6 Tdo 153/2020 — Nejvyšší soud

6 Tdo 153/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 6. 2020 Spisová značka:6 Tdo 153/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.153.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Organizovaná zločinecká skupina Řízení o dovolání Služba v cizích ozbrojených silách Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 9. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 153/2020-1458USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2020 o dovoláních, která podali obviněný E. E., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a v jeho neprospěch nejvyšší státní zástupce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 10 To 71/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 64 T 1/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného E. E. odmítá. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá. Odůvodnění:I. 1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 5. 2019, sp. zn. 64 T 1/2019, byl obviněný E. E. (dále jen „obviněný“), uznán vinným zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve znění do 31. 1. 2017, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „na základě tranzitního víza pro Ruskou federaci s dobou platnosti od 9. 4. 2015 do 7. 5. 2015 dne 9. 4. 2015 letecky vycestoval z Prahy do Ruské federace – XY, odkud pokračoval autobusem na Ukrajinu do města XY, kde se nacházela fronta mezi ukrajinskou armádou a ozbrojenými jednotkami tzv. Doněcké lidové republiky, přičemž hranice mezi Ruskou federací a Ukrajinou překročil dne 11. 4. 2015 na hraničním přechodu XY – XY, po příjezdu na místo a vyzbrojení nejméně útočnou puškou AK-47 se obžalovaný zapojil do činnosti ozbrojené skupiny, tzv. Republikánské gardy Doněcké lidové republiky, o níž věděl, že je aktivně činná ve prospěch Doněcké lidové republiky, mezi činnosti obžalovaného patřila nejméně stráž v zákopu na frontě, dále kopání okopů, údržba zbraní, stráž u tržiště a na dalších místech v XY a jeho okolí; dne 5. 5. 2015 odcestoval autobusem přes hraniční přechod XY – XY z Ukrajiny do Ruské federace – XY, odkud dne 6. 5. 2015 odletěl zpět do České republiky, a takto obžalovaný jednal, přestože Doněcká lidová republika, která byla vyhlášena na území XY oblasti jako části suverénního státu Ukrajina v rozporu s jejím právním řádem, se prostřednictvím svých povstaleckých složek a jejich ozbrojených aktivit snažila za účelem získání nezávislosti narušit základní státní strukturu Ukrajiny.“ 2. Za tento zločin byl podle § 361 odst. 2 tr. zákoníku ve znění do 31. 1. 2017 odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let. Podle § 79 odst. 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest ztráty vojenské hodnosti. 3. Proti uvedenému rozsudku podali obviněný a v jeho neprospěch státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové odvolání, o nichž bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 10 To 71/2019. K oběma odvoláním byl podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným pokusem trestného činu služby v cizích ozbrojených silách podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 321 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchal tím, že „na základě tranzitního víza pro Ruskou federaci s dobou platnosti od 9. 4. 2015 do 7. 5. 2015 dne 9. 4. 2015 letecky vycestoval z Prahy do Ruské federace – XY, odkud pokračoval autobusem na Ukrajinu do města XY, kde se nacházela fronta mezi ukrajinskou armádou a ozbrojenými jednotkami tzv. Doněcké lidové republiky, přičemž hranice mezi Ruskou federací a Ukrajinou překročil dne 11. 4. 2015 na hraničním přechodu XY – XY, kde se bez příslušného povolení po příjezdu na místo a vyzbrojení nejméně útočnou puškou AK-47 zapojil do činnosti ozbrojené skupiny, tzv. Republikánské gardy Doněcké lidové republiky, o níž věděl, že je aktivně činná ve prospěch Doněcké lidové republiky, mezi činnosti obžalovaného patřila nejméně stráž v zákopu na frontě, dále kopání okopů, údržba zbraní, stráž u tržiště a na dalších místech v XY a jeho okolí, odkud dne 5. 5. 2015 odcestoval autobusem přes hraniční přechod XY – XY z Ukrajiny do Ruské federace – XY a následně dne 6. 5. 2015 odletěl zpět do České republiky.“ Za to byl podle § 321 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Současně mu byl podle § 79 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest ztráty vojenské hodnosti. II. 4. Proti shora citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podali obviněný a v jeho neprospěch nejvyšší státní zástupce dovolání, přičemž oba uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. Obviněný v odůvodnění svého dovolání předně poznamenal, že rozsudek odvolacího soudu de facto neobsahuje hmotněprávní posouzení celé věci. Dále uvedl, že byl-li shledán vinným pokusem trestného činu služby v cizích ozbrojených silách, pak muselo dojít k naplnění skutkové podstaty § 21, resp. § 321 odst. 1 tr. zákoníku. V souvislosti s tím citoval dikci ustanovení § 321 odst. 1 tr. zákoníku a pokračoval, že pokud by mu bylo prokázáno naplnění této skutkové podstaty, musel by ve stadiu pokusu sloužit ve vojsku nebo ozbrojených silách jiného státu. Základní podmínkou totiž je, že by se muselo jednat o vojsko nebo ozbrojené síly jiného státu. Jestliže se v rozhodné době legálním způsobem zdržoval na území Ruské federace a Ukrajiny, pak pro naplnění předmětné skutkové podstaty by se musel pokusit vykonat bez souhlasu prezidenta České republiky službu ve vojsku nebo ozbrojených silách Ruské federace nebo Ukrajiny. Nic takového nebylo prokázáno. Jiný stát ve smyslu mezinárodního práva a ve vazbě na zákonnou definici § 321 odst. 1 tr. zákoníku se přitom na území těchto dvou států, a to zejména Ukrajiny, nenachází. Dodal, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí je v souladu s odborným vyjádřením z oboru mezinárodního práva a sdělením Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva obrany konstatováno, že jakákoliv jeho činnost nebyla činností, kterou by vykonával ve prospěch vojenských nebo ozbrojených sil jiného státu. Právní posouzení věci odvolacím soudem je tak zcela nesprávné. 6. Následně obviněný namítl, že z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, ve vazbě na skutečnosti tvrzené v rozsudku soudu prvního stupně, nevyplývá žádný závěr, proč odvolací soud dospěl k závěru, že tzv. Doněcká republikánská garda je vojskem nebo ozbrojenou složkou jiného státu, tj. buď Ruské federace, nebo Ukrajiny. Dovodil, že právní názor odvolacího soudu je de facto nepřezkoumatelný, neboť v odůvodnění jeho rozhodnutí není uvedeno žádné hmotněprávní posouzení výše uvedených otázek, tj. zejména proč odvolací soud dospěl k závěru, že se (obviněný) dopustil pokusu trestného činu služby ve vojsku nebo v ozbrojených silách jiného státu a o jaký stát z hlediska mezinárodního práva se mělo jednat. 7. Nad rámec výše uvedeného ještě uvedl, že na území obou států pobýval legálně a jeho případ nelze porovnávat s případem obviněného J. S. zmíněným v odůvodnění odvolacího soudu a že se nepokusil jakýmkoliv způsobem účastnit na činnosti organizované zločinecké skupiny či spáchat jakýkoliv teroristický čin. Jel legitimním způsobem navštívit rodiště své současné manželky a matky svých dětí, navštívil svého přítele, a to, že se fotografoval s různými osobami a různými zbraněmi je jeho běžný způsob trávení volného času (byl prokázán jeho zájem o militarismus). Navíc i znalecké posudky prokázaly, že přehání, a to vše ve snaze zaujmout. Podle jeho přesvědčení je se zřetelem k principu „v pochybnostech ve prospěch obviněného“ na místě zprostit jej v plném rozsahu obžaloby. 8. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby byl napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 10 To 71/2019, zrušen, a to ve všech jeho částech. 9. Nejvyšší státní zástupce v jím podaném dovolání uvedl, že odvolací soud považoval podle odůvodnění napadeného rozsudku skutková zjištění soudu prvního stupně v podstatě za správná. Tato skutková zjištění však korigoval, pokud jde o závěr o subjektivní stránce jednání obviněného ve vztahu k jeho vědomí ohledně toho, zda je „Republikánská garda Doněcké lidové republiky“ cizím vojskem nebo o