6 Tdo 244/2019 — Nejvyšší soud

6 Tdo 244/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 3. 2019 Spisová značka:6 Tdo 244/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.244.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Omyl právní Přijetí úplatku Úplatek Dotčené předpisy:§ 19 odst. 1 tr. zákoníku § 331 odst. 2 tr. zákoníku § 334 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 6. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 244/2019-265 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 3. 2019 o dovolání, které podal obviněný E. G., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 9 To 237/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 T 14/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného E. G. odmítá. Odůvodnění:I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 6 T 14/2018, byl obviněný E. G. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem křivého obvinění podle § 345 odst. 1, odst. 3 písm. e) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „při svém podání vysvětlení na úřední záznam podle § 30 zákona č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů sepisovaného dne 12. 7. 2017 policejním orgánem GIBS ve Věznici XY, okres XY, ve věci jeho předchozí stížnosti na zaměstnance věznice, po řádném opakovaném poučení, mimo jiné i o následcích křivého obvinění, o vychovateli oddělení výkonu trestu Věznice XY D. K., sl. průkaz č. XY, který vůči němu vykonával kázeňskou pravomoc a jiné úkoly vyplývající z funkce vychovatele, lživě uvedl, že mu v souvislosti s jeho žádostí o zrušení návštěvy za bezpečnostní přepážkou měl sdělit, že žádosti vyhoví pod podmínkou, že pro něj obžalovaný poskytne více nespecifikovanou erotickou službu, stejné skutečnosti pak G. uvedl i v písemném podání ze dne 26. 7. 2017 adresované Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, uvedené podněty byly následně prošetřeny Generální inspekcí bezpečnostních sborů ve věci pod č. j. GI-3087/ČJ-2017-842020-K, kde bylo konstatováno, že ze strany vychovatele ani jiných zaměstnanců Věznice XYnedošlo ke spáchání trestného činu nebo jiného protiprávního jednání.“ 2. Za tento zločin byl odsouzen podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti sedmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 9 To 237/2018, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. II. 4. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. V odůvodnění mimořádného opravného prostředku předestřel, že si je vědom nemožnosti dovolacího soudu zasahovat do hodnocení důkazů či skutkových zjištění soudů nižších stupňů, proto ve svém dovolání vychází ze skutkových zjištění soudu prvního a druhého stupně, podle nichž nepravdivě uvedl při podání vysvětlení Generální inspekci bezpečnostních sborů a ve svém písemném projevu adresovaném Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, že mu vychovatel Věznice XY, D. K. v souvislosti s jeho žádostí o zrušení jeho návštěvy za bezpečnostní překážkou sdělil, že žádosti vyhoví pod podmínkou, že mu obviněný poskytne erotickou službu. 6. Následně se obviněný zaměřil na zpochybnění své subjektivní stránky, přičemž se odvolával na stavbu skutkových podstat z hlediska zavinění, tj. na skutečnost, že trestný čin křivého obvinění podle § 345 odst. 1 tr. zákoníku je v základní skutkové podstatě naplněn pouze úmyslem přímým, neboť si pachatel musí být vědom nepravdivosti tvrzených informací a rovněž toho, že jiného obviňuje z jednání, které naplňuje konkrétní skutkovou podstatu. K tomu dodal, že závěr o jeho přímém úmyslu z odůvodnění nižších soudů (s odkazem na bod 9. rozsudku nalézacího soudu a bod 6. usnesení odvolacího soudu) jednoznačně neplyne. 7. V návaznosti na to sdělil svůj názor, že byť nemusí znát ani uvést konkrétní kvalifikaci trestného činu, z něhož jiného lživě obviňuje, to zda věděl, že D. K. obviňuje z jednání, které by mohlo být posouzeno jako přijetí úplatku, podstatné je. Současně vyjádřil přesvědčení, že k tomu aby skutek mohl být právně posouzen jako zločin křivého obvinění podle § 345 odst. 1, 3 písm. e) tr. zákoníku, v konkrétním případě křivé obvinění z trestného činu přijetí úplatku, je nezbytné aby bylo postaveno najisto a v popisu skutku vyjádřeno, že obviněný věděl o tom, že i služba nebo protislužba mohou být úplatkem, a pokud tedy vězeňský vychovatel žádá vězně o erotickou službu, dopouští se trestného činu a nikoliv pouze nevhodného chování nebo kázeňského přestupku. Zvláště pak v posuzovaném případě, kdy se obviněný, který má pouze základní vzdělání získané na zvláštní škole, hájil tím, že měl za to, že úplatkem mohou být pouze peníze. 8. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 9 To 237/2018, podle 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu odvolacímu k novému projednání a rozhodnutí ve věci v potřebném rozsahu. 9. Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství k tomuto dovolání. III. 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům. 11. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 9 To 237/2018, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. 12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení. 13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. 14. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. 15. V obecnosti pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonném