Z rozhodnutí: Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný D. L. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2024, sp. zn. 9 To 70/2023, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 T 1/2023, takto:…
5 Tdo 665/2025-4482
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný D. L. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2024, sp. zn. 9 To 70/2023, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 T 1/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. L. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2023, sp. zn. 73 T 1/2023, byl obviněný D. L. uznán vinným jednak zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), jednak přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku (oba ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku), za něž mu byl podle § 240 odst. 3, § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Dále mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění na dobu 3 let. Tímto rozsudkem byly uznány vinnými další tři osoby společně s obviněným D. L. jako spolupachatelé a dalších pět osob bylo zproštěno obžaloby. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. soud prvního stupně odkázal poškozené zahraniční právnické osoby Philip Morris Brands Sárl se sídlem ve Švýcarsku (dále jen „Philip Morris“), Japan Tobacco Inc. se sídlem v Japonsku (dále jen „Japan Tobacco“) a obchodní společnost JT International spol. s r. o. (dále jen „JT International“) se sídlem v Praze s nároky na náhradu škody, na vydání bezdůvodného obohacení a na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále bylo podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodnuto o zabrání věcí (označeného tahače a návěsu).
2. Obviněný D. L., další obvinění, státní zástupkyně (v neprospěch obviněných) a zúčastněná osoba podali proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 1. 2024, sp. zn. 9 To 70/2023, následovně. Odvolací soud z podnětu státní zástupkyně zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celé odsuzující části a podle § 259 odst. 1 tr. ř. znovu rozhodl tak, že (mimo jiné) obviněného D. L. uznal vinným jednak zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jednak zločinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku, za něž mu podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu uložil též trest vyhoštění na dobu 5 let. Odvolací soud rozhodl též o vině a trestu ohledně dalších spoluobviněných a podle § 229 odst. 1 tr. ř. o nárocích poškozených a podle § 256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněných (včetně obviněného D. L.), zúčastněné osoby a státní zástupkyně v neprospěch spoluobviněných, kteří byli obžaloby zproštěni soudem prvního stupně.
3. Uvedených zločinů se obviněný D. L. podle rozsudku odvolacího soudu (zjednodušeně uvedeno) dopustil následovně. Obviněný D. L. společně s dalšími spoluobviněnými od blíže nezjištěné doby, nejpozději však od 11. 1. 2022 do 3. 3. 2022, v objektech v obci XY nelegálně skladovali tabák ke kouření, provozovali nelegální výrobní linku produkující cigarety a zpracovávali nepovoleně tabák do podoby vybraných výrobků neoprávněně označených ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo vlastníkům – zahraničním právnickým osobám Philip Morris a Japan Tobacco. Ochranné známky, které obvinění neoprávněně užívali, jsou konkretizovány v konečném rozsudku soudu druhého stupně. Následně tyto padělky cigaret distribuovali odběratelům, ačkoli si byli vědomi toho, že skladování těchto neznačených nebo nezaregistrovaných vybraných výrobků ve smyslu zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, účinném v době spáchání činu v roce 2022 (dále též jen „zákon o spotřebních daních“ nebo ve zkratce „ZSD“), jejich distribuce a následný prodej je nepovolený a porušují tím daňové zákony. Společně takto jednali s vědomím, že vybrané výrobky nebyly získány legální cestou, že výrobou, distribucí a přechováváním takových produktů narušují základní funkci ochranné známky, a to označení původu zboží, poškozují dobré jméno renomovaných producentů, ohrožují důvěru zákazníků v jejich značku a připravují tím zahraniční právnické osoby Philip Morris a Japan Tobacco o jejich prodejní zisk. Konkrétně obviněný D. L. dne 3. 3. 2022 provedl přepravu 610 000 ks cigaret neoprávněně označených ochrannou známkou Winston classic a 2 390 000 ks cigaret neoprávněně označených ochrannou známkou Winston blue, vlastníka zahraniční právnické osoby Japan Tobacco. Spotřební daň z těchto padělků cigaret neoznačených platnou tabákovou nálepkou a neoprávněně označených ochrannou známkou jiného, by činila nejméně 10 814 100 Kč, přičemž tato částka představuje škodu způsobenou poškozené České republice, zastoupené Celním úřadem pro hlavní město Prahu, na nepřiznané a nezaplacené spotřební dani z tabákových výrobků.
II. Dovolání obviněného D. L.
4. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný D. L. (dále též jen obviněný, nebude-li výslovně uvedeno, že jde o spoluobviněné) prostřednictvím své obhájkyně dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Obviněný nejprve namítl, že soudy nižších stupňů stanovily výši způsobené škody podle vyčíslení provedeného Celním úřadem pro hlavní město Prahu, provedený výpočet však není správný. Obviněný souhlasil se vzorcem výpočtu, nikoli však s výsledkem, který podle vyčíslení celního úřadu činil 10 814 100 Kč, namísto správného výsledku 5 400 689,88 Kč, k němuž obviněný dospěl vlastním početním postupem. Podle obviněného důkaz s takto závažnou početní chybou nemohl být podkladem pro vyhodnocení rozsahu škody, na kterém záleží i právní kvalifikace jeho protiprávního jednání.
6. Obviněný dále namítl rozpor důkazů se závěrem soudů nižších stupňů o jeho úmyslném zavinění ve vztahu k oběma trestným činům, jimiž byl uznán vinným. Soudy nižších stupňů dovodily, že jednal v nepřímém úmyslu, zejména z nevěrohodnosti jeho výpovědi, avšak vůbec nepřihlédly ke skutečnostem, že byl vystaven extrémnímu stresu a strachu, neboť šlo o jeho první jednání před soudem, navíc v cizí zemi, komunikoval pouze přes tlumočníka, neboť hovoří pouze chorvatským jazykem, což učinilo jeho výpověď nelogickou. V této souvislosti uvedl, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v jeho neprospěch, aniž by vzaly v úvahu jeho obhajobu, kterou učiněné skutkové závěry vyvracel, a již dopředu předpokládaly zapojení obviněného do trestné činnosti (např. odvolací soud ke konspirativní nakládce zboží uvedl, že zde byla snaha zúčastněných osob, aby se obviněný nedostal do místa nakládky, které před ním mělo zůstat utajeno z důvodu eliminace možnosti prozrazení). Odvolací soud přitom ale vůbec nepřipustil možnost, že místo nakládky mělo zůstat utajeno právě před obviněným, a to kvůli povaze zboží, které měl převážet, neboť o jeho nelegálním původu vůbec nevěděl. Z běžné kontroly nákladu spočívající v otevření nákladového prostoru a pohledu dovnitř za účelem kontroly, zda bylo zboží vůbec naloženo, soudy dovodily jeho vědomost o tom, že má přepravovat nelegální náklad apod., což obviněný zpochybnil. Obviněný dále nesouhlasil ani se závěrem soudů nižších stupňů, že příjezd jeho manželky do České republiky byl konspirativní a pravděpodobně k němu došlo z důvodu dalšího dohledu, když by nevážila tak dlouhou cestu jen kvůli dodání náhradního ventilu, jehož hodnota činí 100 eur. K tomu nejprve uvedl, že ze strany autoservisu byl sdělen požadavek na uhrazení zálohy ve výši 3 000 eur, především ale své manželce volal, když byl na cestě mezi Slovinskem a Rakouskem, tedy snažil se předejít situaci, že zůstane stát na cestě s porouchaným vozem a s omezenou možností pro vyřešení problému.
7. Podle obviněného soudy nižších stupňů také nedůvodně neprovedly podstatný důkaz, a to komunikaci mezi ním a autoservisem ohledně opravy nákladního vozidla, čímž by doložil svou obhajobu, že nákladní vozidlo mělo poruchu, a proto způsob nakládky byl praktický, a nikoli konspirativní, což by vyvrátilo závěr soudů nižších stupňů o jeho úmyslném zavinění.
8. Obviněný nesouhlasil ani s uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody odvolacím soudem, který označil aplikaci § 58 tr. zákoníku za neadekvátní. Podle obviněného však soud prvního stupně řádně zdůvodnil, z jakého důvodu byl trest obviněnému snížen, když shledal nižší míru zavinění a menší rozsah protiprávního jednání ve vztahu k celkové trestné činnosti spoluobviněných, jakož i řádné vedení d