6 Tdo 1076/2010 – Nejvyšší soud

6 Tdo 1076/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. prosince 2010 dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně ve prospěch i v neprospěch obviněného J.M., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 14. 5. 2010, sp. zn. 31 To 176/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 1 T 329/2005, a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 14. 5. 2010, sp. zn. 31 To 176/2010, z r u š u j e , a to pouze ve výroku o trestu. Současně se také zrušují další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. 1. 2010, sp. zn. 1 T 329/2005, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 [v bodě 1) a 2) výroku], a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 187 odst. 1 tr. zák. za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 1. 2008, č. j. 2 T 8/2008-77, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vůči tomuto rozhodnutí obviněný J.M. podal odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 14. 5. 2010, sp. zn. 31 To 176/2010, byl z podnětu podaného odvolání podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud rozhodl a obviněného J. M. uznal vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku obviněného odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu uložený obviněnému rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 8. 2007, č. j. 24 T 119/2007-87, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 9 To 52/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vůči naposledy citovanému rozsudku, a to proti celému výroku o trestu, podala nejvyšší státní zástupkyně (dále též i „dovolatelka“) ve prospěch i v neprospěch obviněného J.M. dovolání, které opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Podle jejího názoru napadený výrok spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a je neúplný. Dovolatelka připomněla, jak ve věci rozhodl Okresní soud v České Lípě a následně o odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, jenž obviněnému ukládal souhrnný trest i za trestné činy, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 8. 2007, sp. zn. 24 T 119/2007, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 9 To 52/2010, který ve výroku o trestu zrušil. Pokud jde o tato dvě naposledy citovaná rozhodnutí uvedla, že obviněný byl uznán vinným skutkem kvalifikovaným jako trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. c), e) tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. Za tyto delikty mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody na jeden rok, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně došlo ke zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 2 T 8/2008, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal rozsudek obvodního soudu nezměněn, výslovně též ve výroku o trestu propadnutí věci (dvou nožů). Dovolatelka namítla, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci při ukládání souhrnného trestu sice zrušil výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 9 To 52/2010, a výrok o trestu propadnutí věci z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 8. 2007, sp. zn. 24 T 119/2007, avšak neučinil v rámci ukládání souhrnného trestu tento výrok nově, ačkoli jej k tomu zavazovalo znění § 43 odst. 2 věty čtvrté tr. zákoníku, podle něhož v rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit mimo jiné též dříve uložený trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Protože tento výrok v rozhodnutí chybí, dovodila naplnění dovolacího důvodu zakotveného v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Dále dovolatelka zdůraznila, že toto však není jediná vada, kterou je napadený výrok o trestu zatížen. Připomněla, že před vyhlášením dotyčného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, byl obviněný J. M. vícekrát odsouzen pro různou trestnou činnost, přičemž pro hmotně právní posouzení této trestní věci označila za významná odsouzení: rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. 1. 2008, sp. zn. 21 T 64/2007, trestní příkaz Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 2 T 8/2008, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 8. 2007, sp. zn. 24 T 119/2007, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 9 To 52/2010, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 14. 5. 2010, sp. zn. 31 To 176/2010. Současně specifikovala pro jakou trestnou činnost byl obviněný těmito rozhodnutími odsouzen, kdy ji spáchal a jaký mu byl uložen trest. V návaznosti na výše popsané skutečnosti dovolatelka vytkla, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci nevzal zřetel na skutečnost, že rušený výrok Městského soudu v Praze o trestu obsahuje výrok o trestu souhrnném ve vztahu k trestní věci obviněného vedené u Okresního soudu v Berouně, a pokud jej zruší, „obživne“ výrok o trestu z trestního příkazu tohoto soudu. Uvedený výrok o trestu měl tedy rovněž zrušit a uložit souhrnný trest jak za trestnou činnost z trestního příkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 2 T 8/2008, tak za trestnou činnost popsanou v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 8. 2007, sp. zn. 24 T 119/2007, a za trestnou činnost projednávanou v této trestní věci. Konstatované pochybení je důsledkem nesprávné formulace výroku o trestu, v němž není citována veškerá trestná činnost, za kterou je souhrnný trest ukládán, nýbrž pouze zákonné označení přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl obviněný souzen v této trestní věci. Sbíhající se trestná činnost popsaná ve výroku o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 je vzpomenuta pouze v odůvodnění rozhodnutí, nikoli však trestný čin podle § 213 odst. 1 tr. zák. z trestního příkazu Okresního soudu v Berouně. Podle dovolatelky Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci unikla ještě podstatnější skutečnost, a sice ta, že pokud ukládal obviněnému trest za trestnou činnost spáchanou před vyhlášením prvního ze všech shora citovaných rozhodnutí (jímž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 8. 2007, sp. zn. 24 T 119/2007), měl současně zjistit, že veškerá trestná činnost popsaná v těchto rozhodnutích byla spáchána přede dnem 24. 8. 2007 (a to v období od měsíce února 2004 do měsíce července 2007 včetně). Bylo tedy jeho povinností, aby v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 tr. zákoníku za veškerou trestnou činnost popsanou v těchto rozhodnutích uložil obviněnému jediný souhrnný trest. Ve výroku o tomto trestu bylo nezbytné specifikovat všechny delikty, za něž měl být tento trest ukládán, neboť jsou k sobě navzájem ve vztahu vícečinného souběhu a nedělí je od sebe vyhlášení jiného odsuzujícího rozhodnutí, jež by se stalo mezníkem, oddělujícím sbíhající se delikty od recidivy. V rámci tohoto souhrnného trestu bylo dále nezbytné vyslovit rovněž zmiňovaný trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty a případně i trest zákazu činnosti (pokud již nebyl vykonán) a zrušit výroky o trestu ze všech dotčených meritorních rozhodnutí. Jestliže krajský soud takto nepostupoval a nerespektoval ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku, je jeho rozhodnutí založeno na nesprávném hmotně právním posouzení. Jak dovolatelka poznamenala, uložením jednoho souhrnného trestu za veškerou výše popsanou trestnou činnost by se současně napravila vada zatěžující trestní příkaz Okresního soudu