6 Tdo 10/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 10/2025-641 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 1. 2025 o dovolání, které podala obviněná A. P. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2024, sp. zn. 5 To 215/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 4 T 63/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 6. 5. 2024, sp. zn. 4 T 63/2021, uznal obviněnou A. P. vinnou zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku na skutkovém základě, podle kterého (zestručněně) nejméně od měsíce května 2018 do 17:20 hod. dne 29. 5. 2019 v XY, ve svém tehdejším bydlišti, a jinde, v podnapilém stavu i za střízliva, kdy byla agresivnější, zle nakládala se svou nezletilou dcerou AAAAA (pseudonym), která jí byla svěřena do péče rozhodnutím soudu, a to tak, že ji fyzicky trestala nepřiměřeně a nevhodně za běžné dětské prohřešky nebo špatné známky ve škole, mnohdy i bez zjevného důvodu na její straně, přičemž si na ni vylévala zlost z důvodu své špatné nálady, zejména nezletilou vícekrát týdně bila dřevěnou vařečkou po zádech, rukách a nohách tak silně, že při bití často o ni vařečku zlomila, rovněž ji bila otevřenou dlaní různě po těle včetně hlavy, v jednom případě jí skočila na záda celou váhou svého těla, čímž jí způsobovala zranění v podobě hematomů na různých částech těla, s nimiž nikdy nevyhledala lékařské ošetření, také ji tahala za vlasy, nechávala ji klečet, denně jí vulgárně nadávala a urážela ji, že je „spratek, hajzl, kurva, na piču“, vyhrožovala jí pobitím i zabitím, často ji trestala i zákazy kontaktu s otcem, sestrou a jinými rodinnými příslušníky, zákazy chození ven, sledování televize, užívání mobilního telefonu a opuštění pokoje, kde musela být sama zavřená, rovněž ji vícekrát ponižovala tím, že její reakce během konfliktů natáčela svým mobilním telefonem, přičemž její jednání vyvrcholilo dne 16. 5. 2019, kdy u nezletilé AAAAA vyvolalo demonstrativní poruchu chování projevující se mj. hrozbou sebepoškození skokem z okna, pro kterou musela být do 17. 5. 2019 hospitalizována na dětském oddělení NsP XY, a z důvodu jejího jednání následně nezletilá AAAAA dne 29. 5. 2020 v 17:20 hodin vyhledala pomoc u Policie ČR, Obvodního oddělení Karviná 7, načež byla téhož dne ve spolupráci s orgánem sociálně-právní ochrany dětí na vlastní žádost umístěna do Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc XY v XY – XY. Jednání obviněné poškozená vnímala jako psychické i fyzické utrpení a vedlo u ní k disharmonickému osobnostním vývoji, emoční nestabilitě, psychické deprivaci a rozvinutí syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (CAN). 2. Za to a za sbíhající se přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2023, sp. zn. 71 T 34/2020, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2024, sp. zn. 6 To 43/2024, byl obviněné uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z uvedeného rozsudku. Obviněné bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. uloženo zaplatit poškozené 20 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy. 3. Odvolání obviněné Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 9. 2024, sp. zn. 5 To 215/2024, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná v celém rozsahu dovoláním, v němž odkázala na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. Uvedla, že z výpovědí slyšených svědků ani jiných provedených důkazů rozhodně nevyplývají skutečnosti, které jsou jí ve skutkové větě napadeného rozsudku kladeny za vinu. O bití nezletilé se zmínil pouze svědek D. S., avšak jednání, kterému měl být přítomen, časově předchází žalovanému období. Svědkyně M. P. měla být u několika případů, kdy měla obviněná poškozenou udeřit. Podle obviněné je s podivem, že si hematomů nikdy nevšimli učitelé. Poukázala také na zprávu pediatričky, podle které poškozená prospívala dobře a nebyla u ní zjištěna zranění. Nebylo také prokázáno, že by vulgární nadávky nezletilé byly pravidlem. Svědkyně M. P. je sestra obviněné a obviněná má s ní dlouhodobé spory, stejně jako se svědkem D. S. Oba tedy mají motivaci se obviněné mstít. Zprávy z jednotlivých škol pak lze podle obviněné rozdělit na pozitivní a negativní. Soud se podle ní dostatečně nevypořádal s obhajobou, že si poškozená vše vymyslela. Do spisu založila zprávy z psychiatrického oddělení FNO ze dne 3. 