6 Tdo 176/2022 — Nejvyšší soud

6 Tdo 176/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 4. 2022 Spisová značka:6 Tdo 176/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.176.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Týrání svěřené osoby Dotčené předpisy:§ 198 odst. 1,2 písm. d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 7. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 176/2022-554 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 4. 2022 o dovolání, které podala obviněná S. R., nar. XY, trvale bytem XY, okres Rakovník, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 9 To 260/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 128/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné S. R. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 8. 7. 2021, sp. zn. 1 T 128/2020, byla obviněná S. R. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila tím, že „v přesně neustanovenou dobu minimálně od jara 2019 do 14. 10. 2019 v místě společného bydliště v domě na adrese XY č. p. XY, soudní okres Rakovník, a jeho okolí záměrně nakládala zle s poškozeným P. J., narozeným XY, ačkoli měla jako jeho opatrovnice minimálně dle § 466 a § 467 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, o něj pečovat, starat se o naplnění jeho práv, chránit jeho zájmy a zohledňovat jeho názory, představy a přání, kdy opatrovnicí ji ustanovil Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 16. 2. 2015, č. j. 0 P 43/80-183, který nabyl právní moci dne 23. 3. 2015, a rozsudkem ze dne 23. 7. 2018, č. j. 0 P 43/80-255, který nabyl právní moci dne 30. 7. 2018, protože poškozený byl omezen na svéprávnosti z důvodu středně těžké mentální retardace, pro kterou není schopen projevovat reálná přání, je omezen v řešení běžných záležitostí, je nesamostatný a potřebuje dohled a dopomoc v každodenním životě; přitom obžalovaná s poškozeným zacházela hrubě a nedůstojně, pravidelně na něj křičela, urážela jej a hrozila mu bitím, za prohřešky mu vynadávala, dávala mu pohlavky nebo jej nutila klečet a držet knihu na natažených rukách, přičemž se na jeho fyzickém trestání a urážkách podíleli i její syn L. R., narozený XY, a nevlastní syn M. B., narozený XY, který žil s nimi v domácnosti, vzbuzovala v něm pocity viny, že je nemocná, že jí ubližuje a že měl vliv na úmrtí své matky i jejího manžela, vyprávěla v obci o něm, že osahává malé holčičky a psy a že se nad ní uspokojoval, doma si nemohl sám nic vzít včetně stravy a na vše se musel ptát, a měl zakázáno si brát od sousedů nabízené jídlo, neměl v bytě ani jinde vlastní soukromí, každé ráno si musel odnášet matraci a lůžkoviny z bytu do prostor sklepa, v noci spal na zemi v chodbě za vstupními dveřmi, oblečení měl uložené za každého počasí ve venkovní skříni, od bytu nevlastnil klíče a často v něm nemohl setrvat, když rodina obžalované odjela, celé dny musel být za každého počasí venku, doma se jej štítila, a proto vykonával potřebu venku v lese, část svého oblečení si přepíral sám a musel se mýt i venku v lavoru, z jeho důchodu mu nevyplácela žádné pravidelné kapesné, ani mu peníze nespořila, kdy v obchodě si nesměl sám nic kupovat, posílala jej na sběr železa a jiné pomocné práce, přičemž si nemohl ponechat získanou finanční odměnu, omezovala mu sociální kontakty a zakazovala mu bavit se s jinými lidmi v obci, aby zejména nemohl mluvit o své situaci doma, přičemž blíže neurčeného dne mu bezdůvodně vyrazila z ruky a rozbila walkman, který dostal, v důsledku čehož poškozený zejména opakovaně utekl z domova, přemýšlel v určitých momentech i o ukončení svého života a rozvinula se u něj duševní porucha – porucha přizpůsobení, která se projevovala stavy subjektivní tísně, emoční poruchou, stavem obav a úzkosti z opakovaného jednání obžalované a dalších rodinných příslušníků, a dále byly u poškozeného identifikovány znaky syndromu týrané osoby spočívající v naučené bezmocnosti, sebezničujících reakcích, popírání viny obžalované, relativizování prožitých událostí ve svůj neprospěch a bagatelizování následků, nebezpečnosti a intenzity jejích útoků a rovněž i známky posttraumatického stresového prožívání.“ 2. Za to byla odsouzena podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněné uloženo omezující opatření spočívající v její povinnosti ve zkušební době nahradit podle svých sil nemajetkovou újmu, kterou svou trestnou činností způsobila. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost nahradit poškozenému P. J. na nemajetkové újmě částku 47.827,50 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl jmenovaný poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvolání, která proti tomuto rozsudku podali obviněná a poškozený, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 9 To 260/2021. Podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek částečně zrušen, a to ve výroku o náhradě nemajetkové újmy. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo při nezměněném výroku o vině zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a nezměněném výroku o trestu znovu rozhodnuto tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozenému k rukám jeho opatrovníka Městys XY nemajetkovou újmu ve výši 30.000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený P. J. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. II. 4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). 5. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítla, že z její strany nedošlo k naplnění „právní kvalifikace“ daného trestného činu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Jednání jí kladené za vinu totiž nelze mít za týrání. 6. Podle odborné literatury a judikatury se za týrání považuje zlé nakládání se svěřenou osobou, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti, určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří. V souvislosti s tím obviněná uvedla, že se jedná například o případy, kdy pachatel nechával dítě svěřené jeho péči často a po dlouhou dobu klečet s předpaženýma rukama, surově je bil a nedával mu řádně najíst (R 18/1963), či případy bití otevřenou rukou i pěstí nebo za pomoci různých předmětů, kopání, pálení cigaretou, doutníkem nebo jinými žhavými předměty, působení elektrickým proudem, bolestivé tahání za vlasy, po dlouhou dobu trvajícího přivazování k radiátorům ústředního topení nebo jiným pevným předmětům, ponechávání týrané osoby v chladném prostředí bez nutného oblečení, nucení k provádění těžkých prací nepřiměřených věku a tělesné konstituci týrané osoby, déletrvající odpírání dostatečné potravy, časté buzení týrané osoby v noci (R 20/1984-I, B2/1983-3). Navázala, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu (resp. soudu prvního stupně) je jí kladeno za vinu podstatně mírnější jednání než odbornou literaturou (podpořenou soudními rozhodnutími) vymezené jednání považované za týrání. 7. Měla za to, že z její strany se nejednalo o jednání spočívající ve zlém nakládání se svěřenou osobou, jež by se vyznačovalo vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, kterou by poškozený pociťoval jako těžké příkoří. Naopak se poškozeného snažila vést k řádnému životu a k plnění povinností. Snažila se o něj postarat a zabezpečit jej, aby si či někomu jinému neublížil. Nejednala tak v úmyslu negativně působit na poškozeného. Uvedla, že její námitky proti napadenému rozhodnutí podporuje i rozhodnutí Okresního soudu v Blansku ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 14 T 172/2015, z něhož akcentovala, že pachatel v tam popsaném případě nepřiměřeně, hrubě a bezcitně nakládal s dětmi své manželky (například je bil otevřenou dlaní, rákoskou nebo dřevěnou lžící na boty, čímž jim způsobil hematomy, urážel je vulgárními slovy, vyhrožoval jim, že je zmlátí, až jim vystříkne červená, poškozeného zbil kopřivami po holém těle, poškozenou nutil jíst zapáchající paštiku a když odmítla, zbil ji údery do hlavy, ukládal jim nepřiměřené povinnosti, které měly přednost před přípravou do školy). Pr