6 Tdo 1307/2017 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1307/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 10. 2017 Spisová značka:6 Tdo 1307/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1307.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Mimořádné opravné prostředky Dotčené předpisy:čl. § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 1. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1307/2017-28U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2017 o dovolání, které podal obviněný P. N., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. 9 To 178/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 8 T 2/2016, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného P. N. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 8 T 2/2016, byl obviněný P. N. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že „v době minimálně od 1. 1. 2013 do 18. 12. 2013 v obci B., H. nám., jako velitel Městské policie v B. zavedl a ve spolupráci s jemu podřízenými strážníky udržoval systém, spočívající v tom, že v případě, že policista či příslušník jiného bezpečnostního sboru se dopustil jednání majícího znaku přestupku, tak tato věc nebyla po zadokumentování strážníky předána příslušnému veliteli k řešení jako kázeňského přestupku, a takto jednal v rozporu se svými povinnostmi, které vyplývají mimo jiné i z popisu práce, který podepsal dne 12. 9. 2011, podle něhož jiné řídí, organizuje a kontroluje činnost jednotlivých strážníků, v důsledku takto zavedeného systému nebyla věc dále řešena a tím poskytl neoprávněný prospěch příslušníkům bezpečnostních sborů, kteří za jednání mající znak přestupku nebyli kázeňsky řešeni, event. kázeňsky trestáni.“ 2. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. 3. Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. 9 To 178/2017, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. II. 4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. V odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku připomněl, že již v odvolání upozornil na nerespektování jednoty skutku, jelikož v obžalobě se uvádělo, že „úmyslně přehlížel skutečnost, že strážníci neřeší přestupkové jednání“, ale v rozsudku bylo konstatováno, že zavedl a udržoval systém spočívající v něčem zcela jiném, tato námitka však nebyla odvolacím soudem akceptována. 6. Dále poukázal na to, že jeho činnost i činnost podřízených městských strážníků spolu velmi úzce souvisela a navazovala na sebe, přičemž soudy obou stupňů rozhodly o zproštění obžaloby všech strážníků a uznaly vinným pouze jeho (obviněného). V tomto směru namítl, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, a navíc vyjadřují určitou nerovnost obviněného před zákonem. Vyslovil totiž nepochopení toho, jak je možné, aby jeho podřízení byli zproštěni obžaloby pro jednání, za které byl následně uznán vinným, resp. že mu bylo kladeno za vinu, že stanovil postup pro jednání svých podřízených a že je odpovědný za vznik a udržování praxe, která umožnila zajistit příslušníkům jiných bezpečnostních sborů beztrestnost. Konstatoval, že jestliže se nikdo z jeho podřízených nedopustil žádného přečinu, pak není možné, aby byl jejich nadřízený uznán vinným za jednání, ke kterému podle rozhodnutí téhož soudu vlastně nedošlo. Soudům obou stupňů vytknul, že se nezabývaly otázkou, zda jeho jednání může existovat samo o sobě bez spojitosti s ostatními spoluobviněnými. Poté namítl, že byl odsouzen na základě úvahy soudce bez jakýchkoliv důkazů, přičemž je přesvědčen, že nikdy neudělal to, co mu je kladeno za vinu, a přesto byl na rozdíl od ostatních strážníků, kteří byli zproštění obžaloby, odsouzen. Další výhradu vztáhnul k tomu, že po dobu jeho výkonu činnosti na pozici ředitele Městské policie v B. mu žádný z jeho nadřízených (starostů) nevytkl žádné pochybení, ale takové důkazy nebyly soudy provedeny. Připomněl konstatování nalézacího soudu, že z titulu své funkce disponoval ve vztahu k podřízeným strážníkům velkými pravomocemi, z čehož měla logicky vyplývat i velká zodpovědnost, kterou podle soudů nižších stupňů nezvládl, když zavedl a udržoval systém, při kterém on i jeho podřízení porušovali zákon. V této souvislosti podotkl, že nadřízený nemůže odpovídat za úmyslné trestné činy svých podřízených, a pokud takový princip viny lze chápat u politiků, rozhodně jej nelze přenášet do trestněprávní roviny. K tomu uvedl, že neměl reálné možnosti, jak kontrolovat činnost svých podřízených na ulici, a musel se spokojit s tím, co mu sdělili nebo jaké podklady mu poskytli, přičemž právě tyto skutečnosti měly zhodnotit soudy nižších stupňů. Pokud však soudy nižších stupňů konstatovaly, že jeho podřízení porušovali zákon, a přesto byli zproštěni, pak je podle obviněného namístě rozhodnout o chybné činnosti soudů a uplatnit § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 7. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. 9 To 178/2017, spolu s rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 8 T 2/2016, a tomuto soudu v souladu s § 265l tr. ř. uložil, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 8. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) s tím, že obviněný v něm opakuje námitky, které obsahuje již jeho odvolání a s nimiž se již zabýval soud druhého stupně na str. 2-3 svého usnesení. S touto argumentací se ztotožnil a k dovolacím námitkám uvedl následující. 9. Stran výhrady vůči nerespektování jednoty skutku uvedl, že obviněný patrně zaměňuje jednotu skutku z hlediska samostatného právního posouzení jednotlivých jednání (hmotně právní aspekt) a totožnost skutku z hlediska souladu mezi obžalobou a rozsudkem (procesně právní aspekt), jak je tento rozdíl vnímán českou naukou a judikaturou, k čemuž poukázal např. na usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 7. 2016, sp. zn. I. ÚS 3005/15. Argumentace obviněného totiž podle jeho názoru nasvědčuje spíše tomu, že nepovažuje skutky popsané v obžalobě a v rozsudku za totožné, než aby se zabýval otázkou, zda je jeho jednání jedním skutkem nebo více skutky, a neargumentuje ani existencí překážky rei iudicatae navazující na zásadu ne bis in idem nebo otázkami jednočinného či vícečinného souběhu, takže není patrno, jaký význam by pro posouzení trestnosti jeho jednání mohla mít otázka jednoty skutku. Ohledně totožnosti skutku pak konstatoval, že pro její zachování postačuje totožnost jednání nebo totožnost následku, přičemž následek je v obžalobě i v pravomocném rozsudku popsán obdobně a zjevně jím byla absence kázeňského řízení proti pachatelům dopravních přestupků. Podle státního zástupce tak nic nenasvědčuje tomu, že by v předmětné věci nebyla zachována obviněným uvedená „jednota skutku“ či totožnost skutku, kterou má patrně na mysli. Zdůraznil přitom, že pouhé změny popisu skutku nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani podle jiného ustanovení trestního řádu, takže v této části shledal dovolání za podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., stejně jako v případě výhrad obviněného, že byl odsouzen „bez jakýchkoliv důkazů“ a že „to, co je mu kladeno za vinu, nikdy neudělal“. 10. Stran námitky obviněného, že jeho podřízení byli zproštěni obžaloby, kdežto on sám byl odsouzen, státní zástupce nejprve připomněl, že ve věcech ostatních obviněných bylo rozhodnuto o postoupení věci k projednání přestupku, přičemž důvodem postoupení byla nízká škodlivost jejich jednání a nikoliv to, že by jejich jednání nemohlo být žalovaným trestným činem, k čemuž odkázal na str. 6-7 rozsudku nalézacího soudu a str. 3 usnesení soudu druhého stupně. K jádru dovolací argumentace, podle níž je k trestnosti jednání obviněného nezbytné dovodit trestnost jeho podřízených, poté konstatoval, že takové pravidlo z žádného ustanovení ani obecného principu trestního práva nevyplývá s tím, že samotný nadřízený může být trestán rovněž za jednání, které je u jeho podřízených beztrestné (např. užil-li by podřízený