6 Tdo 1101/2024 – Nejvyšší soud

6 Tdo 1101/2024-400 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 23. 1. 2025 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný M. S. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 5. 2024, č. j. 4 To 4/2024-377, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 6 T 142/2017, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 5. 2024, č. j. 4 To 4/2024-377, a rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 10. 2023, č. j. 6 T 142/2017-354, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Chomutově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 10. 2023, č. j. 6 T 142/2017-354 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný M. S. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že: na různých místech hl. města Prahy přes společnosti zprostředkovávající převody peněz do zahraničí, přeposílal finanční prostředky do zahraničí blíže nezjištěné osobě, která byla v transakcích uvedena pod jménem A. M. s místem bydliště Ghana, přičemž jako důvod transakce podle pokynu obv. K. záměrně uváděl dar, ačkoliv to nebyla pravda, a to v následujících dnech: - 8. 5. 2016 částku ve výši 2 500 Kč přes zprostředkovatele Western Union včetně poplatku za převod ve výši 400 Kč, - 15. 5. 2016 částku ve výši 46 877 Kč přes zprostředkovatele Western Union včetně poplatku za převod ve výši 1 877 Kč, - 16. 5. 2016 částku ve výši 9 850 Kč přes zprostředkovatele Western Union včetně poplatku za převod ve výši 850 Kč, - 19. 5. 2016 částku ve výši 3 550 Kč přes zprostředkovatele Western Union včetně poplatku za převod ve výši 550 Kč, - 23. 5. 2016 částku ve výši 3 121 Kč přes zprostředkovatele Western Union, - 26. 5. 2016 částku ve výši 2 900 Kč přes zprostředkovatele Western Union včetně poplatku za převod ve výši 400 Kč, - 30. 5. 2016 částku ve výši 2 403 Kč přes zprostředkovatele Western Union, - 2. 6. 2016 částku ve výši 2 900 Kč přes zprostředkovatele Western Union včetně poplatku za převod ve výši 400 Kč, - 6. 6. 2016 částku ve výši 2 957 Kč přes zprostředkovatele Western Union, - 8. 6. 2016 částku ve výši 2 400 Kč přes zprostředkovatele Western Union včetně poplatku za převod ve výši 400 Kč, - 13. 6. 2016 částku ve výši 47 877 Kč přes zprostředkovatele Western Union včetně poplatku za převod ve výši 1 877 Kč, - 16. 6. 2016 částku ve výši 46 877 Kč přes zprostředkovatele Western Union včetně poplatku za převod ve výši 1 877 Kč, - 17. 6. 2016 částku ve výši 35 427 Kč přes zprostředkovatele Western Union, - 12. 7. 2016 částku ve výši 1 400 Kč přes zprostředkovatele Western Union, - 2. 9. 2016 částku ve výši 52 137 Kč přes zprostředkovatele Western Union včetně poplatku za převod ve výši 2 137 Kč, - 2. 9. 2016 částku ve výši 52 137 Kč přes zprostředkovatele Western Union včetně poplatku za převod ve výši 2 137 Kč, čímž záměrně zakrýval zdroj finančních prostředků ve výši 315 313 Kč, přičemž k tomuto jednání se nechal přesvědčit obv. K., přestože si s ohledem na špatnou sociální a finanční situaci obv. K., její lpění na přeposílání finančních prostředků do zahraničí, nutnost být jí stále k dispozici k zaslání peněz, byl vědom, že tyto finanční prostředky, které k opakované žádosti obv. K. svým jménem zasílal, pocházejí z trestné činnosti. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 216 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. 3. Proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl usnesením ze dne 13. 5. 2024, č. j. 4 To 4/2024-377, a to tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 5. 2024, č. j. 4 To 4/2024-377, napadl obviněný dovoláním, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný odkázal, jak lze vyvodit z dovolací argumentace, na jeho první alternativu, tedy na skutečnost, že v předkládané věci jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, v zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. 5. Uvedl, že odvolací soud pouze mechanicky převzal argumentaci soudu prvního stupně, přičemž při jeho fyzické nepřítomnosti při projednávání jeho odvolání vycházel z toho, že je s odsouzením smířen. On se však ke skutku nedoznal a vinu od počátku odmítal. 6. Soud prvního stupně jej uznal vinným, přestože nebylo znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví prokázáno, že by předmětné podpisy příkazů k odeslání finančních prostředků prostřednictvím Western Union podepsal. Naopak znalkyně výslovně uvedla, že pouze v rovině nízké pravděpodobnosti přichází v úvahu závěr, že podpisy vyhotovil sám obviněný. Z jeho pohledu tak „neexistují skutková zjištění (o pravosti mého údajného podpisu, či více podpisů), která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů“. Obviněný uvedl, že znalecký posudek sice soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení podle uvedeného ustanovení nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem totiž spočívá v posouzení toho, zda jsou závěry posudku náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů, a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. 7. Vzhledem k výše uvedenému tak obviněný soudům nižších stupňů vytkl chybné vyhodnocení znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, neboť soud měl vzhledem k závěru znalkyně o nízké pravděpodobnosti pravosti podpisu zůstat na pochybách a uplatnit zásadu in dubio pro reo, a to při zachování pravidel uvedených v § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. Nadto žádný ze soudem vyslechnutých svědků nevypověděl, že by byl svědkem nějakého protiprávního jednání obviněného (svědek P. uvedl, že obviněného viděl poprvé u soudu, přičemž popsal své vlastní jednání, kterého se dopustil společně s paní K.). 8. Dále obviněný namítl, že soudy nižších stupňů nesprávně vycházely z úvahy, že pokud nenahlásil ztrátu občanského průkazu, pak jím disponoval. On však v rozhodné době procházel životní fází, ve které byl často pod vlivem alkoholu, přičemž často ztrácel opakovaně nově vystavené občanské průkazy. Jen proto, že ztrátu či zcizení občanského průkazu nenahlásil, nemohou mu být kladeny k tíži právní úkony, které byly sice provedeny s jeho občanským průkazem, nikoli však jím. Neexistuje přitom jakýkoliv důkaz, že by on osobně na pobočce Western Union či na poště činil takové úkony, které obžaloba shledává trestnými. Praxe, kterou si zavedli pan P., paní P. a paní K., s ním nijak nesouvisí. 9. Kromě uvedeného obviněný soudu prvního stupně vytkl, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, neboť soud prvního stupně „nepracuje“ se současným zněním zákona, ale se zněním trestního zákoníku platným od 17. 9. 2015. 10. Za zásadní však obviněný považuje, že z rozsudku soudu prvního stupně není zřejmé, že by prostředky zasílané (nikoliv však jím) do Ghany jakémusi p. A. M. pocházely z trestné činnosti, resp. že by byly získány trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině nebo jako odměna za něj, „či věci, která byla opatřena za věc uvedenou“. Uvedené v rozsudku soudu prvního stupně zcela chybí. 11. Na základě těchto skutečností navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 5. 2024, č. j. 4 To 4/2024-377, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 10. 2023, č. j. 6 T 142/2017-354, a současně všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Chomutově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Přestože tedy obviněný souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání pro případ kasačního způsobu rozhodnutí, dále poněkud protichůdně uvedl, že pokud by Nejvyšší soud shledal, že je nutno rozhodnout jiným způsobem, i pro tento případ souhlasí s projednáním věci ve „veřejném zasedání“. 12. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupit