6 Tdo 1108/2023

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2022, č. j. 4 T 1/2021-4750 (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“) byli obvinění Karel Kuba, Kateřina Uzlová, L. M. a Ing. Martin Šrůtek (dále též jen „obvinění“ nebo „dovolatelé“) uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustili společně s již pravomocně odsouzenými Jaroslavem Mückem st., Janem Richterem a Miroslavem Těhníkem tak, že (převzato z rozsudku soudu prvního stupně a zestručněno) společně s Jaroslavem Mückem ml., nar. 6. 6. 1979, jenž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. 4 T 11/2021, který nabyl právní moci téhož dne, v roce 2011 na území České republiky, ve společném úmyslu obohatit se za současného zkrácení daně z přidané hodnoty ze zboží pořízeného z jiných členských států EU obchodem se surovinou FAME (metylester řepkového oleje) a surovým řepkovým olejem, z iniciativy a na základě pokynů Karla Kuby vytvořili skupinu obchodních společností, nebo v ní působili, v rámci níž v období od 1. 3. 2011 do 30. 7. 2011 nejprve společnost KODOTEX s.r.o., IČ: 24736562, pořizovala FAME od společnosti TECOSOL GmbH, DIČ: DE245846185, se sídlem ve Spolkové republice Německo, a surový řepkový olej od společnosti PROVIT SK s.r.o., IČ: 36762300, se sídlem ve Slovenské republice, a v tomto období fiktivní fakturací simulovali obchod s těmito surovinami mezi společnostmi v takto vytvořené skupině obchodních společností v posloupnosti (řetězci): v období od 1. 3. 2011 nejméně do 9. 5. 2011

Za tento zločin byly obviněným uloženy následující tresty: Karlu Kubovi podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody na 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, dále podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce v obchodních společnostech a družstvech na dobu 8 let a podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty – peněžních prostředků ve výši 444 611,32 Kč na zajištěném bankovním účtu č. XY, peněžní hotovosti ve výši 10 000 Kč uložené v bezpečnostním sáčku Policie ČR, č. 001307, pozemku parc. č. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 386 m², jehož součástí je stavba na adrese XY XY, pozemku parc. č. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 66 m², jehož součástí je stavba bez čp./č.e., pozemku parc. č. XY, ostatní plocha, o výměře 36 m² a pozemku parc. č. XY, ostatní plocha, o výměře 31 m², to vše zapsáno na LV XY, v katastrálním území XY XY. Obviněné Kateřině Uzlové podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody na 3 roky, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce v obchodních společnostech a družstvech na dobu 8 let. Obviněné L. M. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody na 2,5 roku, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Obviněnému Ing. Martinu Šrůtkovi podle § 240 odst. 3 tr zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody na 2,5 roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce v obchodních společnostech a družstvech na dobu 8 let.

Proti tomuto rozsudku (proti výroku o vině i trestu) podali obvinění Karel Kuba, Kateřina Uzlová, L. M. a Ing. Martin Šrůtek odvolání, která Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 27. 4. 2023, č. j. 3 To 12/2023-4952 (dále též jen „napadené usnesení“ nebo „napadené rozhodnutí“) zamítl jako nedůvodná podle § 256 tr. ř.

Proti citovanému usnesení vrchního soudu následně zmínění obvinění podali dovolání, a to obviněný Karel Kuba prostřednictvím obhájce Mgr. Richarda Němce, obviněná Kateřina Uzlová prostřednictvím obhájce JUDr. Zdeňka Weiga, obviněná L. M. prostřednictvím obhájců Mgr. Jany Jevtić a JUDr. Petra Vališe a obviněný Ing. Martin Šrůtek prostřednictvím obhájce Mgr. Václava Dařbujana.

Obviněný Karel Kuba opřel své dovolání o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř., přičemž odcitoval jejich plné zákonné znění. Nejprve zrekapituloval obsah rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně a jejich odůvodnění ve vztahu ke své osobě a vyjádřil přesvědčení, že rozhodná skutková zjištění nebyla v řízení řádně prokázána, jak požaduje § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Zejména z odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu je zřejmá určitá předpojatost a předsudečný postoj. Nemůže se ubránit dojmu, že přístup odvolacího soudu byl do jisté míry ovlivněn nevysloveným přesvědčením, že on snad má nějaký podíl na zmizení R. B. a Miloslava Gumaly. Toto striktně odmítá a v souvislosti s tím připomíná, že soudy odmítly provést jako důkaz zjevně existující odposlechy zemřelého R. B. z inkriminovaného období. Odůvodnění odvolacího soudu v této části vyznívá zcela absurdně. Pokud na základě k dotazu intervenujícího státního zástupce bylo zjištěno, že odposlechy podléhají režimu utajení, pak jemu nelze klást k tíži, že tyto odposlechy dostatečně neidentifikoval. Je přesvědčen, že jde o důkazní prostředek, který může být v projednávané věci zásadní, a to zvlášť za situace, kdy soudy odmítly provést jako listinný důkaz výpověď zemřelého R. B.

Přístupu odvolacího soudu odpovídá i tvrzení, že jeho vinu mají vedle výpovědí spoluobviněných a svědků prokazovat i nějaké listiny. V hlavním líčení nebyl proveden žádný listinný důkaz prokazující jeho vinu. Naopak, na základě celé řady důkazů lze uzavřít, že tím, kdo ovládal společnost KODOTEX (poznámka Nejvyššího soudu: názvy všech výše uvedených obchodních korporací budou v odůvodnění tohoto rozhodnutí nadále uváděny bez zkratek označujících jejich právní formu), byl zemřelý R. B. S výjimkou výpovědi obviněného Jaroslava Mücka ml. nebyl proveden žádný důkaz, který by prokazoval, že to byl on (obviněný Karel Kuba), kdo dával pokyny ostatním obviněným k založení či převzetí společností, a to včetně společnosti KODOTEX, k založení jejich bankovních účtů apod. Výpověď jediného spoluobviněného, která navíc byla opakovaně měněna a která nemá oporu v žádném dalším důkazu, nemůže sloužit jako zásadní usvědčující důkaz za situace, kdy je zde řada jiných důkazů, jež jsou s touto výpovědí v rozporu. Má podezření, že obviněný Jaroslav Mück ml. byl ke změně výpovědi motivován příslibem beztrestnosti pro jeho matku – svědkyni J. B. M. Její podíl na činnosti společnosti JAMU Corp. byl fakticky totožný s působením obviněné L. M. a přesto nebyla obviněna.

Více svědků potvrdilo, že za společnost KODOTEX jednal výhradně zemřelý R. B., který také měl na rozdíl od něj zkušenosti s obchodem s minerálními oleji a pohonnými hmotami. Tato osoba se z obchodních vztahů znala se svědkem T. M. a jeho společnostmi EKOPETROL, BIOCOMP a ČESKÝ STROM. Skutečnost, a že to byl on (obviněný Karel Kuba), kdo vytvořil řetězec společností s cílem obchodovat s takto specifickými komoditami (FAME a řepkový olej), vylučuje jeho nulová zkušenost z této oblasti. Soudy také zjevně přehlédly finanční náročnost jednotlivých obchodních operací, když se jednalo o desítky až stovky tisíc euro, což je objem finančních prostředků, jímž on nikdy nedisponoval. Nebylo nijak prokázáno, a že to byl právě on, kdo tyto prostředky vynakládal. Ve skutečnosti mohli být společnost KODOTEX a zemřelý R. B. řízeni z prostředí koncových odběratelů (společností), u nichž dovážené komodity skončily a kteří na celém obchodu profitovali. Soudy se dostatečně nevypořádaly s jeho námitkou, že skutkový děj prezentovaný rozsudkem soudu prvního stupně a potvrzený napadeným usnesením odvolacího soudu není jediný možný, resp. je dokonce výrazně méně pravděpodobný než jiný (jím naznačený), který vychází z úředního záznamu o podání vysvětlení svědka P. K. ze dne 5. 2. 2019. V něm uvedený svědek podrobně popsal roli J. H. a jeho vztah k zemřelému R. B., jakož i schůzky, u nichž měl být přítomen i T. M. (přičemž zde obviněný ocitoval některé pasáže z daného úředního záznamu). Chování obviněného Jaroslava Mücka ml. a opakované změny jeho výpovědi v průběhu řízení zásadně ovlivnily jeho věrohodnost. Výpověď svědka P. K. o roli zemřelého R. B., která nebyla soudem přijata, na rozdíl od té přijaté koresponduje s dalšími svědeckými výpověďmi, a to například s výpovědí R. T. ze společnosti TECOSOL.

