6 Tdo 1193/2020 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1193/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 11. 2020 Spisová značka:6 Tdo 1193/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.1193.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Spravedlivý proces Subsidiarita trestní represe Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 2. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 556/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1193/2020-USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 11. 2020 o dovolání obviněného M. K., nar. XY, bytem XY, a obviněného Š. M., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2018, sp. zn. 3 To 7/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 16/2015, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Š. M. odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Obvinění M. K. a Š. M. (dále zpravidla jen „obviněný K.“ či „obviněný M.“, spolu též jako “obvinění”, příp. „dovolatelé“) byli rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2016, sp. zn. 4 T 16/2015, uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem zkrácením daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se dopustili jednáním popsaným ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Za uvedený zvlášť závažný zločin byl obviněný K. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a obviněný M. k trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl každý z obviněných pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl oběma obviněným uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích na dobu deseti let. Podle § 101 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku bylo rozhodnuto o zabrání finančních prostředků zajištěných podle § 79a odst. 1 tr. ř. na účtech vedených na společnost U., u Komerční banky, a. s. ve výši 123 416,44 EUR a u Sberbank CZ, a. s., ve výši 95 817,47 EUR a na účtu vedeném na Z. B. u Komerční banky, a. s. ve výši 56 000 EUR. [Týmž rozsudkem byl uznán vinným a odsouzen také obviněný J. V.]. 2. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2018, sp. zn. 3 To 7/2017, z podnětu odvolání obviněných K. a M. byl podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu ohledně těchto obviněných zrušen a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. Vrchní soud znovu rozhodl tak, že uznal oba obviněné vinnými zvlášť závažným zločinem zkrácením daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se dopustili jednáním popsaným ve výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně. Za uvedený zvlášť závažný zločin byl každý z obviněných podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byli podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku oba obvinění zařazeni do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl oběma obviněným uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích na dobu sedmi let. Podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku bylo rozhodnuto o zabrání finančních prostředků zajištěných podle § 79a odst. 1 tr. ř. na účtu vedeném na Z. B. u Komerční banky, a. s. ve výši 56 000 EUR. [O odvolání spoluobviněného J. V. rozhodl odvolací soud rozsudkem dne 20. 1. 2020 pod sp. zn. 3 To 114/2018]. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Oba obvinění podali prostřednictvím svých obhájců proti rozsudku soudu druhého stupně dovolání, v němž shodně uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v případě obviněného M. také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Na podporu jimi uplatněných dovolacích důvodů oba shodně odmítli skutková zjištění soudu prvního i druhého stupně a na ně navazující závěr o jejich vině, popř. vytkli těmto soudům pochybení v hodnocení některých důkazů, jakož i např. v nezohlednění principu ultima ratio. V kontextu těchto tvrzení dále zpochybnili naplnění jak objektivní, tak subjektivní stránky jim za vinu kladeného trestného činu, mj. s argumentací, že o nestandardních praktikách či nezákonných úmyslech spoluobviněného V. neměli tušení atd. Oba rovněž shodně v dovolání vytkli soudům nižších stupňů nezohlednění a nedostatečné se vypořádání s jimi navrhovanými důkazy. Obviněný K. vedle tzv. opomenutých důkazů dále zdůraznil nutnost aplikace zásady subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. ř. Obviněný M. pak namítl extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a soudy nižších stupňů učiněným skutkovým zjištěním. S ohledem na shora uvedené skutečnosti oba obvinění shodně navrhli, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2018, sp. zn. 3 To 7/2017, zrušil a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, či podle vyjádření obviněného M. Nejvyšší soud v jeho případě ve věci sám rozhodl podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozsudkem tak, že obviněného M. podle § 226 písm. a) tr. ř. zprostí obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se skutek, pro který byl obviněný M. stíhán a odsouzen, stal. Oba obvinění shodně také požádali o odklad výkonu rozhodnutí. 4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněných sdělil, že ohledně skutkového stavu se plně ztotožňuje s rozhodnutími soudů nižších stupňů. Jednání dovolatelů podle státního zástupce nezakládá možnost závěru o jejich nevinně, jak tito tvrdí. Obdobně vyjádřil svůj nesouhlas s obviněnými vznesenými argumenty stran tzv. opomenutých důkazů, kdy hodnotil odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů ve vztahu k neprovedeným důkazům za souladné se zákonem. V tomto směru státní zástupce odkázal zejména na nález Ústavního soudu ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05 podle kterého, zjednodušeně řečeno, i drobná pochybení soudů stran odůvodnění neprovedení některých důkazů, nezakládají důvod ke zrušení předmětných rozhodnutí. Ve vztahu k obviněným K. uplatněné námitce subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku, pak státní zástupce poměrně rozsáhle argumentoval tím, z jakých důvodu se aplikace konkrétní zásady na předmětný případ jeví jako nepřiléhavá. Obdobně se vyjádřil také k principu ultima ratio a jeho aplikaci na předmětnou trestní věc. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, dovolání obviněného M. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky, o které se dovolání opírají, lze podřadit pod uplatněné dovolací důvody. 7. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze mj. podat za situace, kdy bylo odvolání obviněného odmítnuto podle § 256 tr. ř., což není případ obviněného M.] dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je ta