5 Tdo 706/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 706/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 8. 2025 Spisová značka:5 Tdo 706/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.706.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1 tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 706/2025-1421 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 8. 2025 o dovolání, které podal obviněný Zdenko Zošiak, trvale bytem Lidická 700/19, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 6 To 248/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 3 T 54/2024 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Zdenka Zošiaka odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 2. 10. 2024, sp. zn. 3 T 54/2024, byl obviněný Zdenko Zošiak uznán vinným jednak pokusem přečinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoníku“), a jednak přečinem neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku, za něž mu soud prvního stupně podle § 251 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 let, dále mu podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil též úhrnný peněžitý trest v počtu 60 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výměře 60 000 Kč, jehož splacení povolil podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč pod ztrátou výhody splátek, nezaplatí-li dílčí splátku včas (do 25. dne v měsíci). 2. Uvedené trestné činnosti se obviněný podle uvedeného rozsudku dopustil (zjednodušeně uvedeno) následovně. Pod bodem 1. výroku rozsudku soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným pokusem přečinu podvodu. Konkrétně obviněný v XY (okres Zlín) i jinde v období od 27. 4. 2020 do 27. 7. 2020 jako vázáný zástupce pojišťovny D.A.S. Rechtsschutz AG, se sídlem ve Vídni (dále jen „pojišťovna D.A.S.“), převedl za tři konkrétně označené osoby ze svého bankovního účtu částku v souhrnné výši 30 910,50 Kč na bankovní účet uvedené pojišťovny, a to s cílem získat provize za úspěšně uzavřené smlouvy, čímž deklaroval uzavření smluv na pojištění právní ochrany mezi pojišťovnou a uvedenými osobami které ale neměly zájem smlouvu uzavřít a k provedení převodu peněz obviněným nedaly souhlas. Následně pojišťovna D.A.S. vyplatila ve dvou případech obviněnému provize v celkové výši 16 423,70 Kč, neboť se domnívala, že smlouvy byly uzavřeny dobrovolně, ve třetím případě pak provizi ve výši 25 360,70 Kč neposkytla, neboť zjistila, že smlouva nebyla uzavřena se souhlasem druhé smluvní strany. Uvedeným jednáním se obviněný pokusil způsobit poškozené pojišťovně D.A.S. škodu ve výši 10 873,90 Kč. 3. Skutku uvedeného pod bodem 2. (právně kvalifikovaným jako neoprávněné podnikání) se obviněný dopustil tím, že v XY (okres Zlín) i jinde v období nejméně od 11. 8. 2020 do 1. 8. 2023 pod svým živnostenským oprávněním Zdenko Zošiak, IČ: 04083903, se sídlem Lidická 700/19, Brno, opakovaně nabízel a za úplatu poskytoval právní služby, a to v rozporu s ustanovením § 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „ZA“), neboť nebyl veden v seznamu advokátů a advokátních koncipientů. Dále též neoprávněně uzavíral smlouvy právní ochrany, v nichž se zavazoval poskytovat smluvním stranám služby právní ochrany, ačkoli nebyl v tomto období oprávněn k provozování pojišťovací činnosti na území České republiky podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „PojZ“), přičemž za tyto služby obdržel postupně od fyzických i právnických osob konkrétně uvedených ve výroku rozsudku soudu prvního stupně částku v celkové výši 783 491,02 Kč (jednotlivé případy jsou popsány pod 16 odrážkami podle osob, jimž služby poskytoval, u sedmi osob šlo o jedinou smlouvu a úhradu, u ostatních o dvě a více smluv a úhrad). 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně svým usnesením ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 6 To 248/2024. II. Dovolání obviněného 5. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně podal obviněný Zdenko Zošiak prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. 6. Obviněný svým dovoláním nejprve soudům nižších stupňů vytkl, že jeho trestní odpovědnost vyvodily pouze na základě znění uzavřených smluv, které vykazují znaky smluv o pojištění právní ochrany a o poskytování právních služeb, aniž by zkoumaly, zda tyto služby fakticky vykonával. Samotné znění smlouvy však podle obviněného nereflektovalo výkon jím poskytovaných služeb klientům, když poskytoval služby v podobě „asistenta“ v otázkách souvisejících s podnikáním klientů (zajišťoval školení v rámci bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, vymáhal pohledávky, obstarával nabídky, zajišťoval podklady pro odborníky apod.). Nebylo ani prokázáno, že by obsahem jeho komunikace s klienty bylo právní poradenství. V této souvislosti označil za nelogické tvrzení soudů nižších stupňů, že služby uvedené ve smlouvě musel vykonávat osobně, když v uzavřených smlouvách s klienty nebyla zmínka o možném zmocnění jiné osoby. V případě nutnosti poskytnutí právních služeb byl pouze zprostředkovatelem pro jiný subjekt, který potřebné oprávnění k jejich poskytování měl. 7. Obviněný dále namítl, že orgány činné v trestním řízení v jeho věci pokládaly při výslechu svědkům klamavé a návodné otázky, když se dotazovaly, zda jim byla nabídnuta poradenská činnost v oblasti právní ochrany (namísto toho, jaká služba jim byla nabídnuta) nebo zda věděli, že obviněný nemá oprávnění takové služby poskytovat. 8. Obviněný také namítl, že tzv. skutková věta rozsudku soudu prvního stupně je neurčitá, když v ní není jednoznačně uvedeno, jaké neoprávněné služby poskytoval a není v ní uveden žádný úkon, který by naplňoval znaky poskytování právní služby. Jednotlivé jím poskytované služby jsou konkretizovány až v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. 9. Obviněný dále zpochybnil naplnění objektivní stránky trestného činu neoprávněného podnikání, protože služby podle vlastního přesvědčení neposkytoval ve větším rozsahu a nenaplnil ani znaky podnikání. Některým klientům totiž provedl pouze jediný úkon, za který si ani nic neúčtoval. Navíc naprostá většina případů se týkala zastoupení klientů proti obchodní společnosti Extéria, s. r. o., které byly skutkově zcela shodné. Obviněný si proto nechal zpracovat výzvu k úhradě advokátem, kterou pak po úpravě označení klienta, částky a data uzavření smlouvy rozeslal za klienty. Nadto v těchto případech došlo k postoupení pohledávek klientů na jeho osobu, tudíž nastoupil na místo věřitele a sám za svoji osobu uplatňoval práva vůči obchodní společnosti Extéria, s. r. o. Podle obviněného pak z výpovědí P. Ř. a V. V. také vyplynulo, že poskytovaly služby pro klienty obviněného, z předložených faktur nevyplývá, že by se mělo jednat o právní služby poskytnuté jeho osobě, byl pouze zprostředkovatelem advokátních služeb pro své klienty. Podle obviněného tak nešlo o soustavnou činnost či činnost poskytovanou ve větším rozsahu, když podle soudní praxe v případě neoprávněného podnikání v podobě neoprávněného poskytování právních služeb by se mělo jednat o desítky případů. Soudy nižších stupňů pak ani nerozlišily, která jeho protiprávní činnost naplnila znak většího rozsahu, tedy zda poskytování právních služeb nebo poskytování pojištění právní ochrany, namísto toho rozsah těchto poskytovaných služeb hodnotily společně. 10. Obviněný pak dále nesouhlasil ani s posouzením své činnosti jako poskytování pojištění právní ochrany. Podle § 2856 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), musí být sjednán rozsah pojistného plnění. V jím uzavíraných smlouvách však žádný rozsah sjednán nebyl. Klient totiž obvykle uhradil paušální částku za zajištění pomoci obviněného kdykoliv se na něj po dobu platnosti smlouvy obrátil. Obviněný tak hradil nejen náklady klienta za uplatnění jeho práv, ale i náklady spojené s vyřízením jeho záležitosti. Hrazení služeb paušální platbou není v obchodním styku n