6 Tdo 126/2022 — Nejvyšší soud

6 Tdo 126/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 6. 2022 Spisová značka:6 Tdo 126/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.126.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1, 2 tr. ř. § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku § 366 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:5. 10. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 126/2022-1162 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 6. 2022 o dovolání, které podal obviněný F. D., nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 31 To 62/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 14 T 7/2018, takto: Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují - usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 31 To 62/2021, v části týkající se obviněného F. D. a s přiměřeným užitím § 261 tr. ř. také v části týkající se obviněného T. K., - jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 4. 1. 2021, sp. zn. 14 T 7/2018, v části týkající se obviněného F. D. a s přiměřeným užitím § 261 tr. ř. také v části týkající se obviněného T. K., - jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění:I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 4. 1. 2021, sp. zn. 14 T 7/2018 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný M. K. uznán vinným zločiny těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. e) tr. zákoníku (bod 1.) a obvinění T. K. a F. D. přečiny zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2.). Těchto trestných činů se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustili tím, že „1. obviněný M. K. v XY dne 22. 7. 2016 v době od 21:05 hodin do 21:13 hodin před domem č.p. XY v ulici XY jako strážník Městské policie XY, při služebním zásahu proti P. P., narozenému XY, spolu se strážníkem J. H. a se dvěma policisty obviněným T. K. a obviněným F. D. snažili spoutat ležícího P. P., jako podezřelého, za použití donucovacích prostředků, při čemž se ležící P. P. spoutání bránil smýkáním těla a držením rukou u těla a obviněný M. K. opakovaně udeřil P. P. nepřiměřenou silou svoji rukou sevřenou v pěst do hrudníku a to zejména do levého boku, v úmyslu překonat jeho odpor, čímž P. P. způsobil zranění spočívající v nejméně ve zlomenině 9. žebra vlevo s výrazným posunutím úlomků o 10 mm, průnikem vzduchu do podkožní břišní stěny do podkožní břišní stěny v místě zlomeného žebra, průnikem vzduchu do levé pohrudniční dutiny šíře až 25 mm, krvácení do levé pohrudniční dutiny do 32 mm, trhliny tkání sleziny s žilním krvácením do břišní dutiny a zhmoždění plicní tkáně a toto zranění si vyžádalo hospitalizaci P. P. od 22. 7. 2016 do 2. 8. 2016 a omezoval ho jej v obvyklém způsobu života, bolestivostí poraněných míst, omezením zátěže trupu a bolestmi při dýchání po dobu nejméně 4 týdnů, přičemž M. K. si byl vědom toho, že takto intenzivními a opakovanými údery překračující míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním úkonem, a že P. P. vznikne nepřiměřená újma v rozporu s ustanoveními § 6 odst. 1 a § 18 odst. 5 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii a při jejich použití byl srozuměn s tím, že jimi popsaná zranění může způsobit, přičemž při svém jednání využil toho, že byl P. P. v pozici ve které se nemohl jeho úderům účinně bránit, a Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, a.s. regionální pobočka Ústí nad Labem, Mírové náměstí 35/c, 400 50 Ústí nad Labem vynaložila v souvislosti s uvedeným zraněním na ošetření P. P. celkem 58 677,10 Kč, 2. obviněný F. D. a T. K. v XY dne 22. 7. 2016, po předchozí vzájemné dohodě jako příslušníci Policie ČR, v úmyslu utajit jednání obviněného M. K. vůči P. P. a pomoci M. K. uniknout trestnímu stíhání, dne 22. 7. 2016 ani později neučinili žádná šetření ani opatření k odhalení skutečností nasvědčující tomu, že M. K. spáchal tr. čin a ve svých úředních záznamech o použití donucovacích prostředků a souvisejících úkonech úmyslně neuvedli pravdivé skutečnosti o opakovaných úderech pěstí M. K. do hrudníku P. P. a dne 22. 7. 2016 v 23:15 hodin v nemocnici XY obviněný F. D. do úředního záznamu o vytěžení P. P. zaprotokoloval, že si zranění popsaná v bodě I. obžaloby způsobil P. P. sám tím, že upadl na schodech, přesto, že již večer dne 22. 7. 2016 věděli, že okolnosti zranění P. P. prověřují příslušníci Policie ČR, oddělení obecné kriminality, Územního odboru XY a ačkoliv byli přítomni jednání obviněného M. K. v bodě I. obžaloby a tudíž věděli, že obviněný M. K. udeřil opakovaně velkou silou pěstí do hrudníku P. P., narozeného XY, v době když P. P. ležel na zemi a bránil se spoutání, přičemž se jako policisté museli být vědomi toho, že P. P. v důsledku jednání obviněného M. K. utrpěl závažná zranění, které si vyžádali jeho okamžitou hospitalizaci a že M. K. může být podezřelý nejméně ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, nikoho z policistů o jednání strážníka M. K. pravdivě neinformovali, čímž nesplnili svoji povinnost vyplývající z ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, § 158 odst. 1 tr. řádu a § 45 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů“. 2. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný M. K. odsouzen podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Obviněný F. D. byl podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Obviněný T. K. byl podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému M. K. uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně, a. s., regionální pobočce v Ústí nad Labem, škodu ve výši 58 677,10 Kč. 3. Odvolání všech tří obviněných proti uvedenému rozsudku Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 31 To 62/2021, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 4. Citované usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 31 To 62/2021 (dále také jen „napadené usnesení“), napadl obviněný F. D. (dále také jen „obviněný“ či „dovolatel“) dovoláním z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Soud prvního stupně podle něj rezignoval na svou nalézací a rozhodovací funkci, a jeho rozsudek je proto nepřezkoumatelný, usnesení odvolacího soudu má znaky překvapivého rozhodnutí, když zcela přebral roli soudu prvního stupně, čímž došlo k porušení zásady dvojinstančnosti. Řešen je navíc od počátku dominantně skutek uvedený pod bodem I. obžaloby. Odvolacímu soudu vytkl, že si výlučně sám zhodnotil důkazy za situace, kdy soud prvního stupně žádné relevantní hodnocení důkazů k jeho osobě (obviněného) neprovedl, čímž porušil ustanovení § 263 odst. 7 tr. ř. Odvolací soud proto měl vrátit věc soudu prvního stupně, aniž by sám zasahoval do jeho pravomoci. 5. Obviněný namítl, že nebyly naplněny požadavky vyplývající z ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Odvolací soud si vytvořil apriorní závěr o vině a do toho následně projektoval úvahy, které ale samy o sobě či v komparaci s jinými důkazy nemohou obstát. Mnoho jeho závěrů je podle obviněného v elementárním rozporu s provedeným dokazováním. Odvolací soud odmítl dva svědky slyšené u veřejného zasedání jako nevěrohodné. Část skutkové věty – „po vzájemné dohodě“ – je podle názoru obviněného dovozována z hovoru zcela někoho jiného. Žádné dokazování v daném směru neproběhlo, není zřejmé, o jakou konkrétní domluvu šlo, kde byla učiněna, co b