5 Tdo 708/2025 – Nejvyšší soud

5 Tdo 708/2025-403 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 8. 2025 o dovolání, které podal obviněný T. J., nyní ve výkonu odnětí trestu svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha-Pankrác, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2025, sp. zn. 7 To 61/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 T 159/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. J. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 10 T 159/2024, byl obviněný T. J. uznán vinným pod bodem ad 1) výroku o vině pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), pod bodem 1) písm. a) a b) výroku o vině v jednočinném souběhu s pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, a pod bodem ad 2) výroku o vině pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy mu byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku rozhodnutí. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. 2. Uvedené trestné činnosti se obviněný dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, který je stranám dobře znám, a proto jej není třeba podrobně reprodukovat. Jen ve stručnosti lze uvést, že jednání popsané pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně sestávalo z 8 podrobně popsaných dílčích útoků z období od 14. 7. 2024 do 12. 10. 2024 spočívajících v odcizení peněz z pokladen různých automatů, které zároveň poškodil (první dva útoky), natankování pohonných hmot do vozidla na čerpacích stanicích a ujetí z místa bez zaplacení (4 útoky, při jednom za užití předtím odcizených registračních značek), odcizení registračních značek vozidel (další samostatný útok) a odcizení grilu z volně přístupné stodoly (jeden útok). Jednání pod bodem 2) spočívalo v 10 dílčích útocích z období od 14. 7. 2024 do 12. 10. 2024, kdy obviněný blíže pospaným způsobem opakovaně řídil motorová vozidla, ačkoliv v té době vykonával dříve uložený trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně, jehož výrok o vině byl založen na prohlášení viny obviněným podle § 206c odst. 1 tr. ř., podal obviněný odvolání, jež směřoval výlučně proti výroku o trestu. O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 3. 2025, sp. zn. 7 To 61/2025, tak, že se podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušuje toliko ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání obviněného T. J. 4. Proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný T. J. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a to v souvislosti s uloženým trestem. 5. Obviněný uvedl, že si je vědom, že Nejvyšší soud do výše ukládaného trestu, pokud je druh uloženého trestu zákonem připuštěn a jeho výměra je v rozpětí stanoveném zákonem, běžně nezasahuje. Uložený trest však nesmí být v extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, takže by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. K tomu citoval rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 8 Tdo 71/2022. Přestože mu byla rozsudkem odvolacího soudu výměra uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody snížena na 24 měsíců oproti 30 měsícům uvedeným v rozsudku soudu prvního stupně, nadále se jedná o trest nepřiměřeně přísný a neodpovídající hlediskům proporcionality trestní represe. 6. Obviněný dále vyjmenoval důvody, proč mu měl být trest zmírněn více. V rámci hlavního líčení přistoupil k prohlášení své viny, plně se doznal k trestné činnosti, souhlasil s právní kvalifikací, projevil lítost. V rámci trestního řízení předložil omluvné dopisy, které zaslal poškozeným, má v úmyslu uhradit způsobenou škodu, chce začít žít řádným životem a má příslib zaměstnání. Dostatečně se již poučil a trestnou činnost nechce opakovat. Odsouzený má syna, o něhož by rád pečoval a podílel se na jeho výchově. Tyto skutečnosti soudy nižších stupňů podle jeho názoru nedostatečně zohlednily, neboť snížení výměry trestu stále neodpovídá okolnostem trestního řízení. V souvislosti se zásadou subsidiarity trestní represe měl za to, že měl být aplikován trest nespojený s přímým omezením osobní svobody, tedy mohl mu být uložen peněžitý trest, případně trest odnětí svobody s podmíněným odkladem výkonu. Nepodmíněný trest odnětí svobody vyměřený v polovině trestní sazby obviněný považuje za nepřiměřeně přísný (kdyby měl být zvolen tento druh trestu v této podobě, měl být vyměřen na dolní hranici zákonné trestní sazby). 7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby podle § 265m tr. ř. sám o trestu rozhodl, případně aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření k dovolání a replika obviněného 8. Podané dovolání obviněného bylo zasláno nejvyšší státní zástupkyni, která se k němu vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupkyně po shrnutí dovolacích námitek obviněného poukázala na rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., podle něhož lze námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména též nesprávné vyhodnocení polehčujících okolností a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Státní zástupkyně dále obsáhle citovala judikaturu týkající se nepřiměřenosti trestu a proporcionality trestních sankcí. 9. K trestní věci obviněného dále uvedla, že námitky obviněného neměly opodstatnění, neboť soudy nižších stupňů se pečlivě věnovaly vyhodnocení konkrétního stupně společenské škodlivosti jednání obviněného a v návaznosti na to zhodnotily vše i z pohledu prohlášení viny obviněným v hlavním líčení. Odvolací soud zmírnil trest uložený obviněnému soudem prvního stupně. Státní zástupkyně poukázala i na přitěžující okolnosti, zejména pak na skutečnost, že trest byl ukládán za 3 pokračující trestné činy spáchané celkem 18 dílčími útoky, s jejichž pácháním započal již týden po svém posledním propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, že byl v minulosti odsuzován za stejnorodou trestnou činnost, je tak speciálním recidivistou a má sklony k páchání trestné činnosti. Trest vyměřený odvolacím soudem proto státní zástupkyně považovala za zcela přiměřený všem rozhodným okolnostem pro ukládání trestu a neshledala, že by rozhodnutí v této věci bylo zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání. Podle jejího názoru tak deklarovaný důvod dovolání nebyl naplněn. 10. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, přičemž vyjádřila souhlas s konáním neveřejného zasedání také pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. 11. Vyjádření státní zástupkyně bylo zasláno k případné replice obviněnému, který této možnosti využil. Obviněný vyjádřil nesouhlas s názorem státní zástupkyně, že nedošlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani jiného dovolacího důvodu. Obviněný upozornil na proporcionalitu trestní represe, odkazoval na vybranou relevantní judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu k této otázce. Obviněný si byl vědom, že dovolací soud standardně nepřezkoumává uložený trest, pokud nejsou striktně naplněny dovolací důvody pro tento