6 Tdo 1024/2024 – Nejvyšší soud

6 Tdo 1024/2024-3908USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 22. 1. 2025 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný Ing. Josef Gabryš, trvale bytem Solné 696, 763 26 Luhačovice, proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 18. 6. 2024, sp. zn. 6 To 12/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 34 T 101/2021, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 18. 6. 2024, sp. zn. 6 To 12/2024, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 34 T 101/2021, zrušují. II. Podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se věc vrací státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství ve Zlíně k došetření. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 34 T 101/2021 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný Josef Gabryš (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 25 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 32 měsíců. 3. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo poškozené město Slavičín odkázáno s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný, státní zástupkyně i poškozené město Slavičín odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem dne 18. 6. 2024, sp. zn. 6 To 12/2024. Z podnětu všech podaných odvolání podle § 258 odst. 1 písm. b), e), f) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil. Podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že: jako jednatel a jediná osoba odpovědná za finanční vedení společnosti Skládka odpadů Slavičín, s.r.o., se sídlem Osvobození 25, 763 21 Slavičín, IČ: 27725481, která provozovala skládku odpadů Slavičín – Radašovy, v době od 1. 4. 2015 do 1. 2. 2016 a dále v době od 1. 9. 2016 do 1. 9. 2017 za měsíce únor 2015 až prosinec 2015 a za červenec 2016 až červenec 2017 vybral od subjektů ukládajících odpad na tuto skládku poplatky za uložení odpadu v celkové výši 3 355 002,40 Kč, kdy tyto poplatky jim nechal vyfakturovat jako součást celkové platby za uložení odpadů, předmětné poplatky za uložení odpadu v daném období v rozporu se svou povinností vyplývající z § 46 odst. 2 zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech, účinného do 31. 12. 2020, městu Slavičín jako příjemci poplatku neodvedl a použil je v rozporu s účelem, pro který mu byly svěřeny na jiné úhrady, a to zejména na úhrady faktur ve prospěch jím ovládaných společností JOGA LUHAČOVICE, s.r.o., IČ: 60697628, JOGA RECYCLING s.r.o., IČ: 26230330 a JOGA VALAŠSKO s.r.o., IČ: 25904230, čímž městu Slavičín, se sídlem Osvobození 25, 763 21 Slavičín, IČ: 00284459, způsobil škodu ve výši 3 355 002,40 Kč. 5. Za to ho odvolací soud podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 25 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 25 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost zaplatit náhradu škody ve výši 3 355 002,40 Kč poškozenému městu Slavičín. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozeného se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný dovolání opřené o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Jeho hlavní výtka spočívala v tvrzení, že poplatek za uložení odpadu není ve vztahu k provozovateli skládky věcí cizí, tedy uplatněná právní kvalifikace jednání jako zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku je nesprávná. Toto své stanovisko odůvodnil jednak odkazem na znění § 46 odst. 3 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, účinného do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o odpadech“), ve kterém není upraven moment přechodu vlastnických práv k poplatku na obec, jednak odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 4 As 218/2014. V tomto rozhodnutí je naopak uvedeno, že dotyčný poplatek se stane součástí veřejného rozpočtu až jeho odvedením provozovatelem skládky. Nemohlo tak dojít k dobrovolnému svěření věci, jak předpokládá trestný čin zpronevěry. K tomu dále namítl, že poplatek za uložení odpadu má charakter daně, což dokládá judikatura Nejvyššího správního soudu i znění § 47 zákona o odpadech pověřující příslušný krajský úřad k uložení povinnosti zaplatit neodvedený poplatek včetně úroku z prodlení a příslušného správce daně k vymáhání takto uložené povinnosti. Obviněný v tomto směru přirovnal uvedené k povinnosti platit daň z přidané hodnoty či spotřební daň, jejichž neodvedením se plátce taktéž nedopouští zpronevěry vůči správci daně. Proto závěr, že jiné naložení s poplatkem než odvedení příslušné obci odpovídá trestnému činu zpronevěry, je nepřípustnou analogií v trestním právu hmotném. To platí i pro případné úvahy o naplnění skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku a neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 tr. zákoníku. V prvém případě podstata protiprávního jednání spočívá ve zkrácení daně, tedy v tvrzení nižší daňové povinnosti, než ve skutečnosti je, a druhý jmenovaný trestný čin dopadá na úmyslné neodvedení již sražených záloh na některé daně. 7. Jednání obviněného nevykazuje ani znaky úmyslného zavinění, neboť nemohl vzhledem k citované judikatuře Nejvyššího správního soudu i znění ustanovení zákona o odpadech vědět, že poplatek za uložení odpadu má patřit obci. Šlo tak z jeho strany o právní omyl podle § 19 tr. zákoníku vylučující úmysl. Ba právě naopak, kvůli neutěšené ekonomické situaci společnosti Skládka odpadů Slavičín, s.r.o., obviněný jednal v krajní nouzi. Důvodem bylo jednání druhého společníka společnosti, města Slavičín, které zamítlo zvýšit (resp. valorizovat) ceny za uložení odpadu, činilo obstrukce ohledně jmenování druhého jednatele a neplatilo poplatek do fondu rekultivace. To ve spojitosti s povinností uhradit pokuty uložené Českou inspekcí životního prostředí, splnit nařízení obsažená v integrovaném povolení, řešit likvidaci odpadních vod a zaplatit zaměstnance, vedlo k nedostatku finančních prostředků a následné insolvenci. Obviněný tak nemohl jinak než upřednostnit neodkladné náklady mimo jiné spojené s ochranou životního prostředí před odvedením poplatku městu. Výsledné odsouzení obviněného pak bylo porušením zásady subsidiarity trestní represe, jelikož v postupu orgánů činných v trestním řízení obviněný spatřuje snahu zajistit výběr daného poplatku cestou trestního práva, kdy jeho vymožení v daňovém řízení bylo nečinností města Slavičín promlčeno, a současně snahu ochránit odpovědné osoby na straně dotyčného města před trestněprávními důsledky vyplývajícími z jejich nečinnosti při správě vlastní společnosti. 8. Ve vztahu k výši vybraného poplatku došlo také ke skutkovým pochybením. Byl odmítnut návrh na zpracování znaleckého posudku z oboru ekonomika, zabývající se otázkou, do jaké výše byly předmětné poplatky skutečně uhrazeny. V tomto směru obviněný namítl, že závěr soudů o výši způsobené škody nemá oporu v analýze účetních dat a toliko vychází z provedené fakturace. Tím však nepřihlédly ke skutečnosti, že část poplatků nebyla uhrazena včas, nebo formou zápočtu, čímž sice došlo k uhrazení dlužné částky, ale fakticky se nezvýšil objem finančních prostředků, které by bylo možné převést na město Slavičín. K tomu obviněný dodal, že argumentace soudu prvního stupně o nutnosti tyto námitky uplatnit dříve směrem k městu Slavičín, je lichá, neboť na tom tehdy neměl právní zájem. V otázce určení skutečné výše povinných poplatků nelze vycházet ani z rozhodnutí krajského úřadu, neboť ten se nezabýval zmíněným uhrazením části poplatku zápočtem a současně poplatky vyměřil na základě údajů poskytnutých samotnou společnosti Skládka odpadů Slavičín, s.r.o., v jejíchž podkladech mohla být uvedena nesprávně vyšší poplatková povinnost. Obviněný se tak nemohl dopustit zpronevěry těch finančních prostředků, které do jeho dispozice vůbec přesunuty nebyly. Doplnil dále, že pro zachování právní jistoty měl odvolací soud vyhovět jeho návrhu a poukázat na rozsudek v obdobné věci (který však samotnému obviněnému není znám). 9. S námitkami vůči výši způsobené škody obviněný propojil i své výhrady k adheznímu výroku. Jelikož má za to, že nebyla správně určena výše neuhrazených vyfa