5 Tdo 884/2024 — Nejvyšší soud

5 Tdo 884/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 11. 2024 Spisová značka:5 Tdo 884/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:5.TDO.884.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Padělání a pozměnění peněz Podvod Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku § 233 odst. 1 tr. zákoníku § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:24. 1. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 27.03.2025III.ÚS 950/25 Milan Hulmák odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost25. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 884/2024-2273 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 11. 2024 o dovoláních, která podali obvinění 1. M. D. a 2. L. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 1. 2024, sp. zn. 6 To 14/2023, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 8/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. D. a L. M. odmítají. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2022, sp. zn. 48 T 8/2020, byli obvinění M. D. pod body 5. až 9. a L. M. pod body 2. až 4., 7. a 8. výroku o vině uznáni vinnými zločinem podvodu, obviněný M. D. podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), obviněný L. M. podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Obviněný L. M. byl dále pod bodem 1. uznán vinným přečinem padělání a pozměnění peněz podle § 233 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a za sbíhající se zločin vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. b), d) tr. zákoníku, jímž byli oba obvinění uznáni vinnými rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2017, sp. zn. 40 T 5/2017, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 6 To 3/2018, Krajský soud v Brně uložil oběma souhrnné tresty odnětí svobody, obviněnému M. D. podle § 209 odst. 5 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku v trvání sedmi a půl roku a obviněnému L. M. podle § 175 odst. 2 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku v trvání sedmi let. Pro výkon těchto trestů byli obvinění podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl každému z obviněných uložen také trest propadnutí věci, a to ohledně ve výroku specifikovaných věcí. Obviněný M. D. byl odsouzen též k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Současně Krajský soud v Brně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil ohledně obou obviněných výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2017, sp. zn. 40 T 5/2017, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 6 To 3/2018, včetně dalších rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V adhezním řízení Krajský soud v Brně podle § 229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. ř.“), odkázal poškozeného J. J. s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, podle § 228 odst. 1 tr. ř. zároveň uložil obviněnému M. D. povinnost zaplatit obchodní společnosti B.-T., s. r. o., na náhradu škody částku ve výši 1 530 455,40 Kč, přičemž jmenovanou společnost podle § 229 odst. 2 tr. ř. dále odkázal se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný M. D. byl následně podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro další skutek, neboť nebylo prokázáno, že ho spáchal obviněný. 2. Proti odsuzující části citovaného rozsudku podali odvolání oba obvinění (srov. též bod 52. níže). Vrchní soud v Olomouci o nich rozhodl rozsudkem ze dne 15. 1. 2024, sp. zn. 6 To 14/2023, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného L. M. ohledně něho částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. Vrchní soud v Olomouci znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině uložil jmenovanému obviněnému nový trest, jehož změna oproti trestu uloženému rozsudkem soudu prvního stupně spočívala pouze ve zmírnění souhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody, a to na dobu šesti let. Odvolání obviněného M. D. tentýž soud zamítl jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek Krajského soudu v Brně nezměněn. 3. Skutky, jimiž byli obvinění uznáni vinnými, jsou podrobně popsány v citovaném rozsudku Krajského soudu v Brně, který je stranám dobře znám, tudíž na něj lze v tomto směru plně odkázat bez nutnosti jejich opakování. II. Dovolání obviněných 4. Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podali prostřednictvím svých obhájců oba obvinění dovolání, v nichž oba shodně označili dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g), h) tr. ř. a) Dovolání obviněného M. D. 5. Obviněný M. D. ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítl, že nebyl žádným způsobem vyrozuměn o konání hlavního líčení dne 10. 10. 2022, v němž byl vyhlášen odsuzující rozsudek a které proběhlo v jeho nepřítomnosti. V této souvislosti uvedl, že o předchozích termínech hlavního líčení byl soudem vždy vyrozumíván a svou neúčast u hlavního líčení konaného dne 5. 10. 2022 řádně omluvil. V jeho závěru však rozhodl Krajský soud v Brně o přerušení hlavního líčení za účelem porady senátu a vyhlášení rozhodnutí, a to do 10. 10. 2022. Podle obviněného v první řadě nebylo přerušení hlavního líčení vůbec namístě, neboť tento institut je vyhrazen pouze pro případy překážek krátkodobého charakteru. Za zásadní nicméně obviněný považoval skutečnost, že nebyly splněny zákonné podmínky pro konání hlavního líčení dne 10. 10. 2022 v jeho nepřítomnosti, neboť o tomto termínu nebyl vyrozuměn, ani nepožádal o konání hlavního líčení v nepřítomnosti. V důsledku tohoto nezákonného postupu soudu prvního stupně došlo podle názoru obviněného k porušení ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného v hlavním líčení a zásahu do jeho práva na spravedlivý proces. 6. Odvolací soud uvedené pochybení bagatelizoval a nepovažoval je za důvod pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně. Vycházel přitom z nesprávných informací, neboť konstatoval, že obviněný se osobně zúčastnil počátku hlavního líčení dne 5. 10. 2022 a ještě před skončením požádal, aby pokračovalo v jeho nepřítomnosti. Ve skutečnosti se obviněný nedostavil dne 5. 10. 2022, naopak včas požádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Neztotožnil se navíc s názorem odvolacího soudu, podle něhož bylo zřejmé, že hlavní líčení bylo přerušeno pouze za účelem vyhlášení rozhodnutí. Obviněný zdůraznil, že vedení hlavního líčení je věcí soudu, obviněný tudíž sám nikdy neví, v jakém termínu se uzavře dokazování a budou předneseny závěrečné řeči, ani jak dopadne porada senátu, tj. zda jejím výsledkem nebude pokračování v dokazování. Vytýkaným postupem soudu prvního stupně mu proto byla odňata možnost uplatňovat svá procesní práva. Obviněný podpořil svoji argumentaci odkazy na rozhodnutí uveřejněná pod č. 24/2002 a 43/2020 Sb. rozh. tr. a dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2005, sp. zn. 3 Tdo 1230/2005, uveřejněné pod č. T 847 ve svazku 21 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2006. Obviněný poukázal též na to, že v době mezi hlavním líčením dne 5. 10. 2022 a 10. 10. 2022 vydal Krajský soud v Brně příkaz k jeho zatčení a evropský zatýkací rozkaz. Ústavní soud však následně zrušil příkaz k zatčení nálezem ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. IV. ÚS 3290/22, z důvodu porušení osobní svobody obviněného. I v tomto kontextu došlo podle názoru obviněného k flagrantnímu porušení jeho práva na přítomnost u posledního hlavního líčení, o jehož konání nebyl vyrozuměn. 7. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, soudy obou stupňů založily na procesně nepoužitelných důkazech, za něž obviněný označil výpovědi svědků V. V. a V. N. V případě prvně jmenovaného nebyly splněny podmínky pro jeho vyslechnutí v režimu neodkladného a neopakovatelného úkonu podle § 158a tr. ř. Špatný zdravotní stav tohoto svědka nebyl nijak doložen, naopak znalecký posudek MUDr. Marty Holanové potvrdil, že jeho zdravotní kondice byla úměrná věku svědka, z čehož obviněný usoudil, že byl schopen podání svědecké výpovědi