6 Tdo 158/2022 — Nejvyšší soud

6 Tdo 158/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 4. 2022 Spisová značka:6 Tdo 158/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.158.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1,3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 7. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 158/2022-614 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 4. 2022 o dovolání, které podal obviněný O. H., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2021, sp. zn. 12 To 145/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 38 T 118/2020, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2021, sp. zn. 12 To 145/2021, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. 38 T 118/2020, zrušují. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Praha-východ přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. 38 T 118/2020, byl obviněný O. H. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“ ) uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „dne 25. 8. 2016 v XY, okres Praha-východ, nejprve uzavřel smlouvu o dílo na zhotovení stavby domu na stavební parcele č. XY v obci XY, okr. Praha-východ, v ul. XY č. p. XY, podle níž měl jako zhotovitel postavit na uvedené adrese stavbu rodinného domu pro objednatele V. a J. Z., přičemž za tímto účelem od dcery objednatelů N. H. postupně přebíral zálohy, a to po etapách, které na stavbě postupně realizoval, přičemž dne 06. 10. 2016 převzal částku 216 000 Kč za konkrétním účelem, a to na nákup oken, a dne 04. 11. 2016 částku 500 000 Kč za konkrétním účelem, a to na nákup materiálu a stavbu střechy, tento stavební materiál ani práce, s výjimkou materiálu na stavbu střechy v hodnotě 70 292 Kč, i po opakovaných urgencích poškozených a jejich dcery nedodal, následně poškozeným ze svěřených záloh vrátil pouze částku 74 000 Kč a zbývající část svěřených finančních prostředků použil nezjištěným způsobem, čímž způsobil poškozeným V. a J. Z. škodu v celkové výši 571 708 Kč.“ 2. Za to byl odsouzen podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 20 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit V. Z. a poškozené J. Z. škodu ve výši 543.238 Kč. 3. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2021, sp. zn. 12 To 145/2021, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. II. 4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [ve znění do 31. 12. 2021]. 5. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu lze shrnout v tom smyslu, že převzal finanční prostředky, které byly účelově určeny, tyto nepoužil k určenému účelu. Z této skutečnosti soudy nižších stupňů vyvodily závěr o spáchání trestného činu zpronevěry. Soudy z provedeného dokazování uzavřely, že mu poškození měli předat částku 216.000 Kč na zhotovení oken a částku 500.000 Kč na zhotovení střechy. Uzavřely pak, že měl od poškozených převzít částku celkem 716.000 Kč, když měl dodat materiál na stavbu střechy v hodnotě 70.292 Kč a dále poškozeným vrátil 74.000 Kč. Uvedené skutečnosti po celu dobu řízení nerozporoval, avšak argumentoval tím, že veškeré finanční prostředky, které od poškozených obdržel na stavbu jejich rodinného domu, investoval do této stavby. Soud prvního stupně, ani soud odvolací, tuto námitku nepromítl do svého hodnocení důkazů, ani do svého rozhodnutí. 6. Jedním ze základních znaků skutkové podstaty daného trestného činu je způsobení škody na cizím majetku. Soudy však skutečnou výší škody podle dovolatele neřešily, pouze odkazovaly na to, že finanční prostředky použil v rozporu s účelem, pro který mu byly svěřeny, a z toho dovodily vznik škody na cizím majetku v konkrétní výši. Soudy se vůbec nezabývaly tím, že poškození obdrželi plnění ve formě rozestavěného domu, ani hodnotou rozestavěné stavby. Nelze tak říci, že byl spáchán trestný čin zpronevěry v situaci, kdy není prokázána výše škody, a tedy nelze v souladu se zásadou materiální pravdy uzavřít, že vůbec nějaká škoda vznikla. Škoda podle nich vznikla již tím, že finanční prostředky poškozeným nevrátil, resp. je použil jiným než dohodnutým způsobem. V popisu skutku však soud prvního stupně uvedl, že je použil nezjištěným způsobem. 7. Pro posouzení věci je pak zcela zásadní, zda obviněný tyto finanční prostředky použil sice jiným než dohodnutým způsobem, ale plnění za tyto prostředky získané (např. stavební práce, materiál) převzali poškození v rámci hrubé stavby jejich rodinného domu. Obviněný tvrdil, že veškeré prostředky, které mu byly svěřeny, použil na stavbu rodinného domu, avšak soudy k tomuto neprovedly jediný důkaz, respektive byl proveden důkaz znaleckým posudkem, avšak tento znalecký posudek se nijak nepromítl do hodnocení celé věci a žádné rozhodnutí z tohoto znaleckého posudku nevyšlo, ačkoliv hovořil o tom, že cena předané hrubé stavby byla v hodnotě 928.296,42 Kč bez DPH. Tento posudek prokazuje, že poškození převzali rozestavěný rodinný dům v hodnotě, která odpovídá zálohám, které dovolatel převzal. Na tom nic nemění dodatek posudku, v rámci kterého byly odečteny různé položky z původního znaleckého posudku. Podle přesvědčení obviněného totiž takový postup není v souladu s právem, neboť je třeba zjistit, jaká byla obvyklá cena rozestavěného domu. 8. V návaznosti na uvedené skutečnosti dovolatel nastolil otázku, zda je možné spáchat trestný čin zpronevěry za situace, kdy finanční prostředky převzaté za konkrétním účelem (který nebyl dodržen) byly použity k jinému účelu, jehož výsledek převzali poskytovatelé finančních prostředků do svého vlastnictví. Podle jeho přesvědčení uvedený trestný čin takto spáchat nelze, neboť poškození neutrpěli žádnou škodu. 9. Následně ještě vyjádřil přesvědčení, že byla porušena též zásada subsidiarity trestní represe a pravidlo ultima ratio, a to zvláště za předpokladu, že poškození disponují uznáním dluhu, které mohou vymáhat prostřednictvím občanskoprávního řízení. Je podle něj nutné, aby soudy v novém řízení jednoznačně stanovily hodnotu rozestavěného rodinného domu, a to hodnotu obvyklou v místě a čase se započtením všech položek, které by museli na trhu uhradit (metoda URS). 10. Závěrem dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2021, sp. zn. 12 To 145/2021, i předcházející rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. 38 T 118/2020, a věc vrátil Okresnímu soudu Praha-východ k novému řízení. 11. K tomuto dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předeslal, že v dovolacím řízení Nejvyšší soud napadené rozhodnutí přezkoumává pouze v rozsahu a z důvodů v dovolání uvedených. Dovolatel v textu dovolání připustil, že předmětné finanční prostředky pro něho byly cizí věcí. Státní zástupce se proto věcí podrobněji nezabýval z toho hlediska, zda jsou na danou věc použitelné závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1437/2007, podle kterých platba, kterou objednatel díla poskytl na podkladě smlouvy o dílo jeho zhotoviteli jako zálohu na cenu za provedení díla, přechází do vlastnictví zhotovitele díla a ten se nemůže vůči objednateli dopustit trestného činu zpronevěry, i když peníze použije na jiný účel než na zhotovení díla. 12. Státní zástupce připomněl, že dovolatel především namítl, že poškozeným nevznikla škoda, neboť předmětné finanční prostředky použil na stavbu rodinného domu, byť k jiným účelům než na zhotovení střechy nebo oken. Absenci škody obviněný dovodil ze závěrů znaleckého posouzení, přičemž zároveň polemizoval s odečtením některých položek znalkyní. Takovéto námitky, nehledě na jejich primárně skutkový charakter, samy o sobě podle státního zástupce nemohou obstát. Podle zjištění uvedených v bodě 13. r