5 Tdo 69/2012 — Nejvyšší soud

5 Tdo 69/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 2. 2012 Spisová značka:5 Tdo 69/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.69.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:6. 3. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 69/2012-48 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. února 2012 o dovolání, které podal obviněný J. C., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 9. 2011, sp. zn. 3 To 85/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 17/2011, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. C. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 20. 6. 2011, sp. zn. 61 T 17/2011, byl obviněný J. C. uznán vinným ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 1. 2010 (dále jen „tr. zákoník“), za který mu byl uložen spolu se sbíhajícími se trestnými činy úvěrového podvodu podle § 250b odst. 2, 5 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2009, (dále jen „tr. zák.“), jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 12. 8. 2009, sp. zn. 61 T 18/2008, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 3 To 116/2009, podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 11. 12. 2009, sp. zn. 61 T 9/2009, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 2 To 34/2010, souhrnný trest odnětí svobody podle § 35 odst. 2 a § 250b odst. 5 tr. zák. v trvání osmi roků a osmi měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. Zároveň byl obviněnému uložen podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech v občanských sdruženích, družstvech a obchodních společnostech na dobu šesti let a peněžitý trest podle § 53 odst. 1 a § 54 odst.1 tr. zák. ve výměře půl milionu korun a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil soud podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců. Soud prvního stupně také částečně zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 2 To 34/2010, ve výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 19. 9. 2011, sp. zn. 3 To 85/2011, zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný J. C. prostřednictvím svého obhájce dovolání s odůvodněním, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítal, že závěr soudů obou stupňů, že byl jako místopředseda společnosti FK Kunovice, a.s., reálně odpovědný za její ekonomické vedení, je v rozporu s § 191 a 192 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož je za ekonomické vedení společnosti odpovědné představenstvo společnosti jako celek. Uvedené tvrzení nevyplývá ze stanov společnosti, podle nichž obviněný nebyl oprávněný samostatně jednat jejím jménem, ani jiného interního předpisu a nebylo prokázáno ani výpověďmi jednotlivých svědků. Zdůraznil, že pouze předseda představenstva JUDr. F. Š. mohl jednat jménem společnosti samostatně a že to byl on, kdo jménem společnosti FK Kunovice, a. s., podepsal přiznání k dani z příjmů za rok 2005 i k dani z přidané hodnoty za měsíc září 2005. Kromě toho s daňovými doklady nakládalo ve společnosti více osob, které s nimi mohly jakkoliv manipulovat. Vyslovil názor, že v průběhu trestního řízení žádný z důkazů neosvědčil, že by právě obviněný vyhotovil nebo podepsal fiktivní faktury za dodávky zboží, materiálu a služeb, podpisy na předmětných dokladech nebyly ztotožněny s konkrétní osobou, ani že by tyto podklady nechal právě on zahrnout do účetnictví, navíc daňová přiznání zpracovávala specializovaná společnost. Obviněný dále zdůraznil, že odpovědnost člena představenstva, který není oprávněný jednat samostatně za společnost, přímo vylučuje zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, který naopak zakládá odpovědnost osoby podepsané na účetních dokladech a osoby provádějící jejich zaúčtování. K odstranění pochybností o jeho vině bylo nezbytné zajistit účetnictví společnosti, přičemž k jeho tíži nemůže jít skutečnost, že došlo k jeho ztrátě. Připomněl, že je osobou pouze se základním vzděláním, což vylučuje, aby se dopustil vytýkaného jednání. Dále tvrdil, že peníze za pronájem reklamní plochy ve výši 1 mil. Kč, které převzal od společnosti K. p., s.r.o., byly proinvestovány při výstavbě stadionu, přičemž faktura i veškeré doklady byly předány do účetnictví společnosti, a v tomto smyslu nebyla vyvrácena jeho obhajoba. Obviněný shrnul své výhrady tak, že v průběhu trestního řízení nebylo bez vážných pochybností prokázáno, že by se dopustil uvedených trestných jednání, čímž došlo k porušení zásady trestního řízení in dubio pro reo (poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2009, sp. zn. 7 Tdo 185/2009, a nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08). Současně se obviněný ohradil proti porušení práva na spravedlivý proces, které spatřoval ve zveřejnění obžaloby v rozhlase a tisku před tím, než byla řádně doručena jemu nebo jeho obhájci. V závěru svého dovolání konstatoval, že s ohledem na okolnosti případu měly soudy upustit podle § 44 tr. zák. od uložení souhrnného trestu a nechat v platnosti trest, který mu byl uložen v předcházejícím řízení. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení i rozsudek soudu prvního stupně a přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného J. C. vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, který argumentoval, že pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit ty z námitek obviněného, které se týkají správnosti zjištění skutkového stavu a zveřejnění obžaloby v médiích. Odpovědnost představenstva společnosti podle obchodního zákoníku nevylučuje individuální trestní odpovědnost jeho jednotlivých členů, přičemž v předmětném trestním řízení bylo zjištěno, že obviněný obchodně a ekonomicky vedl společnost FK Kunovice, a.s., rozhodoval o zaúčtování jednotlivých dokladů, a proto je i odpovědný za podaná daňová přiznání. Navazující jednání dalších osob, které manipulovaly s účetními podklady nevykazuje trestní odpovědnost, neboť jich v podstatě využíval jako tzv. živých nástrojů. Trestní odpovědnost obviněného nemohla podle státního zástupce ovlivnit úroveň vzdělání obviněného. Odmítl i poslední výhradu obviněného týkající se uloženého trestu, přičemž připomněl, že upustit od souhrnného trestu je možné pouze v případech, kdy soud považuje dříve uložený trest za dostatečný. Tím, že soud prvního stupně obviněnému uložil trest přísnější, dal jasně najevo, že dosud uloženou výměru trestu za dostatečnou nepovažoval. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný J. C. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§ 265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., směřuje k nápravě nesprávného hmotně právního posouzení skutku. Dopadá proto na případy, kdy skutek, jímž je obviněný uznán vinným, naplňuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, event. nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení lze pak dovodit tehdy, jestliže určitá skutková okolnost byla sou