6 Tdo 1024/2024 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1024/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 1. 2025 Spisová značka:6 Tdo 1024/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TDO.1024.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odpad Poplatek Totožnost skutku Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku § 46 odst. 2 předpisu č. 185/2001 Sb. § 220 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1024/2024-3908USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 22. 1. 2025 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný Ing. Josef Gabryš, trvale bytem Solné 696, 763 26 Luhačovice, proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 18. 6. 2024, sp. zn. 6 To 12/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 34 T 101/2021, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 18. 6. 2024, sp. zn. 6 To 12/2024, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 34 T 101/2021, zrušují. II. Podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se věc vrací státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství ve Zlíně k došetření. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 34 T 101/2021 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný Josef Gabryš (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 25 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 32 měsíců. 3. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo poškozené město Slavičín odkázáno s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný, státní zástupkyně i poškozené město Slavičín odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem dne 18. 6. 2024, sp. zn. 6 To 12/2024. Z podnětu všech podaných odvolání podle § 258 odst. 1 písm. b), e), f) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil. Podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že: jako jednatel a jediná osoba odpovědná za finanční vedení společnosti Skládka odpadů Slavičín, s.r.o., se sídlem Osvobození 25, 763 21 Slavičín, IČ: 27725481, která provozovala skládku odpadů Slavičín – Radašovy, v době od 1. 4. 2015 do 1. 2. 2016 a dále v době od 1. 9. 2016 do 1. 9. 2017 za měsíce únor 2015 až prosinec 2015 a za červenec 2016 až červenec 2017 vybral od subjektů ukládajících odpad na tuto skládku poplatky za uložení odpadu v celkové výši 3 355 002,40 Kč, kdy tyto poplatky jim nechal vyfakturovat jako součást celkové platby za uložení odpadů, předmětné poplatky za uložení odpadu v daném období v rozporu se svou povinností vyplývající z § 46 odst. 2 zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech, účinného do 31. 12. 2020, městu Slavičín jako příjemci poplatku neodvedl a použil je v rozporu s účelem, pro který mu byly svěřeny na jiné úhrady, a to zejména na úhrady faktur ve prospěch jím ovládaných společností JOGA LUHAČOVICE, s.r.o., IČ: 60697628, JOGA RECYCLING s.r.o., IČ: 26230330 a JOGA VALAŠSKO s.r.o., IČ: 25904230, čímž městu Slavičín, se sídlem Osvobození 25, 763 21 Slavičín, IČ: 00284459, způsobil škodu ve výši 3 355 002,40 Kč. 5. Za to ho odvolací soud podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 25 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 25 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost zaplatit náhradu škody ve výši 3 355 002,40 Kč poškozenému městu Slavičín. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozeného se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný dovolání opřené o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Jeho hlavní výtka spočívala v tvrzení, že poplatek za uložení odpadu není ve vztahu k provozovateli skládky věcí cizí, tedy uplatněná právní kvalifikace jednání jako zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku je nesprávná. Toto své stanovisko odůvodnil jednak odkazem na znění § 46 odst. 3 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, účinného do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o odpadech“), ve kterém není upraven moment přechodu vlastnických práv k poplatku na obec, jednak odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 4 As 218/2014. V tomto rozhodnutí je naopak uvedeno, že dotyčný poplatek se stane součástí veřejného rozpočtu až jeho odvedením provozovatelem skládky. Nemohlo tak dojít k dobrovolnému svěření věci, jak předpokládá trestný čin zpronevěry. K tomu dále namítl, že poplatek za uložení odpadu má charakter daně, což dokládá judikatura Nejvyššího správního soudu i znění § 47 zákona o odpadech pověřující příslušný krajský úřad k uložení povinnosti zaplatit neodvedený poplatek včetně úroku z prodlení a příslušného správce daně k vymáhání takto uložené povinnosti. Obviněný v tomto směru přirovnal uvedené k povinnosti platit daň z přidané hodnoty či spotřební daň, jejichž neodvedením se plátce taktéž nedopouští zpronevěry vůči správci daně. Proto závěr, že jiné naložení s poplatkem než odvedení příslušné obci odpovídá trestnému činu zpronevěry, je nepřípustnou analogií v trestním právu hmotném. To platí i pro případné úvahy o naplnění skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku a neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 tr. zákoníku. V prvém případě podstata protiprávního jednání spočívá ve zkrácení daně, tedy v tvrzení nižší daňové povinnosti, než ve skutečnosti je, a druhý jmenovaný trestný čin dopadá na úmyslné neodvedení již sražených záloh na některé daně. 7. Jednání obviněného nevykazuje ani znaky úmyslného zavinění, neboť nemohl vzhledem k citované judikatuře Nejvyššího správního soudu i znění ustanovení zákona o odpadech vědět, že poplatek za uložení odpadu má patřit obci. Šlo tak z jeho strany o právní omyl podle § 19 tr. zákoníku vylučující úmysl. Ba právě naopak, kvůli neutěšené ekonomické situaci společnosti Skládka odpadů Slavičín, s.r.o., obviněný jednal v krajní nouzi. Důvodem bylo jednání druhého společníka společnosti, města Slavičín, které zamítlo zvýšit (resp. valorizovat) ceny za uložení odpadu, činilo obstrukce ohledně jmenování druhého jednatele a neplatilo poplatek do fondu rekultivace. To ve spojitosti s povinností uhradit pokuty uložené Českou inspekcí životního prostředí, splnit nařízení obsažená v integrovaném povolení, řešit likvidaci odpadních vod a zaplatit zaměstnance, vedlo k nedostatku finančních prostředků a následné insolvenci. Obviněný tak nemohl jinak než upřednostnit neodkladné náklady mimo jiné spojené s ochranou životního prostředí před odvedením poplatku městu. Výsledné odsouzení obviněného pak bylo porušením zásady subsidiarity trestní represe, jelikož v postupu orgánů činných v trestním řízení obviněný spatřuje snahu zajistit výběr daného poplatku cestou trestního práva, kdy jeho vymožení v daňovém řízení bylo nečinností města Slavičín promlčeno, a současně snahu ochránit odpovědné osoby na straně dotyčného města před trestněprávními důsledky vyplývajícími z jejich nečinnosti při správě vlastní společnosti. 8. Ve vztahu k výši vybraného poplatku došlo také ke skutkovým pochybením. Byl odmítnut návrh na zpracování znaleckého posudku z oboru ekonomika, zabývající se otázkou, do jaké výše byly předmětné poplatky skutečně uhrazeny. V tomto směru obviněný namítl, že závěr soudů o výši způsobené škody nemá oporu v analýze účetních dat a toliko vychází z provedené fakturace. Tím však nepřihlédly ke skutečnosti, že část poplatků nebyla uhrazena včas, nebo formou zápočtu, čímž sice došlo k uhrazení dlužné částky, ale fakticky se nezvýšil objem finančních prostředků, které by bylo možné převést na město Slavičín. K tomu obviněný dodal, že argumentace soudu prvního stupně o nutnosti tyto námitky uplatnit dříve směrem k městu