5 Tdo 781/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 781/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 1. 2026 Spisová značka:5 Tdo 781/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:5.TDO.781.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškození věřitele Pokus trestného činu Pokračování v trestném činu Přítomnost při soudních jednáních Dotčené předpisy:§ 222 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku § 222 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:4. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1182/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 781/2025-4933 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 o dovoláních, která podali obvinění 1. Martin Kluger a 2. Klára Jurková proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. 4 To 127/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 183/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Martina Klugera odmítá. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné Kláry Jurkové odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 5. 2024, sp. zn. 3 T 183/2020, byl obviněný Martin Kluger pod body 1., 3., 4. a 5. výroku o vině uznán vinným pokračujícím přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. a), b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), dílem dokonaným (bod 5. výroku o vině), dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (body 1., 3. a 4. výroku o vině), spáchaným zčásti ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku s obviněnou Klárou Jurkovou (bod 1.), resp. s obviněným Bořivojem Skopalem (bod 3.). Za uvedený přečin a za sbíhající se zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 1. 11. 2018, sp. zn. 3 T 232/2017, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 3 To 34/2019, soud obviněnému uložil podle § 209 odst. 4 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 54 měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena kolektivního statutárního orgánu obchodní společnosti nebo družstva zřízených za účelem podnikání na dobu 36 měsíců. Současně soud podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 1. 11. 2018, sp. zn. 3 T 232/2017, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 3 To 34/2019, a také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušený výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Stejným rozsudkem byla odsouzena též obviněná Klára Jurková za pokus přečinu poškození věřitele podle § 21 odst. 1 a § 222 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku (body 1. a 3. výroku o vině), k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon soud podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 28 měsíců. Zároveň bylo tímtéž rozsudkem rozhodnuto o vině a trestech spoluobviněných Bořivoje Skopala a Marka Oulehly. 2. Proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově podali všichni čtyři obvinění odvolání, která Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. 4 To 127/2024, zamítl podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen jako „tr. ř.“). 3. Shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně je v pořadí druhý, neboť poprvé rozhodl tento soud rozsudkem ze dne 22. 4. 2022, sp. zn. 3 T 183/2020, jímž rovněž uznal všechny čtyři spoluobviněné vinnými a uložil jim tresty, avšak všichni podali odvolání, z jejichž podnětu rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 1. 2023, sp. zn. 4 To 154/2022, jímž napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně. Podle odůvodnění kasačního usnesení je zřejmé, že odvolací soud již v této fázi řízení odmítl část odvolacích námitek jako nedůvodných, nicméně rovněž považoval věc za nedostatečně objasněnou a nařídil doplnit dokazování k prověření dalších odvolacích výhrad a rovněž vyslovil závazné pokyny k možnostem právního posouzení žalovaného jednání. Na tomto místě je možné zmínit, že v dalším hlavním líčení soud prvního stupně doplnil dokazování a splnil zadané pokyny v nezbytném rozsahu, což potvrdil odvolací soud ve shora označeném usnesení napadeném dovoláními. 4. Skutková zjištění, jež jsou popsána v odsuzujícím výroku rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 5. 2024, jsou všem stranám dobře známa, Nejvyšší soud je proto nepovažuje za nutné podrobně reprodukovat, pouze stručně shrne podstatu protiprávního jednání obou dovolatelů. Jednotlivým dílčím útokům přečinu poškození věřitele, resp. jeho pokusu, jsou společné okolnosti, které jim předcházely, a spočívaly v přijetí ručitelského závazku obviněným Martinem Klugerem dne 30. 8. 2011 za pohledávky obchodní společnosti AnMar GROUP, s. r. o., tím, že podepsal Ručitelské prohlášení a Dohodu o převzetí ručení za dluh obchodních společností KM Steel & Stone, s. r. o., a Turkey Steel, s. r. o., v nichž současně působil jako jediný jednatel a společník, přičemž výše dluhu těchto hlavních dlužníků dosahovala částky 4 059 757 Kč. Další významnou okolností společnou všem dílčím útokům je zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka Martina Klugera usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2016, č. j. KSBR 40 INS 1891/2016-A-2, z podnětu návrhu věřitele obchodní společnosti AnMar GROUP, s. r. o. 5. Skutek pod bodem 1. výroku o vině spočívá v tom, že přes výše shrnuté skutečnosti, s nimiž byli seznámeni všichni spoluobvinění, uzavřela obviněná Klára Jurková s obviněným Martinem Klugerem fiktivní smlouvu o půjčce (nynější terminologií „zápůjčce“) datovanou 1. 7. 2010, jíž se obviněná zavázala poskytnout obviněnému hotovostní půjčku se výši 4 000 000 Kč, tento fiktivní dluh později snížili na 3 000 000 Kč a pomocí dalších dokumentů (zástavní smlouva k nemovitostem a notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti) obviněná Klára Jurková přihlásila do insolvenčního řízení ve věci dlužníka Martina Klugera svou neexistující pohledávku ve výši 4 089 486 Kč (pohledávka z fiktivní smlouvy o půjčce s příslušenstvím), přičemž ta byla popřena insolvenčním správcem. 6. Pod bodem 2. výroku o vině je popsáno jednání obviněné Kláry Jurkové, která za stejných okolností týkajících se ručitelského závazku obviněného uzavřela s obviněným Martinem Klugerem fiktivní smlouvu o půjčce hotovosti ve výši 2 000 000 Kč datovanou 1. 11. 2008, byť ve skutečnosti k tomuto ujednání nikdy nedošlo, přičemž se opětovně přihlásila do výše označeného insolvenčního řízení s pohledávkou v celkové výši 2 756 664 Kč, kterou insolvenční správce rovněž úspěšně popřel. 7. Jednání pod body 3. a 4. výroku o vině, jehož se dopustil obviněný Martin Kluger (pod bodem 3. se spoluobviněným Bořivojem Skopalem, pod bodem 4. s původně spoluobviněným Arsenem Sayduevem, který v přípravném řízení uzavřel s poškozeným dohodu o narovnání), spočívalo opětovně v uzavření fiktivních smluv o půjčce (částky ve výši 850 000 Kč, resp. 2 000 000 Kč) a současně v zajištění pohledávek z těchto smluv zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví obviněného, který rovněž písemně uznal svůj neexistující dluh vůči oběma jmenovaným fiktivním věřitelům. Ti následně do insolvenčního řízení ve věci dlužníka Martina Klugera přihlásili své následně insolvenčním správcem popřené pohledávky. 8. Na rozdíl od skutků, resp. útoků popsaných shora, jež zůstaly ve stadiu pokusu, jednání popsané pod bodem 5. výroku o vině bylo dokonáno a spočívalo v tom, že obviněný Martin Kluger vědom si svého závazku vůči věřiteli AnMar GROUP, s. r. o., včetně povinnosti mu oznámit veškeré skutečnosti mající vliv na změnu jeho schopnosti závazek splnit, zejména zatížení jeho nemovitého majetku právy třetích osob, přesto dne 24. 3. 2015 uzavřel jako prodávající smlouvu s kupujícím Tršická zemědělská, a. s., jejímž předmětem byl prodej pozemků v obci XY za kupní cenu 2 000 000 Kč, jež byla z pokynu obviněného vyplacena na bankovní účet jeho p