6 Tdo 1132/2020 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1132/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 11. 2020 Spisová značka:6 Tdo 1132/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.1132.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Podjatost Podvod Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 2. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 666/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1132/2020 14 13 Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 11. 2020 o dovolání obviněného V. T., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 8. 2018, sp. zn. 6 To 14/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 5/2016, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněný V. T. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. 42 T 5/2016, uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným ve výroku o vině citovaného rozsudku. Za uvedený zvlášť závažný zločin byl podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. O nároku poškozené společnosti na náhradu škody bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 1 tr. ř. (poškozená společnost byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních). 2. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 8. 2018, sp. zn. 6 To 14/2017, byl z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušen, a to ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a ve výroku o odkazu poškozené společnosti na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud rozhodl tak, že obviněného podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pro výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody zařadil do věznice s ostrahou. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 8. 2018, sp. zn. 6 To 14/2017, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. namítl, že Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením o tom, že předsedkyně senátu JUDr. Kateřina Jonáková, Ph.D. není podjatá, aniž by písemné vyhotovení tohoto usnesení obviněnému řádně doručil. V argumentaci k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl skutková zjištění soudu prvního i druhého stupně. Na podporu tohoto svého postupu sdělil, že neuvedl úmyslně v omyl žádného ze svědků či poškozených společností, a nebyl tak naplněn jeden ze základních znaků skutkové podstaty předmětného trestného činu, a to jeho subjektivní stránka. Dále zdůraznil vědomost svědka J. o povaze předmětných obchodů s obviněným a zdůraznil nevěrohodnost tohoto svědka. Zásadní pochybení však podle dovolatele spočívá v hodnocení důkazu přehráním nahrávky na dvou CD nosičích, kdy má za to, že důkaz touto nahrávkou již byl v minulosti proveden a není možné jej tedy provést opakovaně, tím spíše s vyústěním do zcela odlišných skutkových závěrů. V neposlední řadě obviněný zdůraznil, že k prokázání výše uvedených tvrzení, nebylo vzdor jeho návrhům dokazování doplněno. Ve vztahu k uloženému trestu pak argumentoval tím, že soudy nižších stupňů v rozporu s příslušným zákonným ustanovením nezohlednily jeho doznání coby polehčující okolnost. Obviněný taktéž zhodnotil rozhodnutí soudů nižších stupňů jako nepřezkoumatelná, extrémně nesouladná a vnitřně rozporná, jakož i nevyhovující celé řadě trestně procesních předpisů, a tedy porušující jeho právo na spravedlivý proces podle § 36 odst. 1 Listiny. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a podle § 265o odst. 1 tr. ř. rovněž požádal o odložení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním. 4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného po stručném shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. uvedl, že obviněným namítané pochybení ohledně nevyhotovení písemného usnesení, kterým bylo rozhodnuto, že předsedkyně senátu JUDr. Kateřina Jonáková, Ph.D. není podjatá, je sice podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod, nicméně je třeba jej hodnotit jako zjevně neopodstatněné. Státní zástupce má za to, že důvody pro vyloučení ve smyslu § 30 tr. ř. nebyly v daném případě dány, přičemž nedoručení písemného vyhotovení projednávaného usnesení je třeba z materiální stránky hodnotit pouze jako pochybení bez vlivu na rozhodnutí ve věci samé, viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 826/07. Ve vztahu k námitkám, které obviněný uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce za podpory rozsáhlé judikatury uvedl, že se jedná o námitky pod uplatněný dovolací důvod nepodřaditelné, kdy se plně ztotožnil se závěry soudů nižších stupňů a na jejich odůvodnění v tomto směru odkázal. K obviněným zpochybňovanému provedení důkazu poslechem záznamu na CD nosiči uvedl, že přehrání zvukového záznamu je hodnotnějším důkazem než přepis rozhovoru, a proto lze na základě tohoto zvukového záznamu vyvodit jiný skutkový závěr, než jaký by byl vyvozen ze samotného přepisu. Závěrem svého vyjádření proto navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřil souhlas s postupem podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda konkrétní námitky, o které se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněné dovolací důvody. 7. V souvislosti s námitkami, které obviněný uplatnil ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., musí Nejvyšší soud uvést, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán. Současně je však nutno uvést, že tento důvod nelze použít tehdy, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo dovolání podává, známa již v původním řízení a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Pro uplatnění tohoto dovolacího důvodu je nezbytné, aby o vyloučení soudce (přísedícího) z důvodů uvedených v § 30 tr. ř. nebylo rozhodnuto postupem podle § 31 tr. ř. Podle § 30 odst. 1 tr. ř. přitom platí, že z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, pak nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení. Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení tehdy, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného (§ 30 odst. 2 tr. ř.). Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak (§ 30 odst. 3 tr. ř.). 8. Pokud jde o požadavek nestrannosti soudu, je jí rozuměna nezávislost či nepodjatost rozhodujícího tělesa ve vztahu ke konkrétním účastníkům či k předmětu řízení. Podstatné je přitom to, že nejde pouze o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se rozhodování jevilo vnějšímu