6 Tdo 1466/2011 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1466/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 3. 2012 Spisová značka:6 Tdo 1466/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1466.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Důvod dovolání, že byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští Peněžitý trest Vyhoštění Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. § 68 odst. 6 tr. zákoníku § 80 odst. 3 písm. c), e) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 5. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1466/2011-81 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. března 2012 o dovoláních, která podali obvinění A. C., nar. a M. K., nar., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. 8 To 257/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 28/2011, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e : - usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. 8 To 257/2011, a to pouze v té části výroků podle § 256 tr. ř., pokud bylo odvolání obviněného A. C. zamítnuto ve vztahu k výroku o peněžitém trestu a náhradním trestu odnětí svobody, a pokud bylo odvolání obviněného M. K. zamítnuto ve vztahu k výroku o peněžitém trestu a náhradním trestu odnětí svobody a výroku o trestu vyhoštění, - rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. 5 T 28/2011, stran obviněného A. C. ve výroku o peněžitém trestu a náhradním trestu odnětí svobody a stran obviněného M. K. ve výroku o peněžitém trestu a náhradním trestu odnětí svobody a ve výroku o trestu vyhoštění. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. 5 T 28/2011, byl obviněný A. C. uznán vinným (v bodě I.) trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), (v bodě II.) trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a (v bodě III.) zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), dílem [v bodě III. c)] ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, dílem [v bodě III. a), b), d), e)] ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za tuto trestnou činnost byl obviněný A. C. podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výši 500 denních sazeb po 1.000,- Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl, pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Obviněný M. K. byl týmž rozsudkem uznán vinným [v bodě III. a), d), e)] zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za tento zločin byl podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu pěti let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výši 100 denních sazeb po 1.000,- Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl, pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Citovaným rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu obviněné N. M.. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla všem jmenovaným obviněným stanovena povinnost nahradit v rozsudku uvedeným poškozeným v rozsudku specifikované částky, přičemž někteří z poškozených byli podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázáni se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 101 odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku bylo rozhodnuto o zabrání věcí v rozsudku blíže určených. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění A. C. a M. K. , rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. 8 To 257/2011, jímž podle § 256 tr. ř. tato odvolání zamítl. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podali obvinění A. C. a M. K. (dále též „dovolatelé“) dovolání, přičemž oba uplatnili dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný A. C. uvedl, že rozhodnutí prvoinstančního soudu je stiženo vadami, jež lze subsumovat pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a že odvolací soud nejen, že tyto vady neodstranil, ale naopak je v plném rozsahu v důsledku vadné aplikace hmotného práva přejal do svého rozhodnutí. Podle něho nalézací soud na základě velmi rozsáhlého dokazování dospěl k nesprávným skutkovým závěrům, následkem čehož skutek nesprávně právně posoudil. Odvolací soud potom pouze obecně konstatoval své ztotožnění se se závěry soudu prvního stupně, aniž by se blíže zabýval argumentací jeho odvolání. Dovolatel přitom vyjádřil přesvědčení, že nebylo dostatečně prokázáno naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Prohlásil, že s ohledem na změny ve výpovědích spoluobviněné N. M. a její dlouhodobou drogovou závislost jsou namístě vážné pochyby o její obecné i specifické hodnověrnosti. Soudu dále vytkl, že nevzal v potaz skutečnost, že svědkyně H. udržuje vztah se spoluobviněným K.. Výpověď jmenované svědkyně označil za irelevantní s tím, že je přirozené, že se tato snaží svému příteli pomoci část viny přenést na jeho osobu. Dále poznamenal, že nalézací soud sice konstatoval, že jeho vina byla prokazována též listinnými důkazy, avšak žádné konkrétní listinné důkazy v této souvislosti neuvedl [obviněný přitom poukázal na závěry nálezu Ústavního soudu České republiky (dále jen „Ústavní soud“) sp. zn. I. ÚS 781/04]. Rovněž konstatoval, že v průběhu trestního řízení nedošlo ke ztotožnění hlasů v intencích trestněprávních norem s tím, že jakési „ztotožnění“ hlasů v jednací síni při hlavním líčení uskutečněné poškozenými je zcela mimo trestní řád. Pokud pak některý z poškozených uváděl jeho jméno, není na tom nic neobvyklého, resp. toto nelze považovat za usvědčující důkaz proti jeho osobě, neboť jeho jméno se nachází jednak v obžalobě (kde je jednání popsáno tak, že se ho dopustil on), jednak ho poškození viděli vjednací síni při hlavním líčení. Uzavřel, že skutek, jak je popsán v napadených rozhodnutích, není trestným činem z důvodu absence subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu. Dále obviněný A. C. vyslovil názor, že soud musí při rozhodování o zabrání věci podle § 101 odst. 2 tr. zákoníku náležitě objasnit, zda jde skutečně o výnos z trestného činu a svůj závěr náležitě odůvodnit. Současně by měl zvažovat oprávněné zájmy třetích osob. Seznal, že soud prvního stupně se v odůvodnění svého rozhodnutí stran zabrání osobního motorového vozidla omezil pouze na konstatování, že se jedná o vozidlo, které bylo získáno z peněz pocházejících z trestné činnosti, aniž by jakkoliv blíže svou úvahu specifikoval a rozebral. Obviněný zdůraznil, že svědek P. K. vypověděl, že mu peníze za auto předal G. M., který je měl půjčené od svého otce. Soud si však původ finančních prostředků na nákup motorového vozidla nijak neprověřoval, a tudíž nebylo bez pochyb prokázáno, že by věc, popř. peněžní prostředky na její nákup, byly získány trestným činem nebo jako odměna za něj. Vyjádřil přesvědčení, že soudy pochybily i při rozhodování o zabrání mobilního telefonu Sony Ericsson, když nalézací soud své rozhodnutí o jeho zabrání ve smyslu § 101 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku neodůvodnil a odvolací soud pouze uvedl, že bylo namístě takto rozhodnout. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný A. C. namítl, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základního práva na osobní svobodu, jež je omezitelné jen zákonem. I zák