6 Tdo 1051/2019 – Nejvyšší soud

6 Tdo 1051/2019-269 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 9. 2019 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch i v neprospěch obviněného J. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 55 To 167/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 184/2018, takto: Podle § 265l odst. 2 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci přikazuje, aby výrokovou část usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného J. M. ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 55 To 167/2019, doplnil o konkretizaci výroku podle § 307 odst. 2 písm. b) tr. ř. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 2 T 184/2018, byl obviněný J. M. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že: „v Liberci, ul. XY, blízko domu č. p. XY, kolem 13:00 hod., dne 26. 9. 2017, jako řidič nákladního vozu zn. Iveco Daily, r. zn. XY, s přívěsem, v rozporu s ust. § 5 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dostatečně nesledoval situaci v provozu na pozemní komunikaci, neviděl tak AAAAA (pseudonym), nar. XY, přecházet zleva vozovku po přechodu pro chodce a srazil ji pravou přední částí vozidla v pravém jízdním pruhu na zem; ta přitom utrpěla hematom v týlní krajině, drobné naštípnutí malého trochanteru pravé stehenní kosti a zhmoždění měkkých tkání pravého stehna, s omezením v obvyklém způsobu života do čtyř týdnů.“ 2. Za uvedený přečin byl podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 55 To 167/2019, tak, že podle § 257 odst. 1 písm. d) tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen a podle § 307 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř. bylo trestní stíhání obviněného pro výše uvedený skutek, jimž měl spáchat přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, podmíněně zastaveno, přičemž byla podle § 307 odst. 3 tr. ř. obviněnému stanovena zkušební doba v trvání dvou let. II. 4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch i v neprospěch obviněného dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. 5. Ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že s rozhodnutím krajského soudu o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného se věcně ztotožňuje, avšak neakceptuje formu výroku, jímž odvolací soud o podmíněném zastavení trestního stíhání rozhodl. 6. K tomu nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že zákonné podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř. obviněný z věcného hlediska splnil, avšak je třeba trvat na tom, aby splnění daných podmínek bylo výslovně vyjádřeno i ve výroku usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání. Tato podstatná náležitost výroku usnesení vyplývá ze znění § 307 odst. 5 tr. ř., podle něhož mimo jiné „[r]ozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle odstavce 2 musí obsahovat též výši peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti nebo určení činnosti, které se obviněný během zkušební doby zavazuje zdržet“. Tento závěr zastává i doktrína, podle níž soud a v přípravném řízení státní zástupce musí v rozhodnutí uvést přesnou výši peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, a to konkrétní částkou. Tato částka musí být ve výroku rozhodnutí i v případě, že obviněný peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti složil na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství již před rozhodnutím o podmíněném zastavení trestního stíhání (srov. Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3492, 3494). Toto výslovné vyjádření však ve výrokové části nyní napadeného usnesení krajského soudu chybí. 7. Výše této částky a skutečnost, že ji obviněný uhradil, je zřejmá toliko z předposledního odstavce odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Tento soud postupoval nesprávně, pokud splnění této podmínky neučinil součástí výroku svého rozhodnutí podle ustanovení § 307 odst. 2 písm. b) tr. ř. Potřeba uvedení tohoto údaje vyvstává tím spíše, pokud již obviněný takovou částku složil, přičemž uvedení těchto okolností ve výroku rozhodnutí by tuto skutečnost výslovně deklarovalo. Tato okolnost má význam i pro budoucí rozhodování podle § 308 odst. 1 tr. ř. Zároveň lze mít za to, že předkládané dovolání má judikaturní význam, neboť ačkoli jde o otázku výslovně řešenou doktrinálně, nebyla dosud výslovně řešena v praxi dovolacího soudu. 8. Nejvyšší státní zástupce pak dodal, že dovolání je současně podáno v neprospěch obviněného, neboť za dané situace není z výroku napadeného usnesení jednoznačně patrné, že byly ve věci splněny podmínky § 307 odst. 2 písm. b) tr. ř., třebaže je toto ustanovení ve výroku citováno. Pokud uvedené vyjádření ve výroku chybí, mohlo by se vycházet např. ze skutečnosti, že trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno toliko s poukazem na § 307 odst. 1 tr. ř., což je alternativa pro obviněného příznivější. 9. V předkládané věci však podle nejvyššího státního zástupce není nutné přistoupit ke kasaci napadeného rozhodnutí, ale postačí toliko postup podle § 265l odst. 2 tr. ř. 10. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k němuž může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., podle § 265l odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci, aby v napadeném usnesení ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 55 To 167/2019, neúplný výrok o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného doplnil. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjádřil i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. 11. K podanému dovolání zaslal prostřednictvím svého obhájce vyjádření obviněný, který uvedl, že se z věcného hlediska zcela ztotožňuje s rozhodnutím krajského soudu, přičemž souhlasí s tím, aby dovolání bylo projednáno v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. 12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnými osobami, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům. 13. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 55 To 167/2019, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. 14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení. 15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán v případech, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. 16. Chybějící výrok v napadeném rozhodnutí jako dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívá v tom, že nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou. Chybějícím výrokem je takový výrok jako celek, který není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud do výrokové části pojmout, a to popřípadě i z důvodu, že jeho vyslovení navrhovala některá ze stran, např. poškozený navrhl rozhodnout o jeho uplatněném nároku na náhradu škody. Druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dána tehdy, jestliže v rozhodnutí sice byl určitý výrok učiněn, ale není úplný. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem. 17. Obecně pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto d