5 Tdo 995/2023 — Nejvyšší soud

5 Tdo 995/2023 citace  Právní věta:Zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě § 256 odst. 1 tr. zákoníku I. Trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku může být spáchán jen na úkor jiných dodavatelů nebo soutěžitelů, kterými se však rozumějí jak ti, kteří se přímo ucházejí o veřejnou zakázku nebo se účastní veřejné soutěže, tak i ti, kteří by se pouze potenciálně mohli ucházet o veřejnou zakázku či by se mohli účastnit veřejné soutěže, ale z různých důvodů tak neučinili (např. i z důvodu protiprávního jednání pachatele, který zjednal jinému dodavateli či soutěžiteli přednost nebo výhodnější podmínky). Poškození finančních zájmů Evropské unie § 260 odst. 1 tr. zákoníku II. Základní skutková podstata trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku nevyžaduje žádnou zvláštní vlastnost, postavení nebo způsobilost subjektu, proto tento trestný čin může jako pachatel či spolupachatel spáchat kdokoliv, tedy i osoba, jež není žadatelem o dotaci. Poškození finančních zájmů Evropské unie § 260 odst. 1 tr. zákoníku III. Trestní odpovědnost za trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zákoníku je třeba uplatnit i v případě, že se na nezákonném ovlivnění zadávání veřejné zakázky administrátorem pověřeným veřejným zadavatelem podílel i pracovník takového veřejného zadavatele (a to na rozdíl od případu uvedeného v rozhodnutí pod č. 34/2024 Sb. rozh. tr.). Předběžné otázky § 9 odst. 1 tr. ř. IV. Orgán činný v trestním řízení si sám posoudí jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 tr. ř., zda došlo k zapojení další osoby, která není v daném trestním řízení stíhána, do trestné činnosti obviněného. Závisí-li na jejím řešení posouzení viny obviněného, není přitom orgán činný v trestním řízení vázán rozhodnutím jiného orgánu o takové otázce. Takové posouzení není ani porušením principu presumpce neviny osoby, jíž se posouzení předběžné otázky týká. Poškození finančních zájmů Evropské unie, Poškozený § 260 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 3 tr. ř. V. Poškozený trestným činem poškození finančních zájmů Evropské unie (podobně i dotačním podvodem) je oprávněn požadovat z titulu náhrady škody plnění po pachatelích takového trestného činu, třebaže současně má možnost žádat vydání stejné částky jako bezdůvodného obohacení po příjemci dotace. Právo na vydání bezdůvodného obohacení a právo na náhradu škody proti škůdci, který zavinil, že se jiný bezdůvodně obohatil, jsou totiž dva samostatné nároky, které může poškozený uplatnit podle svého uvážení. Plněním na základě jednoho z nich zaniká nárok poškozeného na plnění v takové výši na plnění druhého z nich. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 11. 2023 Spisová značka:5 Tdo 995/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.995.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškození finančních zájmů Evropské unie Poškozený Předběžné otázky Zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě Dotčené předpisy:§ 256 odst. 1 tr. zákoníku § 260 odst. 1 tr. zákoníku § 9 odst. 1 tr. ř. § 43 odst. 3 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:4. 4. 2024 Publikováno ve sbírce pod číslem:38 / 2025 Anotace:V předmětném trestním řízení byl nejprve rozsudkem příslušného krajského soudu jako prvostupňového obviněný M. J. uznán vinným zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný J. Š. byl podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby. Tímto rozsudkem soud prvního stupně uznal vinnou také obviněnou právnickou osobu – obchodní společnost B., s. r. o., zatímco obviněné J. Š., M. M. a právnické osoby – obchodní společnosti A., spol. s r. o., a J. s. s., spol. s r. o., zprostil obžaloby. Usnesením příslušného vrchního soudu coby odvolacího byl podle § 258 odst. 1 písm. a), b), d), f) tr. ř. shora označený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Proti rozsudku soudu prvního stupně poté podali odvolání obviněný M. J., obviněná obchodní společnost B., s. r. o., a státní zástupce, o nichž rozhodl příslušný vrchní soud svým rozsudkem tak, že pod bodem I. zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), d) a f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněných M. J., J. Š. a právnických osob – obchodních společností B., s. r. o., a A., spol. s r. o., v celé odsuzující části a ohledně obviněného M. M. ve zprošťující části. Pod bodem II. pak sám znovu podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že uznal vinnými obviněné M. J., J. Š. i právnické osoby – obchodní společnosti B., s. r. o., a A., spol. s r. o., a to jednak zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném k 24. 3. 2014) a jednak zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), c) tr. zákoníku (ve znění účinném k 24. 3. 2014). Proti shora uvedenému poslednímu rozsudku odvolacího soudu podali obvinění M. J. a J. Š. dovolání. Obviněný M. J. své dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný J. Š. uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Nejvyšší soud se poté ve svém rozhodnutí zabýval celkem pěti problémy. V prvé řadě řešil, zda trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku může být spáchán jen na úkor jiných dodavatelů nebo soutěžitelů, kterými se však rozumějí jak ti, kteří se přímo ucházejí o veřejnou zakázku nebo se účastní veřejné soutěže, tak i ti, kteří by se pouze potenciálně mohli ucházet o veřejnou zakázku či by se mohli účastnit veřejné soutěže, ale z různých důvodů tak neučinili (např. i z důvodu protiprávního jednání pachatele, který zjednal jinému dodavateli či soutěžiteli přednost nebo výhodnější podmínky). V tomto případě konstatoval, že oněmi jinými dodavateli mohou být, jak přímí uchazeči o veřejnou zakázku, tak i ti, kteří by se pouze potenciálně mohli ucházet o veřejnou zakázku či by se mohli účastnit veřejné soutěže, ale z různých důvodů tak neučinili. Dále se zabýval otázkou, zda základní skutková podstata trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje nějakou zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení subjektu, pročež by tento trestný čin, pokud by tomu tak bylo, nemohl jako pachatel či spolupachatel spáchat kdokoliv, tedy ani osoba, jež není žadatelem o dotaci. Zde uzavřel, že tomu tak není, neboť jmenovaná skutková podstata nepatří mezi ty se zúženým okruhem pachatelů, tudíž postačí pachatel obecný. Též hledal odpověď na otázku, zda trestní odpovědnost za trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zákoníku je třeba uplatnit i v případě, že se na nezákonném ovlivnění zadávání veřejné zakázky administrátorem pověřeným veřejným zadavatelem podílel i pracovník takového veřejného zadavatele (a to na rozdíl od případu uvedeného v rozhodnutí pod č. 34/2024 Sb. rozh. tr.) a konstatoval, že tato odpovědnost tu je namístě. V souvislosti s problematikou prejudice si kladl otázku, zda si orgán činný v trestním řízení sám posoudí jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 tr. ř., zda došlo k zapojení další osoby, která není v daném trestním řízení stíhána, do trestné činnosti obviněného, kde dal kladnou odpověď. V té návaznosti pak doplnil, že pokud závisí na jejím řešení posouzení viny obviněného, není přitom orgán činný v trestním řízení vázán rozhodnutím jiného orgánu o takové otázce. Takové posouzení není ani porušením principu presumpce neviny osoby, jíž se posouzení předběžné otázky týká. Konečně pak uzavřel, že poškozený trestným činem poškození finančních zájmů Evropské unie (podobně i dotačním podvodem) je oprávněn požadovat z titulu náhrady škody plnění po pachatelích takového trestného činu, třebaže současně má možnost žádat vydání stejné částky jako bezdůvodného obohacení po příjemci dotace. Připomenul, že právo na vydání bezdůvodného obohacení a právo na náhradu škody proti škůdci, který zavinil, že se jiný bezdůvodně obohatil, jsou dva samostatné nároky, které může poškozený uplatnit podle svého uvážení. Plněním na základě jednoho z nich zaniká nárok poškozeného na plnění v takové výši na plnění druhého z nich. Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 30.04.2024 12.05.2024II.ÚS 1225/24 I.ÚS 1313/24 Pavel Šámal Jan Wintr odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost29. 5. 2024 25. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou