5 Tz 27/2022 — Nejvyšší soud

5 Tz 27/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 4. 2022 Spisová značka:5 Tz 27/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:5.TZ.27.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Popis skutku Právnická osoba Přičitatelnost činu právnické osobě Trestní odpovědnost Dotčené předpisy:§ 254 odst. 1 tr. zákoníku § 120 odst. 3 tr. ř. § 8 odst. 1, 2 předpisu č. 418/2011 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 7. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tz 27/2022-452USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 4. 2022 o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné právnické osoby – obchodní společnosti G., IČ: XY, která zanikla dne 8. 6. 2021, naposledy se sídlem XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 8. 2019, sp. zn. 1 T 2/2019, takto: Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost pro porušení zákona zamítá. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 8. 2019, sp. zn. 1 T 2/2019, byla obviněná právnická osoba – obchodní společnost G., IČ: XY, tehdy se sídlem XY (dále jen „G.“), uznána vinnou přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), za podmínek § 7 a § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „t. o. p. o.“). Za to jí byl podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 16 odst. 1 t. o. p. o. uložen trest zrušení právnické osoby. Stejným rozsudkem bylo též rozhodnuto o vině a trestu ohledně obviněného F. V. 2. Této trestné činnosti se podle rozsudku soudu prvního stupně obviněná právnická osoba (zjednodušeně uvedeno) dopustila tím, že F. V. jako jediný jednatel a společník obchodní společnosti G., v účetních obdobích roků 2013, 2014 a 2015 v rozporu s § 135 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a od 1. 1. 2014 v rozporu s § 196 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, dále v rozporu s § 7 odst. 13, § 7b odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a § 100 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, to vše v platném znění, nevedl řádně daňovou evidenci o příjmech a výdajích uvedené obchodní společnosti z podnikatelské činnosti, neboť její součástí byly fiktivní doklady o výdajích za uskutečněná plnění, které nechal zaúčtovat (blíže rozvedené ve skutkové větě výroku rozsudku). Podklady odpovídající vyčíslení těchto nákladů nevedl, což mělo za následek neprůkaznou daňovou evidenci, která tak nebyla odpovídajícím podkladem pro přiznání k dani z příjmů právnických osob a k dani z přidané hodnoty, podávaná obchodní společností G., v těchto zdaňovacích obdobích Finančnímu úřadu pro Ústecký kraj, Územnímu pracovišti v XY. Na základě fiktivních účetních dokladů o výdajích proto obchodní společnost vykazovala nulovou daňovou povinnost a nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. Při daňové kontrole správcem daně uvedené náklady na dosažení příjmů nebyly uznány. Platebními výměry byly proto daně za tato zdaňovací období doměřeny. 3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně nepodala žádná ze stran řádný opravný prostředek. Rozsudek tak nabyl právní moci ve vztahu k obviněné právnické osobě – obchodní společnosti G. dne 10. 10. 2019 (vůči obviněnému F. V. dne 11. 10. 2019). II. Stížnost pro porušení zákona 4. Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Mostě podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné právnické osoby – obchodní společnosti G. stížnost pro porušení zákona, která byla doručena Nejvyššímu soudu dne 4. 3. 