5 Tdo 689/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 689/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 8. 2025 Spisová značka:5 Tdo 689/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.689.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Padělání a pozměnění peněz Dotčené předpisy:§ 233 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:6. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 689/2025-170 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 8. 2025 o dovolání, které podal obviněný L. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 3. 2025, sp. zn. 6 To 2/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 6 T 80/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. Š. odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Obviněný L. Š. byl rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. 11. 2024, sp. zn. 6 T 80/2024, uznán vinným přečinem padělání a pozměnění peněz podle § 233 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Za to mu byl podle § 233 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 30 měsíců. 2. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný L. Š. odvolání. O odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 3. 3. 2025, sp. zn. 6 To 2/2025, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. sám rozhodl a obviněného L. Š. uznal vinným přečinem padělání a pozměnění peněz podle § 233 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. 3. Skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, se ve stručnosti dopustil tím, že v přesně nezjištěné době do 12. 1. 2024 jako osoba podílející se na provozování podniku „XY“ v XY odhalil v tržbě uvedeného podniku v přesně nezjištěnou dobu padělanou bankovku v nominální hodnotě 2 000 CZK, kterou následně právě dne 12. 1. 2024 vložil do výplatního sáčku určeného pro prodavačku M. P., a předal jej účetní M. K. s instrukcí, aby jej této zaměstnankyni odevzdala, přičemž M. K. upozornil, že ve výplatním sáčku je i tato padělaná bankovka z tržby, čímž způsobil M. P. škodu 2 000 Kč. II. Dovolání obviněného 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný L. Š. dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Obviněný především zpochybnil naplnění subjektivní stránky přečinu, jímž byl uznán vinným, namítl, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku jako trestného činu, neboť na základě skutkových zjištění soudů nižších stupňů nelze dospět k závěru o jeho úmyslném zavinění, a tedy naplnění subjektivní stránky tohoto přečinu. Soudy nižších stupňů podle dovolatele dospěly k nesprávnému závěru, že bankovku „přechovával“ a „opatřil jinému“. K trestnosti tohoto činu je nezbytné úmyslné zavinění, a tedy vědomá vůle jednat v rozporu se zákonem, úmysl obviněného však z provedeného dokazování nevyplývá. 6. V řízení bylo prokázáno, že obviněný bankovku nevydával za pravou, předal ji zpět osobě, která ji do tržby přijala, s upozorněním, že jde o nepravou bankovku a M. P. žádal, aby věc sama vyřídila. Chybí znak úmyslného jednání, resp. záměr opatřit sobě nebo jinému padělek. Obviněný sobě nebo jinému padělek neopatřil, pouze jej nalezl v tržbě a poté jej předal zaměstnankyni, která jej do tržby přijala, aby věc vyřídila. Svědkyni M. P. tedy padělek bankovky nepředal v úmyslu, aby jí jej opatřil k dalšímu použití, nýbrž s jasnou instrukcí. Soudy tedy zaměnily „vrácení padělku“ s „uvedením do oběhu a opatřením padělku jinému“. 7. Pokud by soudy nižších stupňů uznaly, že obviněný bankovku sobě nebo jinému neopatřil, pouze bankovku po nezbytnou dobu přechovával, musely by zkoumat účel tohoto přechovávání, jak vyplývá i z ustálené judikatury, která vyžaduje úmysl přechovávat nebo si opatřit padělek s cílem dalšího použití nebo zamlčení jeho nepravosti. Soudy vycházely z předpokladu, že samotné přechovávání padělané bankovky, byť na omezenou dobu, s vědomím její nepravosti je trestné. Nález bankovky v tržbě a její krátkodobé zadržení za účelem předání prodavačce k řešení však není podle dovolatele ani trestné, ani úmyslné. Z provedeného dokazování vyplynulo, že M. P. ihned po předání bankovky v souladu s pokynem obviněného kontaktovala Policii České republiky a držení padělané bankovky oznámila. I z toho vyplývá, že obviněný nesledoval jiný cíl než předat věc k řešení tomu, kdo bankovku od zákazníka převzal, a tak mohl vědět, od koho ji přijal, a mohl Policii České republiky poskytnout popis této osoby. 8. Obviněný dále namítl, že soudy nižších stupňů uvedly, vedeny snahou učinit závěr o jeho vině, že výpovědi svědkyň M. K. a M. P. nepůsobily přesvědčivě, avšak současně na jejich výpovědi postavily své rozsudky. Je nepřijatelné, aby soud selektivně nevěřil těm částem výpovědi, které obhajobu obviněného podporují, a naopak se o ty stejné výpovědi opíral při závěru o jeho vině, a to navíc aniž by vysvětlil, v čem vůbec neuvěřitelnost a rozporuplnost těchto výpovědí spatřuje, a čemu konkrétnímu a proč neuvěřil. Výpovědi svědkyň navíc rozporuplné nebyly. Skutečnost, že si svědkyně nepamatovaly některé detaily, je s ohledem na více než roční odstup od události zcela přirozená, a naopak svědčí o tom, že jim obviněný nijak neoživoval paměť a nenaznačoval, jak by měly vypovídat. 9. Podle názoru obviněného rovněž došlo i k porušení zásady „in dubio po reo“, neboť odlišná vyjádření obviněného k datu zjištění padělku hodnotily soudy jako nevěrohodná, aniž by měly přímý důkaz o opaku. Jestliže soudy nižších stupňů uvedly, že neuvěřily jeho tvrzení o době nálezu padělané bankovky, nahradily takto důkazní nouzi v této otázce a fakticky popřely tuto zásadu. 10. Dále obviněný napadl posouzení jeho jednání jako trestného činu i z hlediska naplnění, resp. nenaplnění materiální stránky trestného činu. Podle obviněného nelze jeho jednání označit za natolik společensky škodlivé, aby šlo o trestný čin. Podle dovolatele šlo o bagatelní věc, jeho jednání bylo vedeno snahou chovat se jako odpovědný zaměstnavatel. Společenskou škodlivost dále snižuje i samotný charakter padělku a jeho nízká kvalita. Padělek postrádal veškeré ochranné prvky, což potvrdil i znalecký posudek zpracovaný Českou národní bankou. Sám o sobě daný padělek nemohl ohrozit zájem na ochraně měny ve smyslu § 233 tr. zákoníku. V souvislosti s tím obviněný připomněl rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2004, sp. zn. 5 Tdo 367/2004, v němž Nejvyšší soud dovodil nedostatečnou společenskou škodlivost činu s obdobnými skutkovými okolnostmi (krátkodobé držení méně zdařilého padělku). Tím, že soudy nižších stupňů vyhodnotily jednání obviněného jako přečin podle § 233 odst. 1 tr. zákoníku, porušily i zásadu subsidiarity trestní represe a princip „ultima ratio“. 11. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby. III. Vyjádření k dovolání 12. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). 13. Námitky, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou podle státního zástupce nedůvodné. Veškerá skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů jednoznačně podle státního zástupce vyplanula z provedených důkazů ve věci. Závěry soudu prvního stupně i soudu odvolacího o vině obviněného jsou správné a v jejich odůvodnění neexistuje žádný, natož zjevný rozpor ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Stejně tak právní kvalifikace je správná, když ze skutkových zjištění i ze skutkové věty jasně vyplývá, že obviněný padělanou bankovku přechovával i jinému opatřil. Přitom úmysl obviněného nepochybně vyplývá jak z provedených důkazů, tak ze samé povahy věci. 14. K námitce dovolatele, že jeho jednání nedosahuje dostatečné společenské škodlivosti, státní zástupce uvedl, že jakkoliv jde o značně specifickou věc, je nutno zohlednit nejen vysoký společenský zájem na ochraně měny, ale i způsob počínání si obviněného, který státní zástupce označil za bezohledný a nečestný, zvyšující závažnost spáchaného činu. Obviněný s pad