Zcela nepodložený je i závěr soudů, že to byl on, kdo rozhodoval o obsazení tzv. bílých koní do společností ve vytvořeném řetězci. Totéž platí o závěru, že měl být příjemcem výnosu z trestné činnosti a osobou řídící výběry hotovosti z bankovních účtů společností AKVA Top a OM GROUP company. To nevyplývá z žádného důkazu, a to ani z výpovědi obviněného Jana Richtera v přípravném řízení, jak uvedl odvolací soud. Tento obviněný byl vážně nemocen a velice pravděpodobně i závislý na alkoholu a omamných a psychotropních látkách. Důkazní význam jeho výpovědi je značně pochybný. Někteří svědci vypověděli, že R. B. měl údajně zmizet s významnými finančními prostředky. Pokud by příjemcem prostředků z trestné činnosti byl on (obviněný Karel Kuba), pak by je u sebe nemohl mít R. B. a zmizet s nimi. I kdyby připustil, že část výpovědi obviněného Jaroslava Mücka ml. je pravdivá, tak neexistuje žádný jiný důkaz o tom, že on (obviněný Karel Kuba) komukoli dával pokyny k uzavírání obchodních smluv, k vytváření fiktivních účetních dokladů a zejména k podávání nepravdivých daňových přiznání k DPH. To jsou pouze spekulativní nepodložené úvahy soudů.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněný nejprve odkázal na svoji předchozí argumentaci, z níž podle něj plyne, že hmotněprávní posouzení věci je nesprávné proto, že neměl žádný právní ani prokázaný faktický vztah ke společnostem KODOTEX, AKVA Top ani OM GROUP company. Ve vztahu k žádným společnostem začleněným do fakturačního řetězce neměl žádnou odpovědnost a nebylo prokázáno, že by komukoli dával pokyny. Jediným, kdo o takové jeho činnosti hovořil, byl spoluobviněný Jaroslav Mück ml., avšak soudy zjevně přehlédly, že společnost JAMU Corp., za kterou tento spoluobviněný jednal, neměla žádné obchodní vztahy se zahraničními subjekty. Z hlediska fungování tvrzeného fakturačního řetězce byla zcela bez významu, když obchodovala výhradně s tuzemskými odběrateli a dodavateli. Na tvrzených obchodech se tato společnost navíc podílela jen relativně krátkou dobu. Na základě výpovědi obviněného Jaroslava Mücka ml. mu nelze klást za vinu jeho zapojení v celém rozsahu a za všechny společnosti. Obviněnému Jaroslavu Mückovi st. bylo přičteno zavinění z hlediska rozsahu zkrácení daně jen ve vztahu k obchodním případům realizovaným prostřednictvím společnosti JAMU Corp., tedy ve výši pouze 7 490 568,82 Kč, což příkře kontrastuje se závěry ohledně rozsahu zkrácení daně u dalších obviněných, včetně jeho samotného.

V souvislosti se závěrem soudů o rozsahu zkrácení daňové povinnosti obviněný následně odcitoval část vyjádření zpracovatele znaleckého posudku – znaleckého ústavu Česká znalecká, a. s. Poukázal na to, že k dotazu, zda závěry posudku odpovídají reálné daňové povinnosti společnosti KODOTEX, zpracovatel připustil, že tomu tak být nemusí, protože neměl k dispozici jiné podklady než ty, které mu předložila policie. Dále připustil, že na jejich základě nemůže určit, kdo z obviněných se na údajném zkrácení daně podílel a jakou měrou. Finanční úřad pro hlavní město Prahu v tomto řízení původně uplatnil nárok na náhradu škody pouze ve výši 3,26 mil. Kč. Disproporce mezi soudy tvrzeným rozsahem zkrácení daně a rozsahem vyčísleným finančním úřadem je enormní a nelze jej překonat jen argumentací odvolacího soudu, že stanovisko správce daně není určující a že soudy rozhodují o rozsahu zkrácení daně bez ohledu na něj. Z „přihlášky škody“ a jejího vyčíslení navíc vyplývá, že podle správce daně došlo ke zkrácení DPH u jiných subjektů, než jak tvrdí soudy. Daňový nedoplatek byl evidován u jiných subjektů tvrzeného fakturačního řetězce než u společnosti KODOTEX. Rozsah zkrácení daně je zásadní mj. pro posouzení právní kvalifikace činu. Závěr o rozsahu zkrácení daně nemůže být jen spekulativní, musí být konkrétní a jasný. Soudy si proto měly přinejmenším vyžádat doplněk znaleckého posudku, v němž by se znalecký ústav pokusil namísto prostého matematického výpočtu na základě dostupných podkladů zjistit, v jakém rozsahu měla být u jednotlivých daňových subjektů ovlivněna jejich daňová povinnost.

