6 Tdo 1099/2014 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1099/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 9. 2014 Spisová značka:6 Tdo 1099/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.1099.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o postoupení Hodnocení důkazů Mimořádné opravné prostředky Ohrožení pod vlivem návykové látky Provádění důkazů Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. § 265k odst. 1, 2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. § 274 odst. 1 tr. zákoníku § 263 odst. 7 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 11. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1099/2014-15 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2014 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného M. G., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 5 To 136/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 T 173/2012, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 5 To 136/2014, z r u š u j e. Současně se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě zde dne 18. 1. 2013, sp. zn. 18 T 173/2012, byl obviněný M. G. (dál jen „obviněný“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen za to podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2, odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 50.000 Kč (sto denních sazeb, kdy denní sazba činí 500 Kč), přičemž byl podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř let. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 5 To 136/2014, tak, že podle § 257 odst. 1 písm. b tr. ř. napadený rozsudek zrušil a věc obviněného stíhaného pro skutek, který měl spáchat tím, že „dne 20. 10. 2012 v 01:05 hodin ve Z. na ul. P. na parkovišti před domem č. ..... řídil vozidlo zn. Audi A4 Avant, reg. zn. ......, po předchozím požití návykové látky, kdy mu bylo naměřeno v dechu 1,65 g/kg alkoholu, v němž byl spatřován přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr zákoníku, postoupil podle § 222 odst. 2 tr. ř. Městskému úřadu ve Znojmě. V důvodech tohoto rozhodnutí odvolací soud konstatoval, že vzhledem k provedeným důkazům nemá, stejně jako Okresní soud v Znojmě, pochybnosti o tom, že to byl obviněný, kdo řídil ve výše uvedené době a na konkretizovaném místě předmětné vozidlo. Naproti tomu však shledal, že závěr nalézacího soudu, podle něhož obviněný řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil požitím návykové látky, provedeným důkazům neodpovídá. Odvolací soud připustil, že orientační dechovou zkouškou bylo v dechu obviněného naměřeno 1,65 g/kg alkoholu a v dechu obviněného byl cítit alkohol. Současně však uvedl, že ze všech provedených důkazů i z dalších listinných materiálů, založených ve spise, se podává, že k vyšetření alkoholu v krvi nedošlo z toho důvodu, že obviněný o toto vyšetření nepožádal. Pokračoval, že obviněný nejenže nebyl vyzván k odběru krve k laboratornímu vyšetření alkoholu v krvi, ale dokonce nebyl na tuto možnost ze strany policie vůbec upozorněn. Byla to tedy právě policie, která obviněnému ani nenabídla možnost přesného zjištění množství alkoholu v jeho krvi. Dále odvolací soud dovodil, že navíc nelze ani ze způsobu jízdy obviněného, ani z jeho stavu při zadržení, usuzovat beze všech pochybností, že v době, kdy řídil motorové vozidlo, byl ve stavu vylučujícím způsobilost tuto činnost vykonávat. Soud druhého stupně shrnul, že dokazováním provedeným před soudem prvého stupně, nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že hladina alkoholu v krvi obviněného byla nejméně 1,00 g/kg, tedy množství, které podle dostupných vědeckých poznatků vylučuje způsobilost řídit motorové vozidlo. Opakoval pak, že zjištění přesného množství alkoholu v krvi obviněného nebylo zabráněno jednáním obviněného, ale postupem policie. Za této situace není možné jednání obviněného kvalifikovat jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, nelze však vyloučit, že se tímto jednáním dopustil přestupku podle § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. Proti citovanému usnesení Krajského soudu Brně podal v neprospěch obviněného dovolání nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“), přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku Krajskému soudu v Brně jako soudu odvolacímu vytkl, že bez jakéhokoli provádění či opakování důkazů zcela změnil hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně a skutkové závěry z nich vyplývající, čímž postupoval v rozporu s požadavkem vysloveným v § 259 odst. 3 tr. ř. a § 263 odst. 7 tr. ř. a dospěl tak k rozhodnutí, které není vůbec důkazně podloženo a lze je označit za rozhodnutí neočekávané a překvapivé. Tato vada se úzce pojí s faktem, že skutkové závěry, které odvolací soud vyvodil z důkazů provedených v hlavním líčení před soudem prvního stupně, jsou v extrémním nesouladu se skutečným obsahem těchto důkazů, že některé provedené důkazy ani nebyly soudem brány v úvahu a že odvolací soud dospěl ke skutkovému závěru, který nelze z výsledků dokazování logicky vyvodit. Je tudíž zřejmé, že dovoláním napadený rozsudek je zatížen tzv. extrémním nesouladem mezi výsledky dokazování, z nich učiněnými skutkovými závěry a právním vyjádřením těchto závěrů. Následně dovolatel namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu ve svých právních vývodech zcela protiřečí současné setrvalé soudní praxi, pokud jde o obdobné případy trestného jednání řidičů. Tato praxe vychází z řady judikaturních rozhodnutí Nejvyššího soudu, která se těmito otázkami zabývala a nabídla orgánům činným v trestním řízení způsob, jak takové případy v praxi řešit. Tak např. již z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 5 Tz 202/1999, plynou následující právní úvahy: 1. Trestní stíhání obviněného řidiče motorového vozidla pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 TrZ není vyloučeno ani v případě, jestliže se nepodařilo objektivně (tj. odběrem a vyšetřením krve) zjistit přesné množství alkoholu v krvi řidiče v době jízdy. Citované ustanovení totiž podmiňuje trestní odpovědnost stavem, který vylučuje způsobilost k výkonu zaměstnání nebo k jiné činnosti, při nichž by mohl pachatel ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Na takový stav lze sice usuzovat především z množství (hladiny) alkoholu v krvi řidiče, ale není-li tento údaj k dispozici, je možné a nutné stav vylučující způsobilost vyvodit ze souhrnu ostatních okolností, za nichž byla jízda řidiče motorového vozidla uskutečněna, např. z druhu a množství alkoholických nápojů požitých před jízdou řidičem, z doby, kdy k požití došlo, ze způsobu jízdy, z celkového chování řidiče před nehodou i po ní apod. K tomu musí orgány činné v trestním řízení opatřit a provést všechny vhodné a potřebné důkazy (§ 2 odst. 5 tr. ř.) a odpovídajícím způsobem je zhodnotit jednotlivě i v souhrnu (§ 2 odst. 6 tr. ř.). 2. Vedle svědeckých výpovědí, lékařských zpráv či znaleckého posudku může být jedním ze souhrnu důkazů (byť nikoli jediným), jimiž lze prokázat stav vylučující způsobilost pachatele k výkonu činnosti podle § 201 tr. zák., též výsledek dechové zkoušky, zejména pokud byla tato zkouška provedena přístrojem, který umožňuje kvantifikovat množství požitého alkoholu. Výsledek dechové zkoušky není možné bez dalšího odmítnout jen z důvodu, že přístroj, na kterém byla zkouška provedena, je zatížen určitou nepřesností, pokud výsledek odpovídá ostatním důkazům. Tyto právní názory byly dále precizovány a potvrzeny i dalšími rozhodnutími Nejvyššího soudu (např. ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 586/2010, ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. 8 Tdo 421/2011, nebo ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 574/2010) a soud prvního stupně postupoval zcela v jejic