6 Tdo 162/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 162/2025-874 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2025, které podal obviněný Tomáš Jarý, trvale bytem Ke Kocábě 122, 261 01 Příbram, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 10 To 323/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 10/2022, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 10 To 323/2023, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. 6. 2023, sp. zn. 2 T 10/2022. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Příbrami přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. 6. 2023, sp. zn. 16 T 60/2022 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný Tomáš Jarý (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, dílem spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že: poté, co dosud neztotožněný pachatel poškodil dne 28. 7. 2019 vozidlo tovární značky JAGUAR LAND ROVER LIMITED RANGE ROVER SPORT LW, registrační značky XY, VIN XY, zaparkované mezi obcemi XY a XY, okres XY tak, že poškodil pravý přední světlomet, levé a pravé zpětné zrcátko, levý a pravý zadní světlomet, všechna boční výhledová skla, všechny sedadla, tj. sedadlo řidiče, spolujezdce a zadní sedadla, předního panel, vnitřní výplně dveří, rádio, airbag řidiče, v úmyslu následného vylákání pojistného plnění nahlásil předmětnou pojistnou událost společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, která ji zaevidovala pod číslem pojistné události 4192099333 a škodu vyčíslila na částku 439.600 Kč, přičemž obžalovaný Tomáš Jarý v úmyslu neoprávněně získat pojistné plnění z pojistné smlouvy č. 6346048261 uzavřené mezi společností Kooperativa pojišťovna, a.s. a J. P. za účasti obžalovaného Tomáše Jarého, kontaktoval dne 29.7.2019 telefonicky Policii ČR s tím, že v úmyslu vylákat pojistné plnění pojišťovně předložil fiktivní podklady prokazující nájem náhradního vozidla pro J. P. za částku ve výši 100.000 Kč, ačkoliv věděl, že k nájmu náhradního vozidla nedošlo, avšak pojišťovna pojistné plnění, které mělo být vyplaceno ve prospěch bankovního účtu J. P. č. XY dosud neposkytla, přičemž v případě vyplacení pojistného plnění by společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČ: 47116617, se sídlem Pobřežní č. p. 665, 186 00 Praha, vznikla škoda v celkové výši 100.000 Kč. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku (ve výroku o trestu byl chybně uveden § 274 odst. 1 tr. zákoníku, na což upozornil odvolací soud, který tuto nepřesnost napravil) za použití § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb, s výší denní sazby 150 Kč, tedy celkem ve výměře 30 000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku soud prvního stupně určil, že peněžitý trest bude zaplacen v 10 měsíčních splátkách ve výměře 3 000 Kč, přičemž výhoda splátek peněžitého trestu odpadne, jestliže obžalovaný nezaplatí dílčí splátku včas. 3. Proti shora citovanému rozsudku podali státní zástupce a obviněný odvolání. Krajský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 10 To 323/2023, jímž z podnětu řádného opravného prostředku státního zástupce podle 258 odst. 1 písm. e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině odsoudil obviněného podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 300 denních sazeb, s výší denní sazby 200 Kč, tedy celkem ve výměře 60 000 Kč. Podle § 256 tr. ř. pak odvolání obviněného zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí soudů jsou kontradiktorní, neboť byl soudem prvního stupně dvakrát zproštěn obžaloby, jen aby byl následně po opakovaném kasačním zásahu odvolacího soudu shledán vinným za nezměněné důkazní situace. Skutečnost, že obviněný za svou babičku vyřizoval koupi vozidla, sjednání pojištění a vyplacení pojistného plnění nelze považovat za trestný čin. Skutkové závěry odvolacího soudu jsou fakticky nesprávné. Jednak nesprávně uvedl, že měl obviněný uvést emailovou adresu společnosti JARYS s.r.o. v hlášení o pojistné události, jednak nepodloženě konstatoval, že pronájem náhradního vozidla byl fingován. Jak vyplynulo z výpovědí svědků Zdeňka Ryse a J. P. (babičky obviněného), došlo k fyzickému zapůjčení vozidla náležejícímu společnosti DORYS CZ, s.r.o., prostřednictvím společnosti JARYS s.r.o. svědkyni J. P. Je sice pravdou, že předmětné náhradní vozidlo bylo poskytnuto původně obviněnému svědkem Zdeňkem Rysem (jednatelem společnosti DORYS CZ, s.r.o.), ale bylo tak učiněno bez jakéhokoliv omezení. Obviněný proto jednal podle svého uvážení a vozidlo zapůjčil za úplatu dále. I kdyby si společnost DORYS CZ, s.r.o., za toto jednání nárokovala nějaké protiplnění, v úvahu by to přicházelo pouze prostřednictvím civilního řízení. Pokud byla zpochybněna výpověď svědkyně J. P. na základě její záměny značky vozidla, jde o zcela pochopitelné přeřeknutí, ze kterého soudy vycházely pro nedostatek jiných důkazů. Obzvláště pokud dotyčná byla poprvé před soudem a auto nesprávně uvedené značky dříve vlastnila. K této svědkyni odvolací soud také nesprávně dovodil, že je nemajetná, čemuž však neodpovídají veřejně dostupné záznamy vedené v katastru nemovitostí, podle kterých svědkyně vlastní několik hodnotných pozemků. Není tedy pravdou, že by si dotyčná nemohla dovolit uhradit 100.000 Kč za pronájem náhradního vozidla. Obviněný rovněž namítl, že pojišťovna měla možnost nezaplatit za náhradní vozidlo a o toto pojistné plnění se přít v civilním řízení. Samotná pojistná smlouva neobsahuje limity, jak a kdo má náhradní vozidlo zapůjčit. Obviněný proto uzavřel, že pouze ve prospěch své babičky nárokoval zákonné a pojišťovnou garantované plnění, a místo toho, aby soudy ctily presumpci neviny a zásadu in dubio pro reo, jej bez důkazů shledaly vinným. Rozhodnutí soudu je založeno na přesvědčení o amorálním jednání obviněného, které však není trestné. 5. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, a sám podle § 226 písm. b) nebo c) tr. ř. rozhodl o zproštění obžaloby, alternativně, aby po zrušení těchto rozhodnutí některému z těchto soudů přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. 6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém písemném vyjádření k dovolání konstatoval, že výtky obviněného jsou neopodstatněné. Jelikož skutková zjištění soudů mají obsahový podklad v provedených důkazech, nelze v projednávaném případě shledat existenci tzv. zjevného rozporu, který by jinak naplňoval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Výpovědi svědků Zdeňka Ryse a J. P. nemohou obviněného vyvinit. Naopak soudy správně uzavřely, že došlo k fingování pronájmu vozidla, neboť skutková verze obviněného je nepřesvědčivá. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ten není důvodný, protože nic nenasvědčuje přítomnosti výjimečných okolností, které by bránily uplatnění trestní odpovědnosti. Proto námitka, že přicházelo v úvahu užít nástrojů civilního práva, je bezdůvodná. Z výše uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. V případě odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil s postupem ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí. 8. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 10 To 323/2023, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého