6 Tdo 1051/2019 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1051/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. k) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 9. 2019 Spisová značka:6 Tdo 1051/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.1051.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podmíněné zastavení trestního stíhání Dotčené předpisy:§ 265l odst. 2 tr. ř. § 307 odst. 2 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 12. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1051/2019-269 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 9. 2019 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch i v neprospěch obviněného J. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 55 To 167/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 184/2018, takto: Podle § 265l odst. 2 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci přikazuje, aby výrokovou část usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného J. M. ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 55 To 167/2019, doplnil o konkretizaci výroku podle § 307 odst. 2 písm. b) tr. ř. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 2 T 184/2018, byl obviněný J. M. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že: „v Liberci, ul. XY, blízko domu č. p. XY, kolem 13:00 hod., dne 26. 9. 2017, jako řidič nákladního vozu zn. Iveco Daily, r. zn. XY, s přívěsem, v rozporu s ust. § 5 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dostatečně nesledoval situaci v provozu na pozemní komunikaci, neviděl tak AAAAA (pseudonym), nar. XY, přecházet zleva vozovku po přechodu pro chodce a srazil ji pravou přední částí vozidla v pravém jízdním pruhu na zem; ta přitom utrpěla hematom v týlní krajině, drobné naštípnutí malého trochanteru pravé stehenní kosti a zhmoždění měkkých tkání pravého stehna, s omezením v obvyklém způsobu života do čtyř týdnů.“ 2. Za uvedený přečin byl podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 55 To 167/2019, tak, že podle § 257 odst. 1 písm. d) tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen a podle § 307 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř. bylo trestní stíhání obviněného pro výše uvedený skutek, jimž měl spáchat přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, podmíněně zastaveno, přičemž byla podle § 307 odst. 3 tr. ř. obviněnému stanovena zkušební doba v trvání dvou let. II. 4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch i v neprospěch obviněného dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. 5. Ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že s rozhodnutím krajského soudu o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného se věcně ztotožňuje, avšak neakceptuje formu výroku, jímž odvolací soud o podmíněném zastavení trestního stíhání rozhodl. 6. K tomu nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že zákonné podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř. obviněný z věcného hlediska splnil, avšak je třeba trvat na tom, aby splnění daných podmínek bylo výslovně vyjádřeno i ve výroku usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání. Tato podstatná náležitost výroku usnesení vyplývá ze znění § 307 odst. 5 tr. ř., podle něhož mimo jiné „[r]ozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle odstavce 2 musí obsahovat též výši peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti nebo určení činnosti, které se obviněný během zkušební doby zavazuje zdržet“. Tento závěr zastává i doktrína, podle níž soud a v přípravném řízení státní zástupce musí v rozhodnutí uvést přesnou výši peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, a to konkrétní částkou. Tato částka musí být ve výroku rozhodnutí i v případě, že obviněný peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti složil na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství již před rozhodnutím o podmíněném zastavení trestního stíhání (srov. Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3492, 3494). Toto výslovné vyjádření však ve výrokové části nyní napadeného usnesení krajského soudu chybí. 7. Výše této částky a skutečnost, že ji obviněný uhradil, je zřejmá toliko z předposledního odstavce odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Tento soud postupoval nesprávně, pokud splnění této podmínky neučinil součástí výroku svého rozhodnutí podle ustanovení § 307 odst. 2 písm. b) tr. ř. Potřeba uvedení tohoto údaje vyvstává tím spíše, pokud již obviněný takovou částku složil, přičemž uvedení těchto okolností ve výroku rozhodnutí by tuto skutečnost výslovně deklarovalo. Tato okolnost má význam i pro budoucí rozhodování podle § 308 odst. 1 tr. ř. Zároveň lze mít za to, že předkládané dovolání má judikaturní význam, neboť ačkoli jde o otázku výslovně řešenou doktrinálně, nebyla dosud výslovně řešena v praxi dovolacího soudu. 8. Nejvyšší státní zástupce pak dodal, že dovolání je současně podáno v neprospěch obviněného, neboť za dané situace není z výroku napadeného usnesení jednoznačně patrné, že byly ve věci splněny podmínky § 307 odst. 2 písm. b) tr. ř., třebaže je toto ustanovení ve výroku citováno. Pokud uvedené vyjádření ve výroku chybí, mohlo by se vycházet např. ze skutečnosti, že trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno toliko s poukazem na § 307 odst. 1 tr. ř., což je alternativa pro obviněného příznivější. 9. V předkládané věci však podle nejvyššího státního zástupce není nutné přistoupit ke kasaci napadeného rozhodnutí, ale postačí toliko postup podle § 265l odst. 2 tr. ř. 10. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k němuž může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., podle § 265l odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci, aby v napadeném usnesení ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 55 To 167/2019, neúplný výrok o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného doplnil. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjádřil i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. 11. K podanému dovolání zaslal prostřednictvím svého obhájce vyjádření obviněný, který uvedl, že se z věcného hlediska zcela ztotožňuje s rozhodnutím krajského soudu, přičemž souhlasí s tím, aby dovolání bylo projednáno v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. 12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnými osobami, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům. 13. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 55 To 167/2019, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. 14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení. 15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán v případech, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. 16. Chybějící výrok v napadeném rozhodnutí jako dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívá v tom, že nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí