6 Tdo 1376/2019 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1376/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 11. 2019 Spisová značka:6 Tdo 1376/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.1376.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Subsidiarita trestní represe Trest zákazu činnosti Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1,5 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 3. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 861/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1376/2019-13 118 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 11. 2019 o dovolání, které podal obviněný A. Š., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2019, sp. zn. 6 To 37/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 81 T 8/2017, t a k t o : Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2019, č. j. 6 To 37/2019-12973, a to pouze ve výroku, jímž byl obviněnému A. Š. uložen podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti pojišťovacích zprostředkovatelů podle § 4 zák. č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí, v trvání sedmi roků. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V ostatních výrocích zůstal dovoláním napadený rozsudek nezměněn. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 81 T 8/2017, byl obviněný A. Š. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným ve výrokové části citovaného rozsudku. Za toto jednání byl odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti pojišťovacích zprostředkovatelů podle § 4 zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí, v trvání sedmi roků. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z pravomocného rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 28 T 8/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo dále rozhodnuto, že obviněný je povinen zaplatit na náhradu škody poškozené obchodní společnosti Fincentrum a. s., společně a nerozdílně s obviněným Z. K., částku 26 331 356,- Kč. Podle téhož ustanovení bylo rozhodnuto dále tak, že obviněný je povinen zaplatit na náhradu škody poškozené obchodní společnosti Fincentrum a. s., společně a nerozdílně s obviněným Z. K. a R. F. částku 11 546 708,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost Fincentrum a. s. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních [týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině, trestech a náhradě škody spoluobviněných Z. K. a R. F.]. 2. Proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci podal obviněný [rovněž i spoluobviněný Z. K.] odvolání, kterému Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 6. 2019, sp. zn. 6 To 37/2019, částečně vyhověl, a podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu uloženém tomuto obviněnému. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon obviněného zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti pojišťovacích zprostředkovatelů podle § 4 zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí, v trvání sedmi roků. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušil výrok o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 4. 4. 2011, č. j. 31 T 145/2010-265, a z pravomocného rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. 6. 2013, č. j. 28 T 8/2011-577, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn [týmž rozsudkem bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného Z. K.]. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti shora uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a současně, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. Obviněný podané dovolání odůvodnil tak, že soud druhého stupně při svém rozhodování nezohlednil správně zásadu subsidiarity trestní represe a princip ultima ratio. Dále dodal, že odvolací soud nevzal na zřetel existenci prostředků v rovině veřejného práva, které by k nápravě porušení právního předpisu plně postačovaly. Konkretizoval, že v uvedené věci existují prostředky správního práva, kterými je možno sankcionovat jednání v rozporu s daným právním předpisem a použití prostředků trestního práva by mělo mít povahu ultima ratio. Nesprávné právní hodnocení spatřuje ve skutečnosti, že se odvolací soud bez dalšího ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a pouze konstatoval, že uzavírané smlouvy byly prostředkem k získání provize za uzavřené smlouvy od poškozené pojišťovny. Měl-li mu být ukládán trest, pak pouze v rovině správní sankce a následně se poškozený měl náhrady škody domáhat formou občanskoprávních žalob. Dále namítl, že odvolací soud ve shodě se soudem nalézacím mu uložil trest zákazu činnosti v trvání sedmi roků, aniž by bral v úvahu, že ke dni 1. 12. 2018 došlo k derogaci předmětného právního předpisu na základě ustanovení § 125 zákona č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění. V době rozhodování odvolacího soudu se tak ustanovení § 4 zákona č. 38/2004 Sb., nacházelo mimo platný právní řád a trest zákazu činnosti s poukazem na tento právní předpis proto nemůže obstát. Závěrem svého dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující. Dále učinil návrh, aby poté Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se věcně vyjádřil. Nejprve stručně shrnul dosavadní průběh řízení a obsah dovolání. Následně dodal, že námitkami v dovolání uvedenými obviněný pouze opakuje skutečnosti, které již v řízení uplatnil a soudy se s nimi dostatečně vypořádaly. Takové námitky proto považuje státní zástupce za neopodstatněné a pro stručnost pouze odkázal na příslušné pasáže rozhodnutí soudu nalézacího (str. 41-52) a soudu odvolacího (23-26), se kterými se plně ztotožnil. Doplnil, že pokud obviněný vylučuje protiprávnost svého činu s odkazem na dovolenost užitého prostředku, nemá to vliv na jeho trestní odpovědnost, neboť protiprávnost jeho činu je vyvolána mj. nekalým účelem, který svým jednáním sledoval. Dále uvedl, že ve vztahu k subsidiaritě trestní represe je nutno pamatovat na skutečnost, že daný princip nelze chápat tak, že je trestní odpovědnost vyloučena vždy, když existuje nějaký jiný druh odpovědnosti. K námitce stran uložení trestu, který zákon nepřipouští, uvedl, že zrušení citovaného zákona neznamená, že by byla zrušena profese pojišťovacího zprostředkovatele, kterého se výkon zákazu týká. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně projevil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil své rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) t