6 Tdo 1363/2008 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1363/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2008 Spisová značka:6 Tdo 1363/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.1363.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 158 odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1363/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. října 2008 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného Bc. V. A., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 18. 3. 2008, č. j. 55 To 140/2007-408, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 1 T 118/2005, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně o d m ít á . O d ů v o d n ě n í : Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 18. 3. 2008, č. j. 55 To 140/2007-408, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 1. 2007, č. j. 1 T 118/2005-387, kterým byl obviněný Bc. V. A. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, ve kterém státní zástupce spatřoval trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně podala proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 18. 3. 2008, č. j. 55 To 140/2007-408, dovolání, ve kterém prostřednictvím dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. l) alinea druhá tr. ř. uplatnila dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Nejvyšší státní zástupkyně v podaném dovolání má za to, že jednání obviněného, které je popsáno ve výrokové větě rozsudku soudu prvního stupně, „evidentně naplňuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 tr. zák.“. Poukazuje na to, že obviněný se skutku dopustil jako vedoucí stavebního úřadu M. m. L., výstavba proběhla na půdě, která patřila do zemědělského půdního fondu, přičemž obviněný ve svém postavení učinil vědomě sérii kroků, kterými v rozporu se zákonem vyloučil z rozhodovacího procesu dotčené orgány státní správy, ale především orgán ochrany zemědělského půdního fondu, které se zájmy stavebníka nesouhlasily. Tím byla realizována výstavba, která zničila hodnoty na životním prostředí. V další části dovolání dovolatelka poukazuje na jednotlivá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny /§ 2 odst. 2 písm. h) zák. č. 114/1992 Sb./, zákona o ochraně zemědělského půdního fondu (zák. č. 334/1992 Sb.), stavebního zákona (zák. 50/1976 Sb. - § 126, které stanovuje povinnost stavebního úřadu rozhodovat ve spolupráci s ostatními úřady chránícími důležité zájmy v území, tzv. dotčenými úřady). Dále argumentuje tím, že obviněný lživě prezentoval nesouhlas referátu životního prostředí za souhlas, stejně tak ignoroval skutečnost, že orgán ochrany zemědělského půdního fondu vydal nesouhlas s odnětím půdy zemědělskému půdnímu fondu, přičemž tento očividný fakt obviněný maskoval „údajným souhlasem ministerstva životního prostředí“. Podle dovolatelky na základě obviněným v rozporu se zákonem vydaného rozhodnutí dosáhla S. h. s., a. s. změny zemědělských pozemků na stavební. Zdůraznila, že stavebník neměl souhlas s vynětím půdy ze zemědělského půdního fondu, „a bylo logické očekávat v rámci stavebního řízení sloučeného s územním řízením nesouhlas dotčených orgánů a orgánů ochrany zemědělského půdního fondu bylo možné předpokládat také (nesouhlas referátu životního prostředí). Výzva tomuto orgánu byla doručena 23. 12. 2002. Vzhledem k tomu, že ke dni 31. 12. 2002 došlo ke změně kompetencí, zanikly okresní úřady, došlo k situaci, že než se nový orgán vyjádřil, lhůta k vyjádření marně uplynula. Nejvyšší státní zástupkyně dovozuje z toho „jak obviněný přistupoval ke svým povinnostem“, že byl podjatý a v tomto jejím názoru je utvrzována i tou skutečností, že manželka obviněného podepsala smlouvu o smlouvě budoucí na koupi bytu v zástavbě, která byla realizována na základě jeho protizákonných rozhodnutí. Obviněnému opětovně vytýká porušení shora uvedených zákonů a překročení jeho pravomocí, čímž svévolně a výhradně ve prospěch stavebníka umožnil, aby s krajinou bylo naloženo způsobem, který zohledňoval pouze hledisko stavebníka. Tímto svým rozhodnutím umožnil podle dovolatelky podnikatelskému subjektu prodat a inkasovat zisk, který vycházel z nerespektování všech zákonných limitů a požadavků. Prospěch soukromého investora je podle názoru nejvyšší státní zástupkyně v opačném případě promítnut do imateriální škody na postižené krajině. Závěrem podaného dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení krajského soudu i jemu předcházející rozsudek okresního soudu zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí, na zrušená rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k nimž došlo zrušením, pozbyla podkladu a okresnímu soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno nejvyšší státní zástupkyní, tj. osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Nejvyšší státní zástupkyně namítla, že rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci spočívá na nesprávném právním posouzení skutku /§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř./. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat