ve výši nejméně 1 100 Kč. Konečně pod bodem 3) výroku rozsudku odvolacího soudu je uveden útok převzatý z odsuzujícího shora označeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, který spočíval v tom, že obviněná I. Č. sama nebo prostřednictvím neztotožněných osob, zřídila v Praze 2 pobočku tzv. klubu hráčů, kde úmyslně neoprávněně provozovala výherní hrací stroje, na kterých mohla hrát jakákoliv zletilá osoba formálně zaregistrovaná jako člen klubu hráčů, ačkoliv si byla vědoma, že neměla vydané platné povolení od příslušného orgánu. V podrobnostech lze odkázat na výrok rozsudku odvolacího soudu. II. Dovolání nejvyššího státního zástupce a repliky obviněných 5. Nejvyšší státní zástupce podal proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v neprospěch všech obviněných, tj. I. Č., M. W., M. D. a Q. T. T., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. 6. Nejvyšší státní zástupce nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení. Odvolací soud podle jeho názoru dílčím způsobem zhojil vady prvostupňového rozsudku, neboť zohlednil větší rozsah pokračující trestné činnosti obviněné I. Č., jakož i změny v posouzení povahy trestné součinnosti ostatních spoluobviněných. I nadále však setrval na právní kvalifikaci jednání obviněných jako přečinu neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle § 252 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2016. Odvolací soud tak nepřisvědčil námitkám státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Chomutově, že jednání obviněných mělo být v souladu s podanou obžalobou právně kvalifikováno jako zločin neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle § 252 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2016. 7. Nejvyšší státní zástupce proto uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť správně zjištěný skutek měl podle něj být odlišně posouzen, konkrétně odvolací soud nesprávně nepoužil okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby spočívající ve spáchání činu jako členy organizované s