6 Tdo 1118/2024 – Nejvyšší soud

6 Tdo 1118/2024-1030 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 1. 2025 o dovolání, které podal obviněný A. G., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 7 To 49/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 3/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 4. 2024, sp. zn. 6 T 3/2024, uznal obviněného A. G. (dále jen obviněný nebo dovolatel) vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku na skutkovém základě, podle kterého (zestručněně) v přesně nezjištěné době mezi 2:52 hodin a 3:37 hodin dne 10. 6. 2023 v ubytovacím zařízení v domě č. p. XY ve XY ulici v XY – XY, v reakci na předchozí fyzický střet s poškozeným M. D. P., narozeným XY, který obviněného napadl kopem a úderem pěstí do obličeje, a poté se vzájemně bili rukama, uchopil obviněný kuchyňský nůž s čepelí dlouhou 19,5 cm a s úmyslem usmrtit poškozeného jej opakovaně velkou silou bodal do krku a hrudníku, čímž mu způsobil zejména hlubokou bodnořeznou ránu na levé ploše krku zasahující k páteři s bodným poraněním krčního svalu, zevní hrdelní žíly, dolního pólu příušní žlázy a levého zvratného nervu, dále dvě bodné rány vpředu na hrudníku a jednu bodnořeznou ránu vzadu na hrudníku s proniknutím vzduchu do hrudní dutiny, přičemž nadměrné krevní ztráty z poraněné hrdelní žíly bezprostředně ohrožovaly život poškozeného a jeho úmrtí bylo odvráceno včasným lékařským zákrokem. Tím došlo u poškozeného k následkům projevujícím se centrální poruchou řeči a částečným ochrnutím pravé poloviny těla trvajícím v době rozhodnutí soudu. 2. Za to byl obviněnému podle § 140 odst. 1 za použití § 58 odst. 7 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to kuchyňského nože, a podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění z České republiky na dobu deseti let. Dále mu podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo uloženo zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku 497 861 Kč s úrokem z prodlení a poškozenému M. D. P. na náhradě nemajetkové újmy částku 442 118 Kč s úroky z prodlení. Se zbytkem nároku byl druhý jmenovaný poškozený podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Odvolaní obviněného a poškozeného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 7 To 49/2024, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný v celém rozsahu dovoláním, v němž odkázal na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Po poměrně obsáhlém výkladu zásady presumpce neviny (bod III.) a rekapitulaci obsahu rozhodnutí předchozích dvou soudních instancí (bod IV.) uvedl (po úvodním zhodnocení dovolání jako mimořádného opravného prostředku pod bodem V.), že už v přípravném řízení namítal porušení svých základních práv, zejména právě zásady presumpce neviny. Všichni ve věci slyšení svědci se totiž již v přípravném řízení rozcházeli při popisu incidentu a podle obviněného měly být rozpory již v této fázi řízení odstraněny. Ze znaleckého posudku MUDr. Markéty Kulvajtové (pozn.: z oboru zdravotnictví, soudní lékařství) podle obviněného vyplývá, že se událost mohla odehrát tak, jak ji popsal on. Obviněný poukázal, že i podle poškozeného se mu pokusil po incidentu pomoci a že při potyčce byl i obviněný zejména zlomeninou nosu nikoli zanedbatelně zraněn. Chybou podle něj je, že orgány činné v trestním řízení neřešily ani přítomnost drog u poškozeného a svědků v den incidentu. Následně dovolání prezentovalo obecná východiska pro kvalifikaci trestného činu vraždy podle § 140 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný v průběhu celého řízení popíral, že by chtěl poškozeného zabít nebo byl s takovým následkem srozuměn. Jednalo se o brzkou ranní hodinu, všichni aktéři pili alkohol, roli hrál i velký věkový rozdíl mezi ním a poškozeným a také svědkem M. K., který se podle obviněného přidal na stranu poškozeného. Nůž byl po ruce a obviněný s ním máchal před sebou ke své obraně, což znalecký posudek MUDr. Markéty Kulvajtové nevyvrací. Ta také nevylučuje, že poranění mohla vzniknout i tak, jak obviněný popsal, tedy že klečel před poškozeným. Většina poranění poškozeného, vyjma hluboké bodnořezné rány na levé ploše krku, byla méně závažná a nemohla vést k usmrcení poškozeného. 6. V následující části dovolání (označené zřejmě omylem opět bodem V. na str. 14) podal obviněný teoretický výklad znaků skutkových podstat trestných činů podle §146a tr. zákoníku (ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky), § 141 tr. zákoníku (zabití) a také nutné obrany, jakož i tzv. putativní nutné obrany. Na závěr této pasáže zopakoval, že nechtěl poškozeného usmrtit, ale ani zranit, a že měl snahu poskytnout mu první pomoc, což podle něj vypověděl poškozený. V následující části nadepsané jako „extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy“ poukázal na hodnoty alkoholu v krvi, jejichž rozmezí stanovené znalcem se blížilo hranici pro těžkou opilost (ač to výslovně neuvádí, zřejmě má na mysli parametry vážící se k jeho osobě). Tato skutečnost měla být podle něj zohledněna znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie. Pozornost nebyla dostatečně věnována ani jeho zraněním. Zopakoval, že byl razantně napaden dvěma silnějšími útočníky. Není také pravda, že by své jednání vůči poškozenému ukončil až díky zásahu svědků T. K. a M. K. Poškozený z pokoje odběhl a nikdo jej od něj neodtrhával. Nelze tedy dovodit, že měl v úmyslu své jednání dokončit a poškozeného zabít. Úmysl zabít poškozeného nelze dovodit ani z počtu ran směřovaných na krk poškozeného, kam směřovaly pouze dvě rány, z toho jen jedna byla zásadní. Jelikož obviněný klečel a máchal nožem a poškozený nad ním byl sehnutý, mohl poškozený svou aktivitou určitým způsobem přispět k trajektorii nože, potažmo k závažným a kritickým zraněním v oblasti krku. Zjištěný skutkový stav je tak v extrémním rozporu s provedenými důkazy, čímž došlo k ovlivnění právní kvalifikace a k porušení zásady in dubio pro reo a práva na spravedlivý proces. Ve výčtu podkladů, které ke zpracování posudku použili „znalci“, chybí podle obviněného protokol o rekonstrukci a videozáznam o tomto úkonu. Při úderech do hlavy dochází podle obviněného pokaždé k otřesu mozku a to, že mu nebyl diagnostikován, neznamená, že jej neutrpěl. Příznaky pociťoval ještě následujících čtrnáct dní. Znalec MUDr. Jiří Raboch, DrSc., (pozn.: zpracovatel posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie) při svém výslechu v hlavním líčení podle obviněného připustil, že „by (dovolatel) cíleně mířil na nějakou část těla, to nemuselo být“. Dále podle obviněného uvedl, že „to, že byl probuzen nějakým následným útokem do spánku, je faktorem, který podporuje rozvoj afektu, což znalci konstatovali, že afekt přítomen byl a mohl být velmi silný“. 7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl naplněn pouze částečně, a to tvrzením obviněného, že nebyla dostatečně zohledněna jeho zranění. V důsledku toho soudy nedostatečně vyhodnotily vliv napadení poškozeným na následný sled událostí. Lze sice z medicínského hlediska debatovat o závažnosti poranění obviněného, nicméně z právního hlediska útok kopem a posléze pěstí do obličeje člověka, který spí, resp. vstává z lůžka, představuje velice silnou agresi, která by pohnula psychikou každé osoby, a to tím spíše, pokud zanechala uvedená zranění; ta nejsou v žádném případě zanedbatelná, současně však nevylučují, aby se takto poraněný člověk postavil na nohy a útoku (poškozeného) se bránil. Zároveň je podle státního zástupce bezpředmětný závěr, který navíc spolehlivě nevyplývá z provedeného dokazování, že spíše než poškozený způsobili obviněnému zranění zasahující svědci. Jde tak o zjevný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními. Razance útoku ze strany poškozeného je přitom jednou z důležitých okolností týkajících se právní kvalifikace jednání obviněného. Je proto nutné vycházet ze stanoviska, že původcem poranění obviněného je poškozený, jehož útok musel být relativně razantní, a to nejen vzhledem ke vzniklým poraněním, ale též s ohledem na stav, v jakém se v momentě napadení obviněný nacházel – ležel v posteli, agresi nemohl očekávat a připravit se na ni, musela v něm tedy vyvola