6 Tdo 1242/2010 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1242/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:16. 12. 2010 Spisová značka:6 Tdo 1242/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1242.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ublížení na zdraví Dotčené předpisy:§ 221 odst. 1,2 písm. c) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 2. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1242/2010 - 24 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2010 o dovolání, které podal obviněný L. Š ., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 7 To 195/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 24 T 142/2008, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 24 T 142/2008, byl obviněný L. Š. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, 2 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), neboť podle skutkových zjištění jmenovaného soudu „dne 17. 7. 2007 v době mimo službu kolem 01:00 hodin v L. v ulici P. před restaurací U K., po předchozí slovní rozepři udeřil rukou do obličeje poškozeného Y. R., který následkem úderu upadl na zem tak, že se temenem hlavy udeřil o pozemní komunikaci, v důsledku čehož utrpěl puklinu lebky vpravo s krvácením pod tvrdou mozkovou plenu a do čelních dutin a úrazový otok mozku s následnou hospitalizací do 26. 10. 2007, kdy v důsledku zranění se poškozený nachází v pracovní neschopnosti, neboť u něj došlo k poruše hybnosti a ke změně psychiky, která může být i trvalého rázu“. Za tento trestný čin byl obviněný podle § 221 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Y. R. a V. z. p., územní pracoviště L., odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem. Rozsudkem ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 7 To 195/2009, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného odsoudil podle § 221 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že nechce polemizovat se závěry soudů obou stupňů, pokud jde o zjištěný skutkový stav, ale že považuje za nesprávné vyjádření soudu druhého stupně ke zdůvodnění svého rozhodnutí, že odůvodnění rozsudku soudem prvního stupně je velmi podrobné a aby tedy jen toto odůvodnění neopakoval, v podrobnostech na něj odkázal. Podotkl, že by očekával, že se odvolací soud ve zdůvodnění svého rozhodnutí řádně vypořádá se všemi námitkami odvolatele, jsou-li jen trochu smysluplné. Následně vyjádřil přesvědčení, že soudy nižších stupňů ze skutkových zjištění vyvodily nesprávné právní závěry a nesprávně zjištěný skutek právně posoudily jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. Prohlásil, že se v žádném případě necítí být vinen spácháním skutku, který mu je kladen za vinu, přičemž odmítl, že by se vůči poškozenému zachoval tak, že by byl příčinou jeho pádu na zem. Poté zrekapituloval zjištěné skutkové okolnosti incidentu, výpovědi některých svědků, skutkové závěry soudů, přičemž též odcitoval část odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu stran příčin pádu poškozeného na zem a vzniku jeho těžkého zranění. V návaznosti na to konstatoval, že je naprosto zřejmé, že v případě nekontrolovatelného, nebrzděného pádu poškozeného na zem tou hlavní příčinou, podmínkou, bez které by k pádu poškozeného na zem nedošlo způsobem, jakým k němu došlo, byl stupeň opilosti poškozeného, opilosti těžké, do které se poškozený přivedl o své vůli zcela vědomě s plným uvědoměním si toho, jak na něho požívání alkoholu působí. Obviněný namítl, že mu nelze v rámci zdůvodňování možného zavinění (bez důkazů k tomu provedených) podsouvat, že tak těžký stav opilosti mohl u poškozeného předpokládat, když z provedeného dokazování např. vyplývá, že poškozený se v krátkém časovém předstihu před rozhodnou událostí v restauraci dostal do fyzického konfliktu se svědkem P. a přestože byl značný „váhový“ rozdíl mezi poškozeným a tímto svědkem (155 kg a 180 cm P., 76 kg a 181 cm poškozený) ve prospěch svědka P., musel je on (obviněný) od sebe roztrhávat. Zdůraznil, že nechtěl svým jednáním poškozenému způsobit újmu na zdraví v jakékoli míře (už vůbec ne v rozsahu těžké újmy na zdraví), ani nebyl srozuměn s tím, že by takovým jednáním ublížit na zdraví poškozenému mohl. Stejně tak, připustí-li, že by poškozeného lehce udeřil do obličeje, nemohl takovouto reakci poškozeného očekávat, tedy nevěděl, že by takový následek mohl způsobit, a nelze mu ani podsouvat, že tak vědět měl a mohl. Zhodnotil, že je zřejmé, že takováto malá intenzita úderu nebyla sama osobě schopna přivodit poranění poškozeného a za běžné, předvídatelné situace nebyla s to vyvolat tento druh pádu. Podle jeho názoru se odvolací soud stejně jako soud prvního stupně nedostatečně vypořádal s jeho zaviněním. V této souvislosti připomněl, že trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. je trestným činem úmyslným - tedy by buď měl chtít svým jednáním poškozenému ublížit na zdraví, popř. měl vědět, že takovým jednáním může poškozenému ublížit na zdraví a pro tento případ s tím být srozuměn. Podotkl, že v odůvodnění svého rozhodnutí nalézací soud pouze stručně zmínil, že měl pád poškozeného, a tedy i možný vznik zranění, předvídat právě s ohledem na opilost poškozeného, vývody soudu druhého stupně jsou pak sice podrobnější, ale fakticky shodné. Takové posouzení zavinění shledal maximálně v hranicích úvahy o zavinění z nedbalosti s tím, že mu i za skutkového stavu popsaného soudy obou stupňů lze klást za vinu, pokud jde o základní skutkovou podstatu i o těžší následek, maximálně nedbalost nevědomou ve smyslu § 5 písm. b) tr. zák. Za takto zjištěného skutkového stavu mohlo být proto jeho jednání kvalifikováno maximálně jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. Vše samozřejmě s výhradou, byť pro dovolací řízení neúčinnou, že skutkový stav nebyl řádně zjištěn. Odvolací soud se totiž nevypořádal se všemi odvolacími důvody a ve svých vývodech se dopouštěl úvah, které nemají podklad v dokazování (úder ruky o plechovou ceduli dopravní značky - žádný z důkazů není o úderu do plechu dopravní značky, ale do sloupku dopravní značky, zvuky, které slyšel svědek P. byly z doby, kdy s ním byl přítomen v restauraci, zavádějící výklad obsahu jeho vysvětlení z doby před zahájením trestního stíhání) a rovněž se vůbec nezabýval námitkou k nevyjasněnému směru úderu, údajné stopě po úderu na obličeji poškozeného a na to navazujícímu směru pádu poškozeného. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 7 To 195/2009, a rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 24 T 142/2008, zrušil, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Litoměřicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K tomuto dovolání se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státní zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Uvedla, že obviněný v dovolání uplatnil dva druhy námitek, a to jednak námitky proti ve věci učiněným skutkovým zjištěním, a jednak námitky proti právní kvalifikaci skutku. Námitky zpochybňující ve věci učiněná skutková zjištění s ohledem na jejich obsah uplatnit nelze. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné podřadit pouze námitku obviněného, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, jímž byl uznán vinným. Následně vyložila skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., přičemž m