6 Tdo 1228/2021 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1228/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 11. 2021 Spisová značka:6 Tdo 1228/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.1228.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Pokus trestného činu Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1,4 písm. d) tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 3. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1228/2021-646 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2021 o dovolání, které podal obviněný P. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. 12 To 21/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 11/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. Š. odmítá. Odůvodnění:I. 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 42 T 11/2020, byl obviněný P. Š. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“), uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 209 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že „nejprve dne 27. 6. 2019 v Praze 6, ulici XY, v bytě číslo 11, s podvodným úmyslem neoprávněně se obohatit uzavřel s poškozenou H. P., nar. XY, za přítomnosti své dcery B. Š., nar. XY, a J. Z., trvalého zástupce notářky L. Š., pro poškozenou nevýhodnou smlouvu o zcizení dědického práva v dědickém řízení po zemřelém synovi poškozené, M. P., nar. XY (zemřel 7. 8. 2018), jehož předmětem jsou zejména nemovitosti: bytová jednotka č. XY, vymezená v budově č. p. XY, XY, XY (XY, byt. dům) a na parcele XY (zast. pl. a nádv.), s podílem ve výši 54/2397 na společných částech domu a pozemku, v kat. území XY, obec XY, zapsané na LV číslo XY a XY; 3/4 podíl nemovitých věcí - pozemku parc. č. st. XY - zast. pl. a nádv., jehož součástí je stavba č.p. XY, XY (bydlení), pozemku parc. č. st. XY - zast. pl. a nádv., jehož součástí je stavba bez čp/če (garáž) a pozemku parc. č. XY - zahrada, vše v kat. území a obci XY, zapsané na LV číslo XY; 1/2 podíl nemovitých věcí - pozemků parc. č. XY - trv. trav. por., parc. č. XY - vod. plocha a parc. č. XY - trv. trav. por., vše v kat. území a obci XY, zapsané na LV číslo XY; 1/2 podíl nemovité věci - pozemku parc. č. XY - trv. trav. por., v kat. území XY, obec XY, zapsané na LV číslo XY, celková cena nemovitostí byla určena znaleckým posudkem ve výši 6.068.055 Kč, smlouvu obsahuje sepsaný notářský zápis č. j. NZ 139/2019, N 125/2019, upravující zcizení dědického práva poškozené H. P., tedy faktické vzdání se veškerých nemovitostí po jejím synovi ve prospěch obžalovaného jako protihodnota byla poškozené předána částka 100.000 Kč se závazkem zajištění práva bydlení poškozené, úhrady služeb a nekonkretizovaných úprav v bytě poškozené, obžalovaný získal listinu obsahující všechny náležitosti tak, aby mohla být uplatněna v dědickém řízení po zemřelém zůstaviteli M. P., vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6, k čemuž skutečně došlo dne 23. 10. 2019 u notáře J. H., v dědickém řízení, vedeném pod spis. zn. 26 D 1580/2018, uvedeného jednání se obžalovaný dopustil přesto, že mu byla známa skutečnost, že poškozená H. P., není schopna s ohledem na svůj věk a zdravotní stav pochopit obsah, význam, podstatu ani důsledky listin předložených obžalovaným, byla mu tak známa i skutečnost, že obsah listiny neodráží pravou vůli H. P.; a obžalovaný její zdravotní indispozice zneužil, přičemž usiloval poškozené H. P., oprávněné dědičce po M. P., způsobit škodu ve výši 5.968.055 Kč ke dni nabytí dědictví, k čemuž nedošlo v důsledku skutečností a úkonů na vůli obžalovaného nezávislých.“ 2. Za to byl odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 3 roků. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb po 1000 Kč, v celkové výši 500 000 Kč. 3. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. 12 To 21/2021, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. II. 4. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že je přesvědčen o nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení, neboť odvolací soud se nevypořádal se všemi okolnostmi rozhodnými pro rozhodnutí a postupoval v rozporu s § 2 odst. 2 a 6 tr. ř. Zdůraznil, že chápe limity dovolacího řízení a rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí. Má však za to, že způsobilými k přezkumu v rámci dovolacího řízení jsou i rozhodnutí založená výlučně na způsobu hodnocení provedených důkazů. 6. Poznamenal, že rozsudek nalézacího soudu napadl pro jeho nepřezkoumatelnost, zejména proto, že neobsahuje řádné odůvodnění podle § 125 odst. 1 tr. ř. Odvolací soud tuto námitku neshledal důvodnou. Nalézací soud je povinen specifikovat každé jednání, pro které ho uznal vinným. Jestliže byl uznán vinným z toho, že uvedl (pokusil se uvést) někoho v omyl, musí být jednoznačně uvedeno, čím uvedl (chtěl uvést) poškozeného v omyl. Z hlediska subjektivní stránky není možné posuzovat jednání na základě úvah soudu, nemajících podklad v provedeném dokazování. Odvolací soud, aniž by činil jakékoli úkony v rámci důkazního řízení, podstatným způsobem rozšířil a doplnil argumentaci nalézacího soudu. Nad rámec úvah jmenovaného soudu doplnil odvolací soud hodnocení provedených důkazů před soudem prvního stupně o nové skutečnosti, tedy překročil meze odvolacího řízení. 7. Trestný čin podvodu vychází ze základního předpokladu, že pachatel v úmyslu se obohatit uvedl jiného v omyl. Uvedení v omyl je nutno hodnotit v návaznosti na výkladová pravidla civilního práva, neboť je primárně posuzován civilněprávní vztah. Těmito pravidly se musí hodnotit i otázka platnosti právních úkonů. Rovněž je nutno posuzovat ukotvení jednání v rámci procesních norem, „přestože je účinnost posuzovaného jednání podmíněna realizací osobního jednání poškozené před soudem“. Nalézací soud tento aspekt mající vliv na kvalifikaci jednání z hlediska fáze jeho dokonání v odůvodnění svého rozhodnutí nezohlednil. 8. Jelikož odvolací soud v podstatě rozsáhlostí svého rozhodnutí zdánlivě zhojil vady odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, tímto překročil limity odvolacího řízení. Odůvodnění napadeného rozhodnutí nepovažoval dovolatel přes jeho rozsáhlost, s ohledem na argumentační kusost, za přesvědčivé, logické a ve světle provedených důkazních prostředků i úplné. Logické rozpory v hodnocení soudu nalézacího se snažil v mnoha případech zhojit až soud odvolací. Dovolatel nastínil, že při použití zásady in dubio pro reo je nutno při hodnocení viny hodnotit závěry provedeného dokazování ve prospěch obhajoby. Účelem trestního řízení není jenom spravedlivé potrestání pachatele, nýbrž i „fair proces“. Zopakoval pak, že rozsudek nalézacího soudu nesplnil náležitosti § 120 odst. 3 tr. ř. a § 125 odst. 1 tr. ř. a že odvolací soud při zhojování vad tohoto rozsudku překročil limity odvolacího řízení, aniž by sám doplnil důkazní řízení či zopakoval provedené důkazy. 9. Dále dovolatel namítl, že jednáním bezprostředně směřujícím k dokonání předmětného trestného činu má být uzavření smlouvy o zcizení dědictví mezi ním a poškozenou a uplatnění jeho procesního nástupnictví v rámci dědického řízení po zůstaviteli M. P. K dokonání pak podle výroku „napadeného rozsudku“ nedošlo v důsledku skutečností a úkonů nezávislých na jeho vůli. K tomu připomněl ustanovení § 122 odst. 2 z. ř. s., které ustanovuje podmínky, za kterých se případně v rámci zcizení dědictví stane nabyvatel dědictví účastníkem dědického řízení. Uvedenými podmínkami jsou osobní a výslovná prohlášení zcizitele a nabyvatele dědictví u soudu do protokolu, týkající se žádosti o realizaci procesního nástupnictví nabyvatele dědictví a prokázání zcizení dědictví. Ke dni zahájení jeho trestního stíhání byla ve věci splněna pouze podmínka uzavření dohody o zcizení dědictví. 10. Za daného stavu nebylo výlučně na jeho vůli, zda dojde k dokončení dědického řízení a v konečném důsledku k nabytí vlastnictví k předmětu dědictví. I kdyby uvedl poškozenou v omyl ohledně listiny, týkající se zcizení dědictví, nemohl tím nahradit úkon týkající se pravosti její vůle, která měla být podrobena soudnímu přezkumu v rámci jejího osobního a výslovného projevu vůle před soudem. Za situace, kdy ob