Nesprávné právní posouzení se týká rovněž použité právní kvalifikace ve vztahu k tvrzenému zavinění a vymezeným rozhodným skutkovým závěrům, když on nejednal za subjekty zatížené daňovou povinností či simulující nižší daňovou povinnost. Nemůže být odsouzen za zkrácení daně, když žádnou daňovou povinnost nezkrátil. Ostatně s ohledem na výše uvedené není ani jasné, který daňový subjekt skutečně daň zkrátil a v jakém rozsahu.

Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. napadá v kontextu výše uvedených námitek jak trest odnětí svobody, tak zejména trest propadnutí náhradní hodnoty (finančních prostředků na jeho bankovním účtu a nemovitostí). Je přesvědčen, že vady napadeného rozhodnutí uložení takového trestu neumožňují, a to jak z hlediska nedostatku zavinění k tvrzenému následku (údajné zkrácení daňové povinnosti společností KODOTEX, údajné řízení a ovládání této společnosti, údajné vytvoření, ovládání a řízení simulovaného fakturačního řetězce, jeho postavení jako údajného beneficienta výnosů z trestné činnosti), tak z hlediska zjištění skutečného rozsahu zkrácení daně a jeho případné odpovědnosti za něj. Vůbec nebylo zjištěno ani prokázáno, kdo a v jaké míře se na tvrzené trestné činnosti obohatil, a zejména ne, že to byl právě on. Z toho důvodu je přesvědčen, že pro rozhodnutí o propadnutí náhradní hodnoty nebyly splněny podmínky vymezené v § 71 tr. zákoníku a tento trest je tak nezákonný.

S ohledem na uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení vrchního soudu podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

Obviněná Kateřina Uzlová dovolání podala s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zdůraznila, že je zde rozpor mezi tvrzeným skutkovým průběhem neoprávněného snížení povinnosti k DPH a způsobem výpočtu neoprávněného snížení DPH s výsledkem 48 379 321,25 Kč. K uvedené částce soudy dospěly na základě faktur týkajících se obchodů společnosti KODOTEX se slovenským odběratelem ROGI GROUP v měsících březnu až červenci 2011. V rozsáhlém popisu trestného jednání v soudních rozhodnutích se však uvádí, že KODOTEX slovenské společnosti ROGI GROUP zboží ve skutečnosti nedodal a že tyto obchody byly fiktivní. Reálně KODOTEX zboží nakoupené ze Slovenska a Německa prodal přímo tuzemským společnostem BIOCOMP, EKOPETROL, ČESKÝ STROM a KOPOS-OIL. K zastření výše uvedeného stavu osoby fakticky ovládající KODOTEX využily řetězec tuzemských firem, z nichž KODOTEX jako poslední článek dodal zboží oněm čtyřem tuzemským odběratelům. Při správě daní se vychází ze skutečného obsahu právních jednání. Bylo-li spolehlivě zjištěno, že KODOTEX zboží nakoupené z Německa a Slovenska dodal přímo zmíněným čtyřem tuzemským společnostem, pak neoprávněné snížení povinnosti k DPH mělo být zjištěno z vydaných faktur společnosti KODOTEX vůči těmto čtyřem skutečným odběratelům. Jestliže by tyto faktury KODOTEX neposkytl, orgány činné v trestním řízení si je mohly vyžádat od odběratelů. Není jisté, zda se částky a jejich součty na vydaných fakturách společnosti KODOTEX vůči společnosti ROGI GROUP shodují s fakturami vydanými společností KODOTEX vůči oněm čtyřem odběratelským společnostem. Nejen pro daně platí, že údaje musejí pocházet z dokladů, které jsou v řízení uznány za prokazatelné, a nikoli z dokladů, které byly v řízení přímo označeny za falešné. Rozhodnutí obou soudů jsou tedy vnitřně rozporná, pokud při výpočtu rozsahu zkrácení daně vycházejí z číselných údajů a dění, které výslovně označují za podvodné, tj. z dodávek společnosti KODOTEX slovenské společnosti ROGI GROUP. Vyvstává otázka, proč zpracovateli znaleckého posudku nebyly předloženy faktury vystavené společností KODOTEX čtyřem skutečným tuzemským odběratelům. Obhajoba se domnívá, že rozsah zkrácení daně u obviněné Kateřiny Uzlové nelze odvozovat z tvrzených vydaných faktur společnosti KODOTEX o dodávkách slovenské společnosti ROGI GROUP, když se v rozhodnutích obou soudů mnohokrát uvádí, že šlo o obchody fiktivní. Třem obviněným – Jaroslavu Mückovi st., Martinu Šrůtkovi a Miroslavu Těhníkovi byla přičtena vina za nižší zkrácení daně než ostatním pěti obviněným a toto nelze odůvodnit pouze tvrzením, že do rozhodujících funkcí byli jmenováni na kratší dobu než inkriminovaných pět měsíců. Daňový řád vychází ze skutečného obsahu právního jednání nebo jiné skutečnosti rozhodné pro správu daní, fiktivní jednání v oblasti daní tudíž neplatí. Matematický výpočet zkrácení DPH byl tedy znalci zadán nesprávně, pokud bylo už předtím známo, že společnost KODOTEX ve skutečnosti po nákupu ze zahraničí zboží společnosti ROGI GROUP nedodala, že jej dodala přímo tuzemským společnostem BIOCOMP, ČESKÝ STROM, EKOPETROL a KOPOS-OIL bez jakýchkoli prostředníků. Východiskem pro stanovení rozsahu zkrácení daně měly být reálné prodeje výše jmenovaným českým společnostem.

