6 Tdo 1387/2003 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1387/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 3. 2004 Spisová značka:6 Tdo 1387/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1387.2003.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1387/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. března 2004 o dovolání podaném obviněným R. N., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2002, sp. zn. 67 To 269/2002, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 1 T 81/98, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j í usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2002, sp. zn. 67 To 269/2002, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 1 T 81/98. Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e p ř i k a z u j e Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obžalobou státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 19. 8. 1998 bylo obviněnému kladeno za vinu spáchání trestného činu porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1 tr. zák. tím, že „jako majoritní akcionář Investiční společnosti B. a. s. se sídlem v P., pracoviště P., která obhospodařovala P. f. Č. k., P. f. P., P. f. V. a P. f. V.: I. dne 6. 3. 1997 převedl bankovním převodem z účtu PF Č. k. vedeného u G. C. S. b. P. a. s. částku 16.000.000,- Kč na účet R. s. P. CR, s. r. o. u K. b. a. s., za účelem financování reklamní kampaně, ačkoliv měla IS B. podle § 27 odst. 1 zák. č. 248/92 Sb. o investičních společnostech a investičních fondech ve znění pozdějších předpisů, nárok na zálohu poplatku za obhospodařování PF Č. k. ve výši maximálně 5.829.713, 80 Kč, a tím získala IS B. a. s. neoprávněnou výhodu ve značném rozsahu oproti druhým investičním společnostem, II. dne 7. 3. 1997 vybral u obchodníka s cennými papíry E. s. r. o. se sídlem v P. hotovost z prodeje cenných papírů z portfolia PF P. 2.979.934,70 Kč, ačkoliv neměla IS B. a. s. tak jako v bodě I) nárok na žádnou zálohu, z PF V. 6.290.186,40 Kč, ačkoliv měla IS B. a. s. nárok na zálohu poplatku ve výši 700.540,50 Kč, z PF Č. k.9.486.972,- Kč, ačkoliv měla IS B. nárok na zálohu poplatku 5.829.713,80 Kč a z PF V. 1.242.906,90 Kč, ačkoliv měla IS B. a. s. nárok na zálohu 202.135,60 Kč, tedy celkem částku 20.000.000,- Kč, kterou téhož dne předal osobně jednateli R. s. P. CR, s. r. o. M. Č. za účelem financování reklamní kampaně, a tím získala IS B. a. s. neoprávněnou výhodu ve značném rozsahu oproti druhým investičním společnostem“. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 5. 2000, sp. zn. 1 T 81/98, byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn uvedené obžaloby, když soud dospěl k závěru, že popsaného jednání se dopustil, avšak maximálně ve formě vědomé nedbalosti, neboť nebyl prokázán jeho úmysl opatřit sobě ve značném rozsahu neoprávněné výhody oproti jiným investičním společnostem (jako majoritní akcionář samozřejmě vůbec nevnímal provázanost zadání reklamní kampaně a jejího financování s nutností výpočtu možné úplaty investiční společnosti ve smyslu § 27 zákona o investičních společnostech a investičních fondech), a proto nenaplnil zákonné znaky skutkové podstaty daného trestného činu. Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 8 To 624/2000, k odvolání obvodního státního zástupce pro Prahu 2 uvedený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), f) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí, když konstatoval, že nalézací soud neprovedl řádně všechny důkazy (svědci, kteří byli vyslechnuti v rámci přípravného řízení, nebyli vyslechnuti soudem, případně jejich výpovědi nebyly za souhlasu stran přečteny, ačkoliv byly důležité pro posouzení míry zavinění obviněného a týkaly se skutečností spojených právě s obchodováním a vedením I. s. B., a. s.), nepostupoval důsledně podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a jeho závěry jsou krajně nepřesvědčivé, vzbuzující pochybnosti a předčasné. Dále poukázal na to, že bylo nepochybně prokázáno, že obviněný svým jednáním porušil pravidla hospodářského styku tak, jak jsou stanovena zákonem o investičních