5 Tdo 810/2006 — Nejvyšší soud

5 Tdo 810/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g,265b/1g Datum rozhodnutí:19. 7. 2006 Spisová značka:5 Tdo 810/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.810.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 810/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. července 2006 o dovoláních podaných obviněnými Ing. V. Z ., a Ing. J. V., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 14 To 366/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 3 T 135/2004, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněných Ing. V. Z. a Ing. J. V. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 3 T 135/2004, byli obvinění Ing. V. Z. a Ing. J. V. uznáni vinnými trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zák. a oběma byl podle § 255 odst. 1 tr. zák. a § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 30.000,- Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jako soud druhého stupně rozhodl dne 8. 2. 2006 usnesením, sp. zn. 14 To 366/2005, o zamítnutí odvolání obou obviněných. Shora citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, napadli obvinění Ing. V. Z. a Ing. J. V. dovoláními podanými ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Ve svých mimořádných opravných prostředcích oba citovali dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle názoru Ing. V. Z. nebylo prokázáno srozumění obviněných s porušením zákonných povinností, neboť z vyjádření ministerstva vnitra a právního a správního odboru ministerstva životního prostředí vyplývá, že jejich činnost byla v souladu se zákonem. Obviněný uzavřel smlouvy o dílo v dobré víře a v souladu se zákonem. Podle stanoviska úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových jednáním obviněných nevznikla škoda. V rozporu s provedeným dokazováním jsou závěry soudu o pasivitě obviněného a jeho nedostatečném zájmu o naplnění obsahu smlouvy. Nebyl také proveden důkaz, který by obviněného usvědčoval z úmyslného jednání uvedeného v obžalobě. Nebyla zpochybněna odborná úroveň, kvalita ani cena pořízených fotografií a nikdo nestanovil hodnotu publikací, které získal stát do svého vlastnictví. Případná liknavost a nedůslednost obviněného mohla založit pouze jeho pracovněprávní odpovědnost a nikoliv odpovědnost trestněprávní. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek okresního soudu a přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Dovolatel Ing. J. V. vyslovil přesvědčení, že jeho jednáním nebyla naplněna skutková podstata trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255a odst. 1 tr. zák., neboť nedošlo k naplnění znaků „vědomé nedbalosti“, značné škody a důležité povinnosti. Obviněný zjevně nesprávně citoval ustanovení trestního zákona i zákonný znak subjektivní stránky, přestože byl uznán vinným úmyslným porušováním povinností správy podle § 255 odst. 1 tr. zák. a nikoliv podle § 255a tr. zák., jehož znakem subjektivní stránky je vědomá nedbalost. Svědecká výpověď L. U. byla od samého počátku rozporuplná, nepřesná, emotivně zabarvená a zkreslující. Základem spolupráce mezi okresním úřadem a L. U. byly uzavřené smlouvy o dílo. Z jejich obsahu vyplývá, že publikace byla pořízena za účelem zpřístupnění údajů o stavu a vývoji životního prostředí podle § 72 odst. 1 písm. f) zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a obviněný nepředpokládal, že L. U. bude účel smluv vykládat jinak. V průběhu řízení nebyla zpochybněna odborná úroveň, kvalita ani cena fotografií zhotovených na základě smlouvy o dílo. Publikace odpovídala smluvním ujednáním a proto v jednání obviněného nelze spatřovat ani eventuální úmysl ke způsobení škody. Dovolatel se snažil o co nejúčelnější nakládání s finančními prostředky státu, zjišťoval odbornost L. U. a obvyklé cenové relace pořízení fotodokumentace. Dovolatel jednal z pokynu svého nadřízeného Ing. V. Z. a po nástupu do funkce nepovažoval za účelné ani hospodárné práce na publikaci zastavit. Z vyjádření úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a ministerstva životního prostředí plyne, že státu nevznikla škoda. Z těchto důvodů obviněný Ing. J. V. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů jakož i další výroky na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal věc soudu prvního stupně nebo odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Podle jeho názoru argumenty obviněných akcentují pouze některé okolnosti zjištěné při projednávání věci. Obvinění však popsaným jednáním naplnili znaky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zák. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání byla podána v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a obsahují náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto je existence zákonem předvídaného důvodu dovolání podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Jako další se proto Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda uplatněné námitky obsahově odpovídají formálně citovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a následně posuzoval jejich důvodnost. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Nejvyšší soud shledal, že většina námitek obviněného Ing. V. Z. z obsahového hlediska neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť namísto posouzení hmotně právního ustanovení zákona zpochybňovaly aplikaci procesních ustanovení trestního řádu upravujících hodnocení důkazů a konstrukci skutkového stavu věci. Nejvyšší soud proto nemohl jakkoli zkoumat důkazní sílu vyjádření ministerstva vnitra, ministerstva životního prostředí a stanoviska úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a jejich vliv na závěr o zavinění resp. způsobení škody obviněnými. Stejně tak nebylo možné posoudit, zda závěr soudů nižšího stupně ohledně pasivity obviněného a jeho nedostatečném zájmu o naplnění obsahu smlouvy jsou v rozporu s provedeným dokazováním. Obdobně tvrzením, že nebyl proveden důkaz prokazující, že by se obviněný dopustil úmyslného jednání uvedeného v obžalobě, prosazuje odlišné hodnocení důkazů provedených v řízení a nikoli odlišnou aplikaci hmotně právního ustanovení zákona. Z tvrzení dovolatele Ing. J. V. z obsahového hlediska neodpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitky, kterými zpochybňoval výpověď svědka L. U. a poukazoval na odbornou úroveň, kvalitu a cenu fotografií zhotovených na základě smlouvy o dílo resp. vyjádření úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a ministerstva životního prostředí. Tvrzení, podle kterých se dovolatel snažil o co nejúčelnější nakládání s finančními prostředky státu, zjišťoval odbornost L. U. a nepovažoval za účelné práce na publikaci zastavit, potom nezpochybňují právní posouzení skutku a nejsou způsobilá vyvrátit závěr o naplnění znaků trestného činu. O