Dovolatelka postrádá vyčíslení jejího konkrétního podílu na zkrácení daně co do počtu případů a co do výše daně podle dokladů, které přijala a vydala její společnost K - Bau Invest. Vina a trest měly být individualizovány vzhledem k jejímu konkrétnímu počínání v dané věci a nikoli na základě jednání hlavního aktéra trestného jednání – společnosti KODOTEX. Nebyl problém zajistit od jednotlivých článků řetězce jejich faktury o nákupech a prodejích zboží v řetězci a sestavit z nich samostatné tabulky pro každý článek řetězce zvlášť, včetně společnosti K - Bau Invest. Rozsah zkrácení daně, které způsobila ona, měl být vypočten z vydaných nákupních a prodejních faktur společnosti K - Bau Invest stejným způsobem jako v případě zkrácení daně přičítaného společnosti KODOTEX, resp. osobám za ni jednajícím. Na straně 56 rozsudku soudu prvního stupně se uvádí, že ve společnosti K - Bau Invest byla provedena daňová kontrola na DPH za zdaňovací období březen až květen 2011, přičemž byla doměřena daň ve výši téměř 40 mil. Kč. V průběhu této kontroly nebylo prokázáno skutečné přijetí zdanitelného plnění – FAME od společnosti AKVA Top a z toho důvodu nebyl uznán nárok na odpočet daně z tohoto plnění. Doměřená daň ve výši téměř 40 mil. Kč však není správná, neboť zpráva o kontrole zahrnuje i neuznané odpočty z nákupů v celkové hodnotě 1 301 971,98 Kč od tří různých společností, z jejichž neoprávněného uplatnění ji však pravomocný rozsudek neviní. Viní ji pouze z nákupů od společnosti AKVA Top v měsících březnu, dubnu a květnu 2011. Tyto nákupy však ve svém souhrnu nečiní částku téměř 40 mil. Kč, nýbrž jen 32,7 mil. Kč. Soud též opomenul uvést ve zprávě o kontrole neuznanou částku odpočtu uplatněnou v měsíci květnu 2011 ve výši 6 257 835,37 Kč z nákupů od společnosti OM GROUP company. Součet všech čtyř uvedených částek činí 38 910 541,43 Kč (když nadto je tato částka snížena o přiznanou a uhrazenou daň ve výši zhruba 280 000 Kč), tedy nikoliv téměř 40 mil. Kč. Nic z toho však nebránilo soudu vynést výrok o vině obviněné na základě částky daně zkrácené společností KODOTEX z fingovaných dodávek slovenské společnosti ROGI GROUP, tj. o 10 mil. Kč vyšší.

Výše uvedené však neplatí o měsících červen a červenec 2011. Žádný ze soudů platebními výměry finančního úřadu za toto období neargumentoval, což však neznamená, že taková rozhodnutí, a navíc pravomocná, neexistují a že jimi podle § 9 odst. 1 tr. ř., věta za středníkem, orgány činné v trestním řízení nejsou vázány. Společnost K - Bau Invest podávala přiznání k DPH řádně do 25 dnů po uplynutí měsíčního zdaňovacího období, jak jí ukládal § 136 odst. 4 daňového řádu. Platební výměr o vyměření daně za měsíc červen 2011 tudíž nabyl právní moci dnem 25. 7. 2011 a za měsíc červenec 2011 dnem 25. 8. 2011 s výsledkem, že k žádnému zkrácení daně nedošlo. Těmito pravomocnými rozhodnutími správce daně byly orgány činné v trestním řízení vázány. Posuzovat vinu obviněné by mohly pouze v případě, že by existoval za měsíce červen a červenec 2011 dodatečný platební výměr doměřující daň ve vyšší částce, než která byla přiznána. Teprve z rozdílu mezi dodatečným vyměřením daně a přiznanou daní mohly soudy posuzovat její vinu za případné úmyslné zkrácení daně. Je však zřejmé, že dodatečné platební výměry za tyto dva měsíce vydány nebyly a neexistoval tak ani prostor pro samostatné posuzování výše daně orgány činnými v trestním řízení v rámci předběžné otázky podle § 9 odst. 1 tr. ř. Podle zprávy o kontrole finančního úřadu byly společnosti K - Bau Invest vyloučeny odpočty z nákupů od společnosti AKVA Top ve výši zhruba 32,7 mil. Kč, na straně 56 rozsudku se však uvádí doměření daně ve výši téměř 40 mil. Kč a ve výroku o vině na straně 16 pak, že společnosti KODOTEX zajistila neoprávněné snížení povinnosti k DPH ve výši 48 379 321,25 Kč (jak plyne z tabulky přímých prodejů slovenské společnosti ROGI GROUP, jichž se však ona nijak neúčastnila). Přímý důkaz v podobě tabulky nákupů a prodejů zboží společností K - Bau Invest neexistuje, stejně tak jako ani tabulka nákupů ze zahraničí a tuzemských prodejů společnosti KODOTEX.

Vzhledem k výše uvedenému a k době, která od spáchání jednání uplynula, obviněná Kateřina Uzlová navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze i u usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil.

Obviněná L. M. své dovolání založila na důvodech uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. K tomu souhrnně uvedla, že nebyla součástí žádného řetězce společností a nevěděla o žádné trestné činnosti a o fiktivnosti obchodů. Ve spise se nenachází jediný důkaz o tom, že by opak byl pravdou. Ostatní obvinění měli v rámci řetězce působit jako jednatelé nebo řídící osoby jednotlivých společností. Ona byla jako jediná odsouzena za to, že na žádost své dcery zpracovala účetní doklady. Pracovala jako účetní a žádná jiná účetní odsouzena nebyla. Není daňovou poradkyní, tedy sama nemůže podávat za žádný subjekt daňové přiznání a také žádné daňové přiznání za subjekt uvedený v obžalobě nepodala. Pokud je to v popisu skutku uvedeno, tak je to v rozporu se skutečností a provedenými důkazy. Každý subjekt si své daňové přiznání podepíše a podá sám na svoji odpovědnost. Jednotlivé úkony účetní včetně zastoupení na finančním úřadu jsou stále jen výkonem činnosti účetní, která nemůže být trestně postihována. Není zřejmé, jak by tím, že zpracovávala účetnictví společnosti K - Bau Invest po dobu asi šesti měsíců a učinila jednu oprávku na základě dodané plné moci, mohla vědomě zajistit neoprávněné snížení povinnosti k DPH společnosti KODOTEX, s níž neměla nic společného. Skutek, a to ani tak, jak je popsán v rozsudku, není trestným činem. Nebylo prokázáno, že by věděla o jakémkoli řetězci společností, o jakémkoli krácení daně jakýmkoli subjektem, o jakékoli fiktivnosti obchodů, když podklady, které obdržela, byly standardní.

V dané věci se jedná o úmyslný trestný čin, u něhož je vyžadován úmysl pachatele zkrátit daň. Z provedeného dokazování však nevyplývá žádná přímá vazba mezi ní a společností KODOTEX, která měla podle rozsudku daň zkrátit. Nebyl prokázán žádný její společný úmysl ke zkrácení daně, že by měla jednat z pokynu obviněného Karla Kuby, ani že by se jakkoli obohatila. Skutkové závěry popsané ve výroku o vině jsou tak v rozporu s provedeným dokazováním. Její vědomí by navíc muselo zahrnovat nejen to, že jde o fiktivní obchody, ale také jejich rozsah a objem. Jakkoli vysoký stupeň podezření sám o sobě nestačí k vytvoření spolehlivého a zejména zákonného podkladu (i z pohledu ústavního práva) pro odsuzující výrok soudu. Ten musí být vždy výrazem lidsky dosažitelné jistoty. K prokázání dokazované skutečnosti musí existovat více důkazů, které musejí ve svém souhrnu tvořit logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu a musí z nich být možno vyvodit jen jediný závěr a současně vyloučit možnost závěru jiného. To se v daném případě nestalo. Ani jeden ze soudů se nezabýval tím, že by její úmysl musel zahrnout rozsah, ve kterém měla být daň zkrácena společností KODOTEX. Subjektivní stránka je dovozena z argumentace, že pokud její dcera Kateřina Uzlová dříve nepodnikala s FAME a měla v tu dobu v péči velmi malé dítě, pak ona jako matka měla trestnost jednání poznat. V tom však nelze spatřovat žádnou logiku, proč by měla matka předpokládat, že její dcera páchá trestnou činnost a tím pádem, že ji páchá i ona sama, když zpracuje na žádost dcery účetní doklady. Pouze z obsahu podnikání nebo potřeby investice není nikdo oprávněn logicky předpokládat, že se musí automaticky jednat o trestnou činnost, natož aby to předpokládala matka o dceři, která nikdy dříve neměla problémy se zákonem.

Soud se také nevypořádal s námitkou, že žádná jiná účetní z ostatních společností soudem presumovaného řetězce stíhána nebyla, ať už jde o J. M. nebo L. O. Posledně uvedená byla v řízení slyšena jen jako svědek, přestože měla být účetní společnosti, která měla daň krátit. Ona na rozdíl od toho vykonávala účetní činnost pro společnost odlišnou od společnosti KODOTEX. Neměla žádnou možnost poznat, zda obchody, kterých se účetní doklady týkaly, probíhají nebo jsou jen fiktivní, a už vůbec není zřejmé, jak by měla poznat, že cokoli mělo za účel krácení daně na straně společnosti KODOTEX. I zpracovatel znaleckého posudku uvedl, že předložené doklady na něj nedělaly dojem nějaké fiktivnosti, že šlo o relativně věrohodné formuláře. Jak tedy měla poznat případnou fiktivnost ona? Její trestní odpovědnost byla dovozena čistě na základě příbuzenského vztahu s dcerou Kateřinou Uzlovou a chabé argumentace soudů ohledně objektivní a subjektivní stránky trestného činu. Její jednání nenaplnilo skutkovou podstatu žádného trestného činu, šlo čistě o výkon činnosti externí účetní, která ani nebyla daňovou poradkyní. Žádné podklady nepřipravovala, tyto jí byly předávány stejně jako u jakýchkoli jiných společností, kterým zpracovávala účetnictví. Ze spisu neplyne žádné spojení mezi ní a Karlem Kubou nebo zemřelým R. B. či jinými osobami, aby mohla páchat trestnou činnost ve společném úmyslu. V roce 2011 se s Karlem Kubou neznala a poznala jej až o několik let později, když se stal partnerem její dcery Kateřiny Uzlové. Provedené dokazování je tak v rozporu se skutkovým zjištěním, že měla být součástí skupiny řízené Karlem Kubou nebo R. B. Není zřejmé, proč byla žalována za vyhotovení jakýchkoli faktur, případně zpracování přiznání k DPH jakékoli jiné společnosti, s níž nemá nic společného. Nebylo odůvodněno, jak mohla mít vědomost o tom, jaká daňová přiznání podává společnost KODOTEX, s níž ji nic nespojuje. Co do subjektivní stránky odvolací soud jednání všech obviněných generalizoval. Na rozdíl od jiných obviněných však ona nebyla žádným bílým koněm ve společnosti začleněné do fakturačního řetězce, její postavení bylo oproti ostatním obviněným specifické. Nebylo prokázáno, že by věděla o tom, zda nebo kdo případně uděluje nějaké pokyny její dceři Kateřině Uzlové. Ostatní spoluobviněné neznala, společný úmysl spáchat trestnou činnost prokázán nebyl. Subjektivní stránka trestného činu zcela chybí a soudy obou stupňů ji odvodily pouze spekulativně, dokonce v rozporu s provedenými důkazy. Tvrzení odvolacího soudu, že měla vykonávat i jinou než jen evidenční činnost, nemá oporu v provedených důkazech. Byly jí pouze předávány informace, které vložila do účetního programu pro vystavení faktur, tj. odběratel, částka atd. Žádnou aktivní činnost sama nevytvářela a nevykonávala ani žádnou jinou činnost při vystavování dokladů. Podle soudu ji usvědčují listinné důkazy, které však vyhotovuje každý účetní, jako např. faktury. Odkazuje na svoji výpověď učiněnou před soudem prvního stupně, z níž plyne pravý opak toho, co dovodil tento soud i soud odvolací, což zakládá zásadní extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Městský soud dovodil, že když měla společnost velký obrat a ona jako účetní viděla četnost obchodů a jejich objem, tak musela vědět, že jde o trestnou činnost. To je však absurdní.

Její jednání nemůže být trestným činem také s ohledem na materiální podmínku trestnosti uvedenou v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, tedy s ohledem na stupeň jeho společenské škodlivosti. Společenská škodlivost výkonu činnosti účetní zde není a nelze na ni nahlížet z hlediska trestního práva. Princip subsidiarity trestní represe vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě. Je zásadně nepřípustné, aby prostředky trestní represe sloužily k uspokojování subjektivních práv soukromoprávní povahy. Klade si otázku, do jaké míry je škodlivý výkon činnosti zpracování účetních dokladů matkou, která je účetní, pro dceru na základě její žádosti bez prokázání vědomosti o jakékoli trestné činnosti.

V závěru hlavního líčení soud provedl důkaz odposlechy z jiné trestní věci z roku 2015, tedy čtyři roky poté, co mělo dojít k trestné činnosti, jež je předmětem tohoto řízení. Není zřejmé, zda tyto odposlechy z jiné kauzy byly získány zákonným způsobem a zejména je zvláštní, že odposlechy z roku 2015 mají dokreslit vztahy mezi obviněnými v roce 2011. Zatímco návrhy jiných obhájců na provedení odposlechů osob z předmětného období byly zamítnuty, tak tyto odposlechy z doby o čtyři roky pozdější provedeny byly, což se jeví jako naprosto nerovný přístup.

Rozsah zkrácení daně byl stanoven pouze na základě matematické odpovědi znalce na otázku policejního orgánu, aniž by byla zkoumána obvyklost cen jednotlivých obchodů. Znalcům nebyl předložen domnělý řetězec společností a už vůbec nebylo zkoumáno, který subjekt a jestli vůbec je povinen odvést DPH podle zákona o dani z přidané hodnoty. Znalec výslovně připustil, že pokud by měl k dispozici podklady, které by daňovou povinnost například snižovaly, tak mohla být tato povinnost jiná. Znalecký posudek vycházel jen z přesně vymezených podkladů, které byly k dispozici a které byly znalci předány. Pokud by se objevily doklady další, tak by bylo možné výpočet verifikovat a přepočítat na aktuální stav.

Součástí dovolání obviněné byl i podnět k rozhodnutí předsedy senátu Nejvyššího soudu o odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí. K tomu obviněná uvedla, že je jí již přes 70 let, ve výkonu trestu nikdy nebyla, vedla řádný život, má stálou práci, plní své závazky. Ke spáchání trestné činnosti mělo dojít před více než deseti lety. Výkon trestu odnětí svobody nepodmíněně ve věznici s ostrahou je nepřiměřený s ohledem na to, jakým způsobem se měla na trestné činnosti podílet, že to bylo jen nevědomě výkonem činnosti externí účetní. Výkon trestu by proto měl být odložen do doby rozhodnutí o dovolání.

Pokud jde o samotné rozhodnutí o opravném prostředku, dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, jakož i další na něj navazující rozhodnutí, a uvedenému soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

V následném doplnění odůvodnění dovolání obviněná rozvedla argumenty, na základě kterých považuje odposlechy z jiné trestní věci za procesně nepoužitelné. Zdůraznila, že podle § 88 odst. 1 tr. ř. lze odposlechy nařídit, jen pokud lze důvodně předpokládat, že jimi budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by dosažení tohoto účelu podstatně ztíženo. V době, kde byly odposlechy pořízeny, již nebylo možné předpokládat získání jakýchkoli významných skutečností o údajné trestné činnosti z dřívějšího období. Pokud by o pořízení odposlechů usilovaly orgány činné v trestním řízení v nyní projednávané věci, tak by k jejich nařízení dojít nemohlo pro nesplnění zákonné podmínky. Převzetím odposlechů z jiného trestního řízení bez aplikace příslušné hypotézy § 88 tr. ř. došlo k obejití zákonné ochrany obviněných, což zakládá nezákonnost a nepřípustnost důkazu.

Dále pak obviněná zopakovala, že podle jejího názoru jsou učiněná skutková zjištění v rozporu s provedenými důkazy. Samotné prokázání, že vystavovala faktury a zpracovávala daňová přiznání ještě nijak nedokazuje jakoukoli její údajnou trestnou činnost. Neznala, a pro svoji činnost to ani nepotřebovala vědět, bližší detaily o chodu společností. Zpracovávala pouze přijatá data a její trestní odpovědnost je fakticky dovozována jen na základě příbuzenského vztahu matka-dcera. Tato dedukce je silně ovlivněna profesní deformací orgánů činných v trestním řízení, včetně soudů obou