5 Tdo 913/2016 — Nejvyšší soud

5 Tdo 913/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 10. 2016 Spisová značka:5 Tdo 913/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:5.TDO.913.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškození věřitele Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 222 odst. 1 tr. zákoníku § 222 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku § 23 tr. zákoníku § 206 odst. 1 tr. zákoníku § 206 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 12. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 913/2016-44 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2016 o dovolání, které podal obviněný R. T., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 9 To 557/2015, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 14 T 31/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného R. T. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 11. 9. 2015, sp. zn. 14 T 31/2015, byl obviněný R. T. (společně s obviněným J. N.) uznán vinným pod body I) / 1) – 2) přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a pod body II) / 1) – 2) zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za výše uvedené trestné činy byl odsouzen podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. 2. 2014, č. j. 3 T 24/2014-969, který nabyl právní moci dne 25. 3. 2014, a výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Mělníku ze dne 19. 9. 2014, č. j. 3 T 161/2014-2957, který nabyl právní moci dne 21. 10. 2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu, § 229 odst. 1 tr. řádu a § 229 odst. 2 tr. řádu bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škodu jednotlivých poškozených. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného J. N. 2. Jednání obviněného (zjednodušeně uvedeno) spočívalo v tom, že vystupoval jako zástupce obchodní společnosti JINOX s. r. o., IČ: 28259785, se sídlem Makovského 1392, Praha 6 (dále jen „JINOX“), jejímž jediným jednatelem a jediným společníkem tehdy byl spoluobviněný J. N. Obchodní společnost JINOX se zabývala prodejem domácích spotřebičů a nádobí na předváděcích akcích, byla zároveň zástupcem poškozených obchodních společností Home Credit s. r. o. a ESSOX s. r. o., za něž uzavírala s vlastními klienty úvěrové smlouvy, kterými klienti získali finanční prostředky k úhradě zboží nabízeného obchodní společností JINOX. V průběhu roku 2011 oba obvinění zadržovali finanční prostředky obchodní společnosti JINOX, které neužili k úhradě jejích dluhů vzniklých v důsledku odstoupení klientů od kupních smluv uzavřených během předváděcích akcí a současného stornování úvěrových smluv. Obvinění neprovedli vzájemné vyúčtování těchto obchodních případů, které byly ve výroku rozsudku soudu prvního stupně podrobně popsány, případně je sice vyúčtovali, ale nevrátili z úvěrových smluv poskytnuté peníze, ač zboží jim bylo klienty vráceno. Takto jednáním uvedeným v bodě I) poškozeným obchodním společnostem Home Credit s. r. o. [pod bodem 1)] a ESSOX s. r. o. [pod bodem 2)] způsobili celkovou škodu ve výši 767 400 Kč, ačkoliv obchodní společnost JINOX mohla tyto dluhy uhradit, nebýt jednání obviněných, kteří si finanční prostředky této obchodní společnosti ponechali pro svou potřebu. Zároveň pod tlakem urgencí věřitelů ke konci roku 2011 převedli obchodní podíl vlastněný obviněným J. N. na tzv. bílého koně V. N., jemuž ovšem nepředali téměř žádný majetek obchodní společnosti JINOX. Pod bodem II) spočívalo jednání obviněných R. T. a J. N. v tom, že si ponechali motorová vozidla Mercedes Benz CL Coupé ....... (dále jen „Mercedes“) a Fiat Ducato ...... (dále jen „Fiat“), která užívali jako osoby oprávněné jednat za obchodní společnost JINOX, přestali platit splátky úvěru v případě vozidla Mercedes a leasingové splátky v případě vozidla Fiat, v důsledku čehož došlo ze strany poškozených obchodních společností sAutoleasing a. s. a Unicredit Leasing CZ a. s. k vypovězení uzavřených smluv, s čímž byla spojena povinnost obchodní společnosti JINOX vrátit obě vozidla. Obvinění však vozidla uvedeným poškozeným obchodním společnostem nevrátili, nepředali je ani nástupci ve funkci jednatele obchodní společnosti JINOX, V. N., aby je vrátil on, a naložili s nimi neznámým způsobem. Tím způsobili obchodní společnosti sAutoleasing a. s. škodu ve výši 466 000 Kč a Unicredit Leasing CZ a. s. škodu ve výši 230 512 Kč. 3. Proti shora uvedenému rozsudku podali obvinění R. T. a J. N. odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 2. 12. 2015 usnesením pod sp. zn. 9 To 557/2015, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná. II. Dovolání obviněného R. T. 4. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný R. T. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. 5. Úvodem je třeba uvést, že odůvodnění podaného dovolání je místy obtížně srozumitelné, některé věty nejsou dokončené, v některých chybí základní větné členy (podmět či přísudek), které nelze dovodit ani z předchozích pasáží, věty na sebe mnohdy nenavazují. Dovolacímu soudu však nepřísluší podané dovolání jakkoliv doplňovat, případně si domýšlet, jaké námitky hodlal dovolatel uplatnit, či jak měl nastíněnou námitku formulovat, neboť je striktně vázán obsahem podaného dovolání. 6. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný konkrétně uvedl, že soudní znalec Ing. Pavel Švarc potvrdil, že obchodní společnost JINOX se sice podle některých ekonomických kritérií mohla jevit jako zdravá, nicméně jí chyběla aktivní likvidita, přičemž podle dovolatele tato skutečnost sama bez dalšího neznamená, že společnost byla schopna hradit okamžitě splatné závazky (dluhy). Podle jeho přesvědčení tedy nebylo možno uzavřít, že by obchodní společnost JINOX byla finančně zdravou společností, naopak se podle něj nacházela v úpadku. Proto by bylo příhodnější popsaný skutek kvalifikovat jako přečin zvýhodnění věřitele podle § 223 odst. 1 tr. zákoníku (v dovolání nesprávně uvedeno „zvýhodňování věřitele“). Namítl, že ze skutku, jak je popsaný ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, nevyplývá žádné jeho jednání, které by spočívalo ve zničení, poškozování, zatajování, zcizování, činění neupotřebitelným nebo odstraňování majetku obchodní společnosti JINOX, přičemž takovouto formu jednání nelze spatřovat ani v převodu obchodního podílu předmětné obchodní společnosti. Tvrzení, že si prostředky obvinění ponechali pro svou vlastní potřebu, je neurčité. 7. Za obchodní společnost JINOX byl oprávněný jednat pouze obviněný J. N., a to i ve smyslu § 114 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Naproti tomu obviněný R. T. nebyl jejím jednatelem ani zaměstnancem a ani nebyl oprávněn disponovat s peněžními prostředky na jejích účtech. Vztah obviněného R. T. k obchodní společnosti JINOX nebyl žádným způsobem popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný R. T. nemohl ani jednat za jiného podle § 114 odst. 1, 2 tr. zákoníku, nemohl tak být spolupachatelem trestného činu zpronevěry ani trestného činu poškození věřitele. Ustanovení § 206 a § 222 tr. zákoníku totiž kladou zvláštní nároky na postavení pachatele, v případě zpronevěry jím může být pouze osoba, které byla věc svěřena, v případě poškození věřitele podle § 222 odst. 1 tr. zákoníku jím může být pouze dlužník (musí zmařit uspokojení svého věřitele). Pachatelem tak může být pouze konkrétní subjekt, jímž ale nebyl obviněný R. T., který ani nemohl jednat za právnickou osobu – obchodní společnost JINOX ve smyslu § 114 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Proto ani není správné, že byl uznán vinným spolupachatelstvím uvedených trestných činů, neboť tato forma spáchání činu není uvedena v § 114 odst. 3 tr. zákoníku. 8. Jeho další argumentace se týkala i trestného činu zpronevěry. Obviněný znovu zdůraznil, že on nemohl být pachatelem či spolupachatelem tohoto trestného činu, neboť vozidla byla svěřena obchodní společnosti JINOX. Podle obviněného nebylo prokázáno, že by věděl,