6 Tdo 1117/2021 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1117/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 11. 2021 Spisová značka:6 Tdo 1117/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.1117.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:28. 2. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1117/2021-578USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 11. 2021 o dovolání, které podal obviněný T. P., nar. XY v XY, okres XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2021, č. j. 4 To 206/2020-508, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 T 185/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2020, č. j. 1 T 185/2018-448 byl obviněný T. P. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (pod bodem 1.) a přečinem krádeže podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku (pod bodem 2.), jichž se dopustil způsobem specifikovaným ve výroku citovaného rozsudku. 2. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému M. G. částku ve výši 30 620 Kč a poškozené A. D. částku ve výši 79 130 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození M. G. a A. D. odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 1. 2021, č. j. 4 To 206/2020-508 tak, že jej podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině pod bodem 2), ve výroku o trestu a celém výroku o náhradě škody. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se dopustil způsobem specifikovaným ve výroku jeho rozsudku. 4. Za tento trestný čin jej, při nezměněném výroku o vině pod bodem 1), odsoudil podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému M. G. částku ve výši 30 620 Kč a poškozené A. D. částku 79 130 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozené M. G. a A. D. se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ing. Jiřího Špeldy dovolání, jež opřel (skrze doplnění tohoto dovolání) o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Rovněž připojil námitku tzv. extrémního nesouladu. 6. Obviněný namítá, že při soudy konstatovaném „násilném otevření bytu“ nebyl přítomen, nikoho k tomuto nezmocnil a nad žádnými věcmi v něm nezískal faktickou kontrolu. Nebylo vůbec zjišťováno, zda objednal předmětnou stěhovací firmu, což neučinil. Nadto dne 3. 8. 2017 byl poškozený poučen policií, že pokud si nechce z bytu odnést své věci, tak tím ztrácí kontrolu nad tímto majetkem. 7. Soudy nehodnotily ve stejné míře důkazy ve prospěch obviněného jako v jeho neprospěch. Zpochybňování povahy dohody o ukončení nájmu, kterého se soudy dopustily, tyto dostatečně nevysvětlily a pomíjely grafologickou expertízu zadanou OČTŘ. Dále nájemní smlouva mezi obviněným a svědkem K. byla nalézacím soudem nepodloženě hodnocena jako účelová či jako nikoliv skutečná. Odvolací soud ovšem tuto hodnotil tak, že byla skutečně uzavřena. V neprospěch obviněného je vyloženo, že nebylo zjištěno, že by na byt vyvěsil inzerát. To ovšem neznamená, že takový inzerát podán nebyl. Obviněný podal důkaz o tomto inzerátu, který však odvolací soud ignoroval. 8. Pakliže poškozený užíval byt i po konci února 2017, pak tak činil neoprávněně, neboť podepsal dohodu o ukončení nájmu, podle které měl do konce zmíněného měsíce byt vyklidit. Soud prvního stupně bez hlubšího vysvětlení dospěl k závěru o tom, že vůle stran byla jiná, kdy soud odvolací označil předmětnou dohodu o ukončení nájmu za pochybnou, opět bez reflexe grafologického zkoumání PČR. Obviněný se domníval, že poškozený byt nepoužívá. Pokud tomu tak nebylo, tak se jednalo o omyl, který způsobil sám poškozený tím, že byl nekontaktní. 9. Tvrzení nalézacího soudu, že obviněný nepodnikl žádné relevantní kroky ke zjištění, zda poškozený stále v bytě bydlí, je v rozporu s výpovědí svědka V. Podle ní se obviněný v tomto směru informoval u domovníka a snažil se poškozeného v bytě zastihnout. I úvahy nalézacího soudu stran toho, že se obviněný snažil zbavit nepohodlného nájemníka, jsou nepodložené. Odvolací soud hodnotí tuto výseč skutkového stavu zcela opačně, když uvádí, že z listinných důkazů vyplynulo, že se obviněný nedomáhal opuštění a vyklizení bytu poškozeným. 10. Následně obviněný upozorňuje na rozpory mezi výpovědí svědkyně L. a poškozeného ohledně toho, zda v bytě byly jeho věci, i když tam už bydlela či nikoliv. Ke svým výpovědím měli poškození účelové důvody, když měli finanční zájem na výsledku řízení. 11. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. 12. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že obviněný užívá v případě dovolací argumentace totožné námitky jako v odvolacím řízení. Jeho námitky jsou přitom skutkové povahy. 13. Soudy rozhodně nepochybily, když nepřisvědčily námitce, podle které měl být nájemní vztah mezi obviněným a poškozeným ukončen dohodou ze dne 6. 2. 2017. Důvodně totiž dospěly k závěru, že fakticky byl byt poškozeným i nadále užíván. Na uvedeném přitom nic nezměnila ani výpověď svědka V. či samotná listina obsahující zmíněnou dohodu o ukončení nájmu. Soudy dospěly k reálné existenci a naplňování předmětného nájemního vztahu z toho, že obviněný vůči poškozenému nečinil žádné další kroky, které by byly zřejmé i z navazující elektronické korespondence. Z této vyplývala spíše snaha získat dlužné nájemné od poškozeného. Pakliže by došlo ke skutečnému ukončení nájemního vztahu, pak by byl obviněný určitě ostražitější při uzavírání smlouvy s dalším nájemníkem, vzhledem k prodlevám s placením nájemného ze strany poškozeného. Z nájemní smlouvy ze dne 6. 4. 2017 neobsahující např. ani ustanovení o kauci, však nic takového neplyne. 14. K námitce, že se vniknutí do bytu poškozeného obviněný neúčastnil, státní zástupkyně odkazuje na bod 17. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Poukazuje zejména na konstrukci skutkové věty, která obsahuje informaci o tom, že tak učinil ve spolupachatelství s L. K. 15. Ve vztahu k bodu 2) výroku o vině, o kterém bylo znovu rozhodováno odvolacím soudem, státní zástupkyně odkazuje na 21. bod rozsudku soudu nalézacího, s jehož úvahami se ztotožnil i soud druhého stupně (viz body 11. – 16. jeho rozsudku). Státní zástupkyně dále přibližuje úvahy, ze kterých soudy vyšly včetně zmínění relevantní důkazní materie (výpovědi poškozených, svědkyně L., fotodokumentace daných věcí atd.). Vzhledem ke shora uvedenému je nutné uzavřít, že skutkové námitky obviněného neposkytují podklad pro zpochybnění soudy učiněné právní kvalifikace. 16. Ve vztahu k doplnění dovolání obviněného, ke kterému tento přistoupil podáním ze dne 29. 5. 2021, státní zástupkyně uvádí, že bylo učiněno až po uplynutí dovolací lhůty. Odkazuje rovněž na to, že opravné usnesení odvolacího soudu ze dne 21. 4. 2021, č. j. 4 To 206/2020-541, nemá na běh dovolací lhůty vliv. 17. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a to i pro případ jiného rozhodnutí, než jsou uvedena v § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§ 265r odst. 1