6 Tdo 1076/2010 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1076/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1k Datum rozhodnutí:21. 12. 2010 Spisová značka:6 Tdo 1076/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1076.2010.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Souhrnný trest Dotčené předpisy:§ 43 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 5. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1076/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. prosince 2010 dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně ve prospěch i v neprospěch obviněného J.M., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 14. 5. 2010, sp. zn. 31 To 176/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 1 T 329/2005, a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 14. 5. 2010, sp. zn. 31 To 176/2010, z r u š u j e , a to pouze ve výroku o trestu. Současně se také zrušují další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. 1. 2010, sp. zn. 1 T 329/2005, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 [v bodě 1) a 2) výroku], a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 187 odst. 1 tr. zák. za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 1. 2008, č. j. 2 T 8/2008-77, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vůči tomuto rozhodnutí obviněný J.M. podal odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 14. 5. 2010, sp. zn. 31 To 176/2010, byl z podnětu podaného odvolání podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud rozhodl a obviněného J. M. uznal vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku obviněného odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu uložený obviněnému rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 8. 2007, č. j. 24 T 119/2007-87, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 9 To 52/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vůči naposledy citovanému rozsudku, a to proti celému výroku o trestu, podala nejvyšší státní zástupkyně (dále též i „dovolatelka“) ve prospěch i v neprospěch obviněného J.M. dovolání, které opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Podle jejího názoru napadený výrok spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a je neúplný. Dovolatelka připomněla, jak ve věci rozhodl Okresní soud v České Lípě a následně o odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, jenž obviněnému ukládal souhrnný trest i za trestné činy, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 8. 2007, sp. zn. 24 T 119/2007, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 9 To 52/2010, který ve výroku o trestu zrušil. Pokud jde o tato dvě naposledy citovaná rozhodnutí uvedla, že obviněný byl uznán vinným skutkem kvalifikovaným jako trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. c), e) tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. Za tyto delikty mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody na jeden rok, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně došlo ke zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 2 T 8/2008, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal rozsudek obvodního soudu nezměněn, výslovně též ve výroku o trestu propadnutí věci (dvou nožů). Dovolatelka namítla, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci při ukládání souhrnného trestu sice zrušil výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 9 To 52/2010, a výrok o trestu propadnutí věci z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 8. 2007, sp. zn. 24 T 119/2007, avšak neučinil v rámci ukládání souhrnného trestu tento výrok nově, ačkoli jej k tomu zavazovalo znění § 43 odst. 2 věty čtvrté tr. zákoníku, podle něhož v rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit mimo jiné též dříve uložený trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Protože tento výrok v rozhodnutí chybí, dovodila naplnění dovolacího důvodu zakotveného v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Dále dovolatelka zdůraznila, že toto však není jediná vada, kterou je napadený výrok o trestu zatížen. Připomněla, že před vyhlášením dotyčného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, byl obviněný J. M. vícekrát odsouzen pro různou trestnou činnost, přičemž pro hmotně právní posouzení této trestní věci označila za významná odsouzení: rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. 1. 2008, sp. zn. 21 T 64/2007, trestní příkaz Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 2 T 8/2008, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 8. 2007, sp. zn. 24 T 119/2007, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 9 To 52/2010, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 14. 5. 2010, sp. zn. 31 To 176/2010. Současně specifikovala pro jakou trestnou činnost byl obviněný těmito rozhodnutími odsouzen, kdy ji spáchal a jaký mu byl uložen trest. V návaznosti na výše popsané skutečnosti dovolatelka vytkla, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci nevzal zřetel na skutečnost, že rušený výrok Městského soudu v Praze o trestu obsahuje výrok o trestu souhrnném ve vztahu k trestní věci obviněného vedené u Okresního soudu v Berouně, a pokud jej zruší, „obživne“ výrok o trestu z trestního příkazu tohoto soudu. Uvedený výrok o trestu měl tedy rovněž zrušit a uložit souhrnný trest jak za trestnou činnost z trestního příkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 2 T 8/2008, tak za trestnou činnost popsanou v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 8. 2007, sp. zn. 24 T 119/2007, a za trestnou činnost projednávanou v této trestní věci. Konstatované pochybení je důsledkem nesprávné formulace výroku o trestu, v němž není citována veškerá trestná činnost, za kterou je souhrnný trest ukládán, nýbrž pouze zákonné označení přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl obviněný souzen v této trestní věci. Sbíhající se trestná činnost popsaná ve výroku o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 je vzpomenuta pouze v odůvodnění rozhodnutí, nikoli však trestný čin podle § 213 odst. 1 tr. zák. z trestního příkazu Okresního soudu v Berouně. Podle dovolatelky Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci unikla ještě podstatnější skutečnost, a sice ta, že pokud ukládal obviněnému trest za trestnou činnost spáchanou před vyhlášením prvního ze všech shora citovaných rozhodnutí (jímž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 8. 2007, sp. zn. 24 T 119/2007), měl současně zjistit, že veškerá trestná činnost popsaná v těchto rozhodnutích byla spáchána přede dnem 24. 8. 2007 (a to v období od měsíce února 2004 do měsíce července 2007 včetně). Bylo tedy jeho povinností, aby v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 tr. zákoníku za veškerou trestnou činnost popsanou v těchto rozhodnutích uložil obviněnému jediný souhrnný trest. Ve výroku o tomto trestu bylo nezbytné specifikovat všechny delikty, za něž měl být tento trest ukládán, neboť jsou k sobě navzájem ve vztahu vícečinného souběhu a nedělí je od se