6 Tdo 1120/2015 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1120/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 10. 2015 Spisová značka:6 Tdo 1120/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.1120.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1,3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 1. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1120/2015-34 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2015 o dovoláních, která podali obvinění Ing. M. Š ., roz. K. a P. Š., roz. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 11 To 166/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 2 T 150/2014 t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2015, č. j. 11 To 166/2015-351, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 25. 2. 2015, č. j. 2 T 150/2014-319. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e věc p ř i k a z u j e Okresnímu soudu v Kutné Hoře, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 25. 2. 2015, č. j. 2 T 150/2014-319, byli obvinění P. a Ing. M. Š. (dále jen „obvinění“, příp. „dovolatelé“) uznáni vinnými přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jehož se jako spolupachatelé podle § 23 tr. zákoníku dopustili tím, že po předchozí vzájemné dohodě v úmyslu vlastního obohacení, Ing. M. Š. jako jednatel a společník společnosti Účetní servis SUMO, s. r. o., se sídlem Ž., uzavřela dne 24. 5. 2013 pracovní smlouvu se svým manželem P. Š., který měl pracovat na nově vytvořené pozici s názvem ředitel, s hrubým měsíčním příjmem ve výši 56 000 Kč, který neodpovídal ekonomickým možnostem společnosti, když do 16. 5. 2013 pracoval u této společnosti jako účetní s hrubým měsíčním příjmem ve výši 9 000 Kč, a následně ji využili v souvislosti s žádostí o dávky nemocenského pojištění v souvislosti s pracovní neschopností, která bezprostředně vznikla a trvala až do 30. 11. 2013, přičemž dne 8. 8. 2013 předložili Okresní správě sociálního zabezpečení Kutná Hora žádost o dávku nemocenského pojištění a přílohu, v níž M. Š., jako statutární zástupce zaměstnavatele, vykázala v rozhodném období měsíce května 2013 vyměřovací základ pro stanovení výši nemocenské dávky ve výši 4 870 Kč za 4 kalendářní dny, díky tomu byl P. Š. přiznán nárok na dávku v denní výši 594 Kč a za 166 dní trvání pracovní neschopnosti mu bylo neoprávněně vyplaceno celkem 98 604 Kč, čímž způsobili České republice – zastoupené Okresní správou sociálního zabezpečení Kutná Hora, Lorecká 667, Kutná Hora, škodu ve výší 98 604 Kč, přičemž bezprostředně po ukončení pracovní neschopnosti dne 1. 12. 2013 sjednali podezřelí dodatek k pracovní smlouvě a obžalovaný byl opětovně zařazen na pozici s názvem účetní s hrubým měsíční příjmem 10 000 Kč. Za uvedené jednání byli obvinění odsouzeni podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku (každý) k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon jim byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byli zavázáni uhradit České republice, zastoupení OSSZ Kutná Hora škodu ve výši 98 604 Kč. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali oba obvinění, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. 5. 2015, č. j. 11 To 166/2015-351, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. II. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podali obvinění prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Petry Civínové dovolání, v němž uplatnili důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V obsahově shodném mimořádném opravném prostředku vytýkají nesprávné právní posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, které podle nich spočívá v nesprávném skutkovém zjištění. Projevený nesouhlas s tím, jak byl soudy skutek zjištěn, má podle dovolatelů své opodstatnění v tom, že provedeným dokazováním podle nich bylo prokázáno, že uzavřená pracovní smlouva odpovídala ekonomickým možnostem společnosti, jež se nenacházela ve svízelné finanční situaci, neboť měla v době uzavření smlouvy dostatek finančních prostředků na vyplácení sjednané mzdy odpovídající pracovní pozici ředitele. Nebyla uzavřena v úmyslu vlastního obohacení a využita v souvislosti s žádostí o dávky nemocenského pojištění v souvislosti s pracovní neschopností obviněného. Jednalo se o smlouvu reálnou, řádně uzavřenou, tj. takovou, jejímž uzavřením nebyl nikdo uveden v omyl. Nemocenské dávky byly vyplaceny a čerpány na základě řádně uzavřené pracovní smlouvy, v žádném případě nebyly vyplaceny neoprávněně. Protože obhajoba dovolatelů podle jejich mínění nebyla vyvrácena (naopak prokázáno bylo, že po stránce objektivní ani subjektivní žádný z nich nenaplnil skutkovou podstatu přečinu podvodu), navrhli, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. usnesení odvolacího soudu, č. j. 11 To 166/2015-351, i rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře, č. j. 2 T 150/2014-319, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí, nebo sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že je obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. zprostí. V doplnění dovolání adresovaném Nejvyššímu soudu obvinění opětovně odmítli, že by svým jednáním naplnili skutkovou podstatu trestného činu podvodu. Pracovní smlouvu neuzavřeli s podvodným úmyslem, navíc z rozsudku soudu prvního stupně neplyne, jakým způsobem měli uvést někoho v omyl. Oponují tvrzení soudu, že existenci pracovní smlouvy účelově využili, když u obviněného P. Š. došlo k reálnému náhlému onemocnění. Považují za nelogické závěry soudů, jež na jedné straně tvrdí, že obvinění uzavřeli nereálnou smlouvu, na straně druhé však uznávají, že nemohli vědět o budoucím onemocnění obviněného. Problematičnost tohoto závěru spatřují v tom, že vzhledem k nevědomosti o náhlém onemocnění obviněného P. Š. by společnost nereálnou smlouvou zatížili platební povinnosti. Dovozují, že pracovní smlouva byla postavena na reálném základu a kdyby obviněný náhle neonemocněl, byla by naplněna. Nesouhlasí ani s tvrzením soudu, že v reálných ekonomických možnostech společnosti nebylo vytvoření takového pracovního místa. Odmítají matematickou metodu výpočtu soudu prvního stupně, který vyšel z údaje, že v nejpříznivějším roce činil rozdíl mezi příjmy a výdaji 924 345 Kč a vytvořená pozice ředitele by znamenala náklad společnosti ve výši 672 000 Kč. Zdůrazňují, že soud kalkuloval pouze s příjmem jednoho z obviněných. Z přehledu základních hodnot daňových přiznání, které učinili obsahem podaného dovolání, mají za prokázané, že soud od roku 2004 vycházel při těchto závěrech pouze z příjmu jednoho z nich a nikoli celé společnosti. Rozdíl mezi příjmy a výdaji v nejpříznivějším roce hodnotí částkou 1 467 495 Kč. Příjem ředitele by proto činil v nejúspěšnějším roce méně než polovinu rozdílu mezi příjmy a výdaji. Potřebu vytvořené pozice ředitele spatřují v potřebě revitalizace společnosti. Nesouhlasí s tím, že by součástí spisového materiálu byl důkaz o zakoupení věcí, jejichž obstarání mělo být hrazeno z příjmů plynoucích ze mzdy ředitele (tvrzený nákup oděvu a notebooku). Následnou změnu pracovního zařazení obviněného na pozici s příjmem 10 000 Kč ihned po skončení jeho pracovní neschopnosti vysvětlují obavou z neschopnosti plnit závazky vůči klientům za situace, kdyby se nemoc opakovala. Napadli závěry soudů stran výše neoprávněně vyplacených dávek nemocenského pojištění, tím i znaku kvalifikované skutkové podstaty větší škody podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Předně soudí, že obviněný byl řádně sociálně pojištěn a splnil i další podmínky pro výplatu dávky v nemoci. Proto mu i nějaké dávky v nemoci příslušely. Není možné dovodit, že České republice byla způsobena škoda v plné výši vyplacené nemocenské dávky. V tomto ohledu vznesli výhradu proti použitému termínu „škůdci“ odvolacím soudem a následnou argumentací rozvíjejí svoji solventnost a platební morálku. Závěrem obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud napadené usnesení, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 265k tr. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a projednání nebo sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že je zprošťuje obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce se k podanému dovol