5. 2023 a DÚM Ostrava-Kunčičky ze dne 5. 5. 2023, z nichž podle ní vyplývá, že poškozená vykazuje známky účelového a sebestředného chování, přičemž jejím cílem je upoutat na sebe pozornost. To je podle obviněné v rozporu se závěry znaleckého posudku MUDr. Marie Foltýnové a PhDr. Petra Štěpaníka, proto by jeho závěry měly být vnímány značně kriticky. Obviněná také do spisu založila videonahrávku (komunikace s poškozenou), kterou soud označil za nadbytečný důkaz, neboť obviněnou vyprovokované pronášení vět poškozenou v rámci znatelné emoční rozlady nemůže vzbudit pochybnosti o věrohodnosti výpovědi poškozené. S tímto hodnocením obviněná kategoricky nesouhlasí. Jestliže soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že znalci u poškozené nezjistili sklony k fabulacím či lhaní, poukazuje obviněná na str. 24 posudku, kde znalci uvedli, že kategorie pravdy je pro poškozenou nezávazná, může zkreslovat události, vymýšlet si či přímo lhát. 5. Soud prvního stupně podle obviněné pochybil také v rámci procesní stránky tím, že podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. přečetl protokol o výpovědi svědka M. H. provedený mimo hlavní líčení, ačkoli k tomu obviněná nedala souhlas a svědek byl pro soud kontaktní. Další pochybení spočívá ve čtení výpovědi poškozené, neboť výslech byl proveden před zahájením trestního stíhání jako neodkladný a neopakovatelný úkon podle § 158a tr. ř., ačkoli obviněná žádala jeho opakování, a ona ani její obhájce se výslechu nemohli zúčastnit. Svědkyně přitom neumírala, nechystala se odstěhovat, netrpěla výpadky paměti apod. Obviněná nepovažuje za správný názor odvolacího soudu, který uvedl, že jí citované rozhodnutí Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. 7 Tdo 559/2013) se vztahuje na jinou situaci. Nezákonný a nepřezkoumatelný je podle obviněné také mechanismus určení výše odškodnění. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a odvolacímu soudu, popřípadě soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k dovolání uvedla, že obviněná v podstatě jen opakuje svou odvolací argumentaci. Oba soudy se přitom se všemi jejími námitkami dostatečně vypořádaly. Státní zástupkyně shrnula podstatné závěry provedeného dokazování a konstatovala, že v něm nelze shledat obviněnou vytýkané nedostatky. Soudy tak řádně objasnily věc v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr.ř. Dále vysvětlila, že k žádným procesním pochybením nedošlo ani v případě provedení výslechu svědka M. H. a poškozené. V případě poškozené byl výslech veden k okolnostem, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivnit její duševní a mravní vývoj, což je důvodem neopakovatelnosti úkonu. Právo obviněného na spravedlivý proces není nadřazeno právu na zvláštní ochranu dětí zaručenému v čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v Úmluvě o právech dítěte. V posuzované věci byly všechny zákonné podmínky pro daný postup splněny a výpověď poškozené nebyla výlučným důkazem viny. Odkaz obviněné na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. 7 Tdo 559/2013, je nepřípadný, neboť šlo o jinou procesní situaci, kdy poškozená vypovídala ve věci opakovaně před a po zahájení trestního stíhání, přičemž se její výpovědi diametrálně lišily. Státní zástupkyně nesouhlasí ani s námitkou údajné nepřezkoumatelnosti výroku o náhradě škody, kterému se podrobně věnoval Krajský soud v Ostravě. Jeho podstatné závěry k této části rozhodnutí ve svém vyjádření shrnula. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. III. Formální podmínky věcného projednání dovolání 7. Obviněná je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. 8. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. 9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo v souvislosti s jednotlivými