5 Tdo 691/2022 — Nejvyšší soud

5 Tdo 691/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 9. 2022 Spisová značka:5 Tdo 691/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.691.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení povinnosti v insolvenčním řízení Dotčené předpisy:§ 225 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 12. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 691/2022-685 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 9. 2022 o dovolání, které podal obviněný L. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, přechodně bytem XY, okres XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 11 To 120/2022, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 44 T 81/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. H. odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 23. 2. 2022, sp. zn. 44 T 81/2021, byl obviněný L. H. uznán vinným přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), za který mu byl podle § 225 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. 2. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 11 To 120/2022, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. 3. Uvedené trestné činnosti se podle závěrů okresního soudu obviněný dopustil (zjednodušeně uvedeno) tím, že od 22. 9. 2020 do 25. 4. 2021 v místě svého bydliště ani nikde jinde jako úpadce v insolvenčním řízení, v jehož průběhu byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2020, č. j. KSPH 67 INS 8486/2020-A-17, prohlášen konkurs na majetek obviněného a insolvenční správkyní ustanovena JUDr. Eva Kabelková, vědomě nespolupracoval s touto insolvenční správkyní, opakovaně nereagoval na její výzvy, nedoložil ani nesdělil žádné informace důležité pro insolvenční řízení, zejména své kontaktní údaje, údaje o osobních poměrech, o příjmech a majetku, o svých závazcích, ani nepředložil své účetnictví a daňové doklady, ačkoli byl poučen o své povinnosti sdělit uvedené informace, přičemž nereagoval ani na výzvu soudu kontaktovat do 15 dní insolvenční správkyni, čímž znemožnil insolvenční správkyni zjistit nezbytné údaje určené k plnění jejích úkolů. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Proti uvedenému usnesení soudu druhého stupně podal dne 7. 7. 2022 obviněný L. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které formálně opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak slovně citoval dovolací důvod uvedený pod písmenem h) téhož ustanovení, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jež spatřoval zejména v porušení zásady zákazu nucení k sebeobviňování a v nedostatku subjektivní stránky trestného činu. 5. Obviněný úvodem svého dovolání stručně zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení a následně pod body III., IV. a V. rozvedl své dvě zásadní námitky. Podotkl, že soud prvního stupně se k výhradě porušení zákazu nucení k sebeobviňování vůbec nevyjádřil, a pokud tak učinil krajský soud, obviněný s jeho závěry nesouhlasil. Obecně připomněl ústavní základy principu nemo tenetur se ipsum accusare, který se podle jeho názoru vztahuje na jakékoli řízení, v němž může splněním zákonné povinnosti dojít k sebeobvinění vypovídající osoby. Konkrétně proti obviněnému bylo vedeno trestní řízení od 11. 6. 2020 pro podezření ze spáchání pokračujícího trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, což vyplývá z usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání (obviněný rozhodnutí blíže nespecifikoval, avšak zjevně jde o usnesení ze dne 5. 1. 2022, č. j. KRPS-53061-368/TČ-2020-010083, založené na č. l. 322 tr. spisu). Jednání, jež je předmětem trestního stíhání v posuzované trestní věci a jehož podstatou bylo odmítnutí poskytnout součinnost insolvenční správkyni, se však váže až k pozdější době, tedy trestní řízení pro podezření z podvodného jednání obviněného mu předcházelo. Proto obviněný odkazoval insolvenční správkyni na policejní orgán, konkrétně na policejního komisaře P. H., učinil tak především v písemné zprávě ze dne 16. 3. 2021. Pokud obviněný odepřel spolupráci s insolvenční správkyní, postupoval tudíž zcela oprávněně s ohledem na probíhající trestní řízení vedené proti své osobě. Zopakoval, že podle § 43 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jako „IZ“) nebyl povinen k součinnosti s insolvenční správkyní, což jí písemně sdělil přípisem ze dne 1. 3. 2021. Současně obviněný označil některé údaje, jejichž poskytnutí insolvenční správkyni měl podle soudů nezákonně odmítnout, za „zjevně známé nebo takové, které nebyly nikterak způsobilé fakticky ztěžovat její postup“. 6. Dále obviněný zpochybnil naplnění subjektivní stránky přečinu porušení povinnosti v insolvenčním řízení, neboť jednal v přesvědčení, že vzhledem k souběžně probíhajícímu trestnímu řízení vedenému proti jeho osobě není povinen poskytnout insolvenční správkyni součinnost. Proto namítl, že mu nebylo prokázáno zaviněné protiprávní jednání. 7. Velmi stroze obviněný v dovolání připustil, že pokud by nebyly zohledněny jeho předešlé výhrady, měly soudy vzít zřetel mimořádný zásah do rodinného života obviněného, (zřejmě v důsledku jeho trestního stíhání za majetkovou trestnou činnost), který se negativně promítl do jeho zdraví. Jde o natolik výjimečné okolnosti, že bylo na místě užít ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku týkající se zásady subsidiarity trestní represe. 8. Závěrem svého dovolání obviněný vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, avšak sám navrhl Nejvyššímu soudu, aby rozhodl ve veřejném zasedání, a to tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. zruší usnesení odvolacího soudu a případně také rozsudek okresního soudu a sám podle § 265m odst. 1 tr. ř. jej zprostí obžaloby. 9. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která nejprve stručně shrnula rozhodnutí soudů obou stupňů a také dovolací námitky obviněného. Podotkla, že obviněný citoval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, a přestože dovolací námitky odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, jde o dovolání zjevně neopodstatněné. 10. Státní zástupkyně připomněla znění skutkové podstaty přečinu porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku, jejíž ochrana směřuje primárně na zajištění řádného průběhu insolvenčního řízení, které mimo jiné vyžaduje součinnost dlužníka s insolvenčním správcem. Jde o tzv. ohrožovací delikt, tudíž není nutné, aby důsledkem pachatelova jednání došlo k vyvolání k tomu, že nebude vůbec možné provést insolvenční řízení. Podle názoru státní zástupkyně soudy zjištěné skutkové okolnosti dávají jasný podklad o tom, že obviněný naplnil objektivní stránku skutkové podstaty přečinu podle § 225 tr. zákoníku. Dále se státní zástupkyně vyjádřila k jednotlivým výhradám obviněného. Obecně s odkazem na čl. 6 Úmluvy a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva definovala podmínky porušení zásady nemo tenetur se ipsum accusare v tom smyslu, že o takové porušení půjde tehdy, pokud nelze vyloučit, že požadované informace budou použity v rámci „obvinění“ a současně jsou tyto informace získány pod nátlakem, aniž by bylo zaručeno, že nebudou následně použity v trestním řízení. Zdůraznila, že povinnost informovat orgány veřejné moci o rozličných skutečnostech se objevuje na mnoha místech právního řádu, například v oblasti daňové. Státní zástupkyně odkázala také na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 7. 2009 ve věci Marttinen proti Finsku, č. 19235/03, podle jehož závěrů platí, že k porušení zásady zákazu nucení k sebeobviňování nedochází, jestliže existují dostatečné relevantní procesní záruky, že získané informace, byť by mohly být sebeobviňující povahy, nebudou využity v trestním řízení. Takovou záruku podle státní zástupkyně poskytuje zejména judikatura Ústavního soudu České republiky, který mj. vyložil, že je-li obsahem listinného důkazu výpověď osoby učiněná před jiným orgánem veřejné moci, jsou orgány činné v trestním řízení povinny zkoumat, zda tato výpověď nebyla učiněna pod hrozbou sankce a zda nemá sebeobviňující povahu (s