2022. Podle ministra spravedlnosti byl porušen zákon v neprospěch této právnické osoby v ustanoveních § 254 odst. 1 tr. zákoníku, § 120 odst. 3 tr. řádu a § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) t. o. p. o. 5. Konkrétně má ministr spravedlnosti za to, že popis skutku v napadeném rozsudku a taktéž v podané obžalobě je v rozporu s ustanovením § 120 odst. 3 tr. řádu, neboť vyjadřuje pouze jednání obviněného F. V., nikoli však obviněné právnické osoby G. Podle ministra spravedlnosti v něm absentuje popis jednání, kterého se měla dopustit obviněná právnická osoba. Skutková věta napadeného rozsudku tedy ve vztahu k obviněné právnické osobě – obchodní společnosti G. neobsahuje všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. Toto pochybení shledává ministr spravedlnosti zároveň porušením práva obviněného na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále vyjádřil své přesvědčení, že přes tyto nedostatky zároveň existuje pochybnost, zda napadený skutek tvoří překážku věci rozsouzené ve smyslu § 11 odst. 1 písm. h) tr. řádu. 6. Ministr spravedlnosti uvedl, že přičitatelnost ve smyslu § 8 odst. 1, 2 t. o. p. o. je vyjádřena pouze v právní větě výroku napadeného rozsudku. Soud prvního stupně podle něj opomněl popsat jednání právnické osoby, ve kterém je spatřován trestný čin. 7. Ministr spravedlnosti dále vyjádřil přesvědčení, že „napadený rozsudek má judikaturní význam co do posuzování zákonnosti rozhodnutí v trestních věcech, v nichž je vedeno společné řízení proti právnickým a fyzickým osobám“. Významné je to zejména v případě, kdy osobou, která za právnickou osobu jednala (druhý obviněný), je její jediný jednatel a společník. 8. Proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 8. 2019, sp. zn. 1 T 2/2019, byl porušen zákon v neprospěch obviněné právnické osoby – obchodní společnosti G. v ustanoveních § 254 odst. 1 tr. zákoníku, § 120 odst. 3 tr. řádu a § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) t. o. p. o., a aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu ve vztahu k obviněné právnické osobě zrušil jak napadený rozsudek, tak i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 270 odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Mostě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. III. Vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona 9. Nejvyšší soud zaslal stížnost pro porušení zákona nejvyššímu státnímu zástupci k vyjádření. Stížnost pro porušení zákona byla zaslána také opatrovníkovi, který byl pro trestní řízení obviněné právnické osobě ustanoven podle § 34 odst. 5 t. o. p. o., stejně tak likvidátorce, která provedla likvidaci obchodní společnosti G., jež byla ke dni 8. 6. 2021 vymazána z obchodního rejstříku a k tomuto datu zanikla. 10. Ke stížnosti pro porušení zákona se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství tak, že s ní souhlasí. Také podle něj popis skutku musí být koncipován takovým způsobem, aby bylo evidentní, že se jednání měly dopustit dva samostatné rozdílné subjekty trestného činu. Právnická osoba by mohla být trestně odpovědná jako samostatný subjekt za podmínek § 8 t. o. p. o. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu konstatoval porušení zákona v neprospěch obviněné a aby dále postupoval podle § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu. IV. Posouzení důvodnosti stížnosti pro porušení zákona 11. Nejvyšší soud shledal stížnost pro porušení zákona podle § 266 odst. 1 tr. řádu přípustnou, a z jejího podnětu pak přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i řízení předcházející napadenému rozsudku. Nejvyšší soud přitom dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona není důvodná, a proto ji zamítl. 12. Nejvyšší soud má za to, že z výroku o vině (ze skutkové a z právní věty) napadeného rozsudku lze jednoznačně dovodit, že trestný čin spáchala nejen fyzická osoba (jednatel F. V.), ale také právnická osoba – obchodní společnost G. prostřednictvím svého statutárního orgánu, tedy právě jednatele F. V., neboli prostřednictvím osoby uvedené v § 8 odst. 1 písm. a) t. o. p. o., jejíž trestný čin je přičitatelný obviněné právnické osoba (obchodní společnosti G.) podle § 8 odst. 2 písm. a) t. o. p. o. Jedná se o takové jednání fyzické osoby, které je svým obsahem a účelem i jednáním právnické osoby navenek (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 29/2017 Sb. soud. rozh. tr.). Není přitom vůbec žádných pochyb v daném případě, že jsou naplněny a zcela dostatečně i vyjádřeny ve skutkové větě i podmínky přičitatelnosti činu této fyzické osoby zmíněné v návětí § 8 odst. 1 t. o. p. o., neboť oběma obviněným bylo kladeno za