5 Tdo 828/2005 — Nejvyšší soud

5 Tdo 828/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 7. 2005 Spisová značka:5 Tdo 828/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.828.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 828/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. července 2005 o dovolání obviněného Ing. M. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 4 To 190/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 189/2001, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 4 To 190/2004, a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 2. 3. 2004, sp. zn. 15 T 189/2001. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se p ř i k a z u j e Okresnímu soudu v Hodoníně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 2. 3. 2004, sp. zn. 15 T 189/2001, byl obviněný Ing. M. M. pod bodem 1) a 2) rozsudku uznán vinným dvěma trestnými činy neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil tím, že 1) v H. jako jednatel společnosti M. - A. H., spol. s r. o., se sídlem H., ul. B., neplnil zákonnou povinnost zaměstnavatele a v období od června 1996 do prosince 1996 neodvedl za zaměstnance pojistné na sociální zabezpečení a pojistné na zdravotní pojištění, ačkoliv nejméně v tomto období mohl pojistné odvést, a za uvedené období dluží za zaměstnance na pojistném na sociální zabezpečení O. s. s. z. H. částku 543.577,- Kč a na pojistném na zdravotní pojištění V. z. p. ČR, OP H., částku 243.056,- Kč s tím, že vzhledem k tomu, že společnost M. - A. H., spol. s r. o., částečně v roce 1998 a 1999 plnila za obviněného, dluží OSSZ nejméně částku 265.561,88 Kč, 2) tamtéž jako jednatel společnosti M. - A. H., spol. s r. o., se sídlem H., ul. B., a od 14. 7. 1997 se sídlem Č. B., ul. N. neplnil zákonnou povinnost zaměstnavatele a v měsících červnu, červenci a srpnu 1997 neodvedl za zaměstnance pojistné na sociální zabezpečení, pojistné na zdravotní pojištění a zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, ačkoliv nejméně v tomto období mohl pojistné a zálohy na daň odvést a za uvedené období dluží za zaměstnance na pojistném na sociální zabezpečení O. s. s. z. v H., částku 258.945,- Kč, na pojistném na zdravotní pojištění V. z. p. ČR, O. p. H., částku 110.765,- Kč a na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků F. ú. v Č. B. částku 401.398,- Kč, vzhledem k tomu, že obviněný zaplatil OSSZ částku 258.945,- Kč a VZP, OP H. částku 110.765,- Kč, dluží toliko na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků F. ú. v Č. B. částku 401.398,- Kč. Za tyto trestné činy byl obviněný Ing. M. M. podle § 147 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí S. v trvání 10 měsíců, přičemž výkon tohoto trestu mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Uvedený rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný Ing. M. M. odvoláním, o kterém Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 4 To 190/2004, tak, že odvolání obviněného jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 4 To 190/2004, podal obviněný Ing. M. M. prostřednictvím obhájce JUDr. T. S. dovolání do všech výroků napadeného rozhodnutí z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. c), d) a g) tr. ř. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání podáváno proti rozhodnutí soudu odvolacího jak z důvodů, které mají svůj základ v rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť především s jeho právními závěry nelze souhlasit, tak i z důvodů, které mají svůj základ v postupu odvolacího soudu. V té souvislosti dovolatel zdůraznil, že z větší části skutková zjištění, jakkoli nesporná, co do své fakticity, jsou zcela nedostatečná pro závěr o tom, že byl spáchán trestný čin. Dále rozvedl, že v této souvislosti spatřuje pochybení zejména v tom, že soud prvního stupně se dostatečně přesvědčivě nevypořádal s právním vztahem obviněného jako jednatele k případnému daňovému nedoplatku, konkrétně s jeho tvrzením o tom, že zajištění daňových plateb bylo v pracovní náplni jiných osob. Dále dovolatel namítl, že nesprávně byl posouzen též subjekt, který měl plnit zákonnou povinnost zaměstnavatele, neboť soud za tento subjekt považoval přímo obviněného jako fyzickou osobu, a přitom pominul skutečnost, že zaměstnavatelem byla pouze společnost M. - A. H., spol. s r. o., a obviněný Ing. M. M. neměl žádnou zákonnou povinnost zaměstnavatele, kterou měl plnit, jak tvrdí soud prvního stupně v prvé větě odůvodnění rozsudku. Pravdou není ani to, co je uváděno hned v následující větě tohoto rozsudku, a co zmiňuje také odvolací soud v odůvodnění svého usnesení, a to že společnost M. - A. H., spol. s r. o., „…částečně v letech 1998 a 1999 plnila za obviněného…“. Ať už byl případný dluh jakkoli vysoký, vždy a za všech okolností šlo o dluh společnosti M. - A. H., spol. s r. o., a pokud jde o obviněného, maximálně mohl být tím, kdo způsobil, že společnost svoji daňovou povinnost neplatila, anebo ji neplatila v celém rozsahu. Následně dovolatel zmínil v rozsudku prvostupňového soudu nesprávně uvedenou obchodní firmu společnosti, jejímž měl být v inkriminované době jednatelem, kdy tato v době vyhlašování rozsudku i v době podání obžaloby již neexistovala, ale byla změněna na R.-A. P., spol. s r. o., a proto podle logiky věci, ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně i v usnesení odvolacího soudu mělo být uváděno již aktuální jméno společnosti. Další námitky obviněného směřovaly k nesprávnému právnímu posouzení postavení obviněného jako jednatele společnosti a k vlivu změny jednatele na povinnost společnosti plnit daňovou či jinou obdobnou povinnost a též i k postavení jednatele jako fyzické osoby po zániku jeho jednatelského oprávnění ve vztahu k možnosti ovlivnit plnění závazků společnosti. V této souvislosti dovolatel zdůraznil, že se soud nedostatečně vypořádal s námitkou insolvence, která je pro posouzení výše uvedených skutečností velmi důležitá. Pochybení soudu shledal obviněný také v tom, že soud vyvodil nesprávné právní závěry z obsahu znaleckého posudku Ing. D. B., která při hlavním líčení připustila, že mohou existovat i nové platby, o kterých jí není nic známo. Tento posudek zpochybňuje tvrzení svědka JUDr. V. N., i když obsah jeho výpovědi je zaprotokolován poněkud nesrozumitelným způsobem, a z rozsudku soudu první instance není zřejmé, jaká skutková zjištění na základě této výpovědi soud učinil, přičemž i interpretace výpovědi tohoto svědka je v rozsudku nepřesná. Pokud se má vyjádřit ke znaleckému posudku, tak výpočet znalkyně nezpochybňuje, ale upozorňuje na to, že jednak nebylo započítáno penále na základě exekučního titulu, kterým je výkaz nedoplatku, a jednak došlo ve společnosti ke změně jednatele a pokud započítáme platby Ing. M. M., pak budou chybět dalšímu jednateli, který v daném období tyto platby hradil. Tímto dovolatel fakticky zpochybnil výpočet dluhu na pojistném vůči O. s. s. z. i dluhu vůči V.z. p. ze strany nalézacího soudu a považuje jej přinejmenším za sporný, přičemž se však soud tímto rozporem nezabýval a z odůvodnění rozsudku lze zjistit, že při výpočtu dluhu na pojistném vůči těmto subjektům vycházel z posudku znalkyně Ing. B.. V následující části svého dovolání obviněný poukázal na skutečnost, že soud ani nezjistil, která zákonná ustanovení měla být porušena, ani nevypočetl dlužné částky společnosti M. - A. H., spol. s r. o., neboť je pouze převzal od správce daně, což je v rozporu přinejmenším s konstantní judikaturou obecných soudů, podle které musí sám určit výši případného zkrácení daně či jiného poplatku. To platí zvláště v tomto případě, kdy je poukazováno na to, že platby poukázané společností M. - A. H., spol. s r. o., byly zaúčtovány jako úhrada dřívějších dluhů a je namítáno, že v některých periodách byla M. - A. H., spol. s r. o., insolventní. K dalšímu uplatněnému dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolatel uvedl, že hlavní líčení ze dne 2. 3. 2004, ve kterém do