6 Tdo 1074/2023 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1074/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:5. 12. 2023 Spisová značka:6 Tdo 1074/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.1074.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškozený Příčinná souvislost Subsidiarita trestní represe Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1074/2023-541 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 5. 12. 2023 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný M. R. proti odsuzující části rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 6. 2023, sp. zn. 5 To 303/2022 (dále jen „rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 6. 2023, sp. zn. 5 To 303/2022“) jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 6 T 79/2019, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 6. 2023, sp. zn. 5 To 303/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 6 T 79/2019 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný M. R. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že: ačkoliv věděl, že na funkci autorizovaného stavbyvedoucího, ve smyslu ust. § 5 odst. 2 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, nemá příslušné oprávnění, tak tuto funkci převzal a jako stavbyvedoucí firmy Trutespol Monolity, IČ: 01831097, jmenovaný do této funkce odpovědným jednatelem společnosti Zdeňkem Reischigem, nar. 7. 11. 1951, na stavbě železobetonové konstrukce bytového domu „XY“, probíhající na pozemcích parcelní č. XY, XY, XY, XY, v katastrálním území XY, na základě smlouvy o dílo č. SNP016, uzavřené dne 28. 2. 2018 mezi objednatelem firmou FRK Hotel, s.r.o., IČ: 04286871, a zhotovitelem firmou Trutespol Monolity, s.r.o., IČ: 01831097, nezajistil dne 24. 8. 2018 zabezpečení schodišťového otvoru o rozměrech 590x109 cm a hloubce 602 cm, ve 2. nadzemním podlaží rozestavěné budovy proti pádu, způsobem odpovídajícím příloze č. 3, části X, bodu 8 nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, jak mu ukládá § 3 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení, takže osoby pracující na stavbě byly vystaveny nebezpečí pádu do hloubky a v důsledku tohoto opomenutí dne 24. 8. 2018 ve 14:15 hodin S. R., nar. XY, pracující na stavbě jako zedník, který i přesto, že byl řádně poučen o pravidlech BOZP v nebezpečném místě, nezajištěném kolektivními prostředky ochrany nepoužil individuální prostředky ochrany a přesto, že je měl k dispozici, spadl při montáži bednění ve druhém poschodí rozestavěné budovy do schodišťového otvoru, kterým propadl z výšky 602 cm na betonovou podlahu v přízemí a v důsledku toho utrpěl tříštivé zlomeniny obou patních kostí, odlomení zevního kotníku vpravo, tržnězhmožděnou ránu v levé temenně-týlní krajině a vícečetné oděrky na obou předloktích, se vznikem pracovní neschopnosti od 24. 8. 2018 do doby podání obžaloby. 2. Za to byl jmenovaný obviněný podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. a) a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výši 100 denních sazeb s výší denní sazby 1 000 Kč, tedy celkem ve výměře 100 000 Kč. 3. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněného Zdeňka Reischiga. Poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána s uplatněným nárokem na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti shora citovanému rozsudku podali obvinění M. R. a Zdeněk Reischig odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. 6. 2023, sp. zn. 5 To 303/2022. Podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině, trestu i náhradě škody ohledně obviněného Zdeňka Reischiga a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 226 písm. b) tr. ř. dotyčného zprostil obžaloby pro skutek v ní popsaný a podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázal Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky s nárokem na náhradu majetkové škody uplatněným vůči témuž obviněnému na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 256 tr. ř. pak zamítl odvolání obviněného M. R. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti zamítavé části rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný M. R. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 6. Zásadní vadu napadené části rozhodnutí shledal v hodnocení příčinného vztahu jednání a následku, přičemž nesouhlasil ani s posouzením jednání jako takového. Podle jeho přesvědčení není mezi jeho jednáním (opomenutím) a následkem v podobě pracovního úrazu poškozeného (S. R.) dána přímá příčinná souvislost, která by vedla k jeho trestněprávní odpovědnosti. Tvrzené jednání (opomenutí) není nutně porušením jeho zákonné povinnosti. V návaznosti na uvedené také brojil proti závěru odvolacího soudu, podle kterého by předešel zranění poškozeného, kdyby zajistil místo pádu prostředkem kolektivní ochrany (tedy zábradlím). Byť absence zábradlí je jedním z článků dlouhého řetězu potenciálních příčin škodlivého následku, nejedná se o jednu z těch bližších, jež by k nastalé situaci přispěla významným způsobem. Ke škodlivému následku došlo zejména vinou jednání poškozeného, jenž, byť proškolen v otázkách BOZP, se pohyboval u schodišťového otvoru bez použití úvazu a sám vypověděl, že měl v úmyslu instalovat zábradlí, ale až po provedení jiných úkonů. Za této situace byly všechny povinnosti obviněného v pozici stavbyvedoucího splněny a nešlo po něm rozumně požadovat, aby byl přítomen každé instalace prostředku kolektivní ochrany, zvláště pokud z dokazování vyplývá, že předmětný schodišťový otvor byl ještě dva dny před úrazem zajištěn a následně se v tomto místě nepracovalo. Soudy obou stupňů se dostatečně nevypořádaly ani s otázkou důležité povinnosti dané právním předpisem, kterou měl obviněný jako stavbyvedoucí porušit, neboť vycházely z předpisů dopadajících na zaměstnavatele. Nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že na stavbě nepůsobil koordinátor BOZP. V neposlední řadě nebyl respektován princip ultima ratio vzhledem k civilněprávní, resp. pracovněprávní rovině, posuzované věci (svojí podstatou šlo o pracovní úraz), ačkoliv právě takovýto případ nemá být v souladu s tímto principem řešen primárně prostředky trestního práva. 7. Na základě těchto skutečností obviněný závěrem navrhl, aby ho Nejvyšší soud zprostil viny v celém rozsahu. 8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém písemném vyjádření k dovolání konstatoval, že námitky obviněného proti existenci porušené povinnosti a příčinné souvislosti jsou uplatněné pod správným dovolacím důvodem a jsou důvodné. Poté co zmínil, co z hlediska skutkového soudy nižších stupňů kladou obviněnému za vinu (mimo jiné poukázal na závěr odvolacího soudu podle něhož bylo povinností obviněného „realizovat zajištění otvoru, příkladně zorganizovat práci tak, aby se žádná osoba ke stavebnímu otvoru dostat nemohla“), zdůraznil, že obviněnému je ukládáno, aby nebezpečný otvor zajistil zábradlím, aniž by k tomu kohokoliv pustil, přičemž úvaha odvolacího soudu neodpovídá na otázku, kdo měl tedy otvor zajistit, když ani soudy netvrdí, že by tak měl činit osobně stavbyvedoucí. Právní konstrukce soudů vytváří stavbyvedoucím trestní odpovědnost, z níž není úniku. Pokud by k nezajištěnému otvoru nevyslali nikoho a jeho zajištění ponechali na aktivitě ostatních proškolených a řádně vybavených zaměstnanců byli by trestně odpovědní za pád takových zaměstnanců do takového otvoru. Pokud by však k takovému otvoru nějakého takového zaměstnance vyslali, aby zde zábradlí zřídil, za jeho zranění pádem by i pak trestně odpovídali, i kdyby se jednalo o zaměstnance proškoleného a vybaveného úvazem, jakým byl poškozený v předmětné věci. Soudy správně uvádějí, že otvor měl být zajištěn, ovšem součas