společnostech a investičních fondech, a na to, že sám obviněný doznal, že o tomto zákoně věděl, a je proto otázkou, zda v jeho případě nejde o nepřímý úmysl, a nikoliv vědomou nedbalost; další pochybení pak zjistil ve výroku o náhradě škody, neboť soud prvního stupně neměl o nároku poškozených v něm jmenovaných vůbec rozhodovat, neboť tito se k řízení připojili až po zahájení dokazování v rámci hlavního líčení. V závěru svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně se bude nucen zabývat i otázkou, zda v jednání obviněného nelze spatřovat trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák., byť by celé trestní řízení bylo vedeno, a to od sdělení obvinění až po podání obžaloby, pouze pro trestný čin porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1 tr. zák. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. 1 T 81/98, opětovně obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby, neboť vyslovil přesvědčení, že jednal ve formě vědomé nedbalosti, když věděl, že svým jednáním, tedy zadáním reklamní kampaně a užitím prostředků k tomu neurčených, může v zákoně o investičních společnostech a investičních fondech porušit konkrétní ustanovení, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že dopad tohoto porušení nebude takový, jaký zákon předpokládá, přičemž obviněný nebyl srozuměn s neúspěchem záměru či kampaně, který by se týkal totální prohry jeho podnikatelského záměru a všeho, co do věci investoval. K podnětu soudu druhého stupně ohledně toho, zda obviněný svým jednáním nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák., uvedl, že ani v přípravném řízení nebyla řešena otázka způsobení škody, stejně jako subjektivní stránka tohoto trestného činu; v době zadání reklamní kampaně se navíc při výpočtu možné zálohy mohlo jednat pouze o hrubý výpočet, rozhodně však nikoli o zřejmou výši škody, která by přicházela v úvahu, pokud se pomine nutný úmysl obviněného tuto škodu způsobit. Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. 61 To 486/2001, k odvolání obvodního státního zástupce pro Prahu 2 podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zprošťující rozsudek soudu prvního stupně znovu zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. ř. mu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. V odůvodnění usnesení rozvedl, že nalézací soud provedené důkazy nehodnotil v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. a jejich hodnocení není objektivní; soud prvního stupně se totiž soustředil pouze na aktivní, resp. pozitivní kroky obviněného, ale nezabýval se vůbec otázkou hospodaření s finančními prostředky podílových fondů, a to ani v souvislosti s ustanovením § 27 odst. 1 zákona č. 248/1992 Sb., ani v souvislosti s ustanovením § 14 odst. 1, 2 citovaného zákona ve znění novely. Zdůraznil, že podstatou skutkových zjištění je to, že obviněný převedl z účtu a vybral u obchodníka s cennými papíry předmětné finanční částky, jež došly na účet, resp. jím byly předány jednateli reklamní společnosti P. CR, s. r. o. za účelem financování reklamní kampaně; není přitom podstatné, zda reklamní kampaň splnila svoji úlohu, zda byla úspěšná a odůvodněná, podstatné je to, že obviněný za ni fakticky uhradil 36.000.0000,- Kč a tyto peníze nepocházely z výše úplaty společnosti tak, jak to vyplývá z ustanovení § 27 zákona č. 248/1992 Sb., nýbrž se jednalo o peníze podílových fondů, neboť I. s. B., a. s., (dále převážně jen „ISB, a. s.“) neměla v té době tolik peněz, aby si mohla dovolit takovou zálohu za kampaň zaplatit. Uzavřel, že na obvodním soudu je, aby se zabýval právě touto činností obviněného spočívající v tom, že použil peníze z majetku podílových fondů na zaplacení reklamní kampaně s tím, že další jeho činnost při správě podílových fondů s otázkou viny nesouvisí a lze ji hodnotit pouze v otázce trestu. Současně dal ke zvážení kvalifikovat jednání obviněného podle § 255 odst. 1, 2 tr. zák. (vzhledem k tomu, že obviněný se měl trestné činnosti dopustit v roce 1997, nelze uvažovat o právní kvalifikaci podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák., neboť tre