6 Tdo 247/2022 – Nejvyšší soud

6 Tdo 247/2022-727 USNESENÍNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 4. 2022 o dovolání, které podala obviněná R. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. 13 To 268/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 1 T 66/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné R. K. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. 1 T 66/2019, byla obviněná R. K. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) podle § 226 písm. e) tr. ř. zproštěna obžaloby pro skutek spočívající v tom, že „v období od 1. 6. 2010 do 24. 6. 2011 a od 1. 10. 2011 do 30. 9. 2018 ve svém pohostinství ve XY čp. XY, okr. Praha-západ jako živnostnice pod jménem R. K., IČ.:XY svým zaměstnancům v rozporu se svými povinnostmi dlouhodobě neodváděla srážkovou část povinných odvodů z jejich mezd, vzhledem k nedostatečným výnosům, při­čemž z příjmů z jejich závislé činnosti neuhradila: a) v rozporu s ustanovením § 8 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, způsobila nedoplatek na srážkové části pojistného ve výši 125.008,- Kč k tíži Pražské správy sociálního zabezpečení, b) v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, způsobila nedoplatek na srážkové části pojistného ve výši 66.756,70- Kč a k tíži Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, c) v rozporu s ustanovením § 38h odst. 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, způsobila nedoplatek na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti ve výši 39.575,- Kč k tíži Finančního úřadu pro Středočeský kraj, Územní pracoviště Praha- západ, tedy platby v celkové výši 231.339,70 Kč, které byla povinna podle zákona za své zaměstnance odvést z jejich mezd, přičemž teprve na základě trestního řízení dne 01. 03. 2019 částečně v celkové výši 50.000,-Kč dluh umořila, čímž pouze snížila způsobenou újmu na celkovou hodnotu 181.339,70 Kč, ve kterém byl spatřován přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku, neboť trestnost činu podle § 242 tr. zákoníku zanikla.“ 2. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. 13 To 268/2021, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podala obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. Martina Kaina dovolání datované dnem 31. 1. 2022, přičemž výslovně uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění před 1. 1. 2022. 4. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku totiž uvedla, že napadá usnesení odvolacího soudu z důvodu uvedeného „v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. 5. Poukázala na to, že v rámci svého odvolání proti rozsudku nalézacího soudu učinila řadu námitek, v nichž spatřovala nesprávnost postupu soudu prvního stupně. Konkrétně se jednalo o námitky, že minimálně v případě svědků M. J. a D. K. bylo prokázáno, že existovala dohoda o tom, že odvody nebude hradit obviněná, jako jejich zaměstnavatel, ale že si je budou platit sami. Dále pak namítala nevyvrácení její obhajoby, že by taková dohoda neexistovala i v případě dalších soudem slyšených svědků, tj. zaměstnanců obviněné. 6. Obviněná argumentovala, že postup soudu prvního stupně je zcela v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a se zásadou in dubio pro reo. Očekávala, že k výše uvedeným námitkám bude ze strany odvolacího soudu přihlédnuto a tento se s nimi řádně vypořádá a pokud jim nevyhoví, pak své rozhodnutí řádně odůvodní a popíše své důvody. V daném případě k tomu však nedošlo. Odvolací soud jen paušálně poukázal na to, že postup soudu prvního stupně je zcela v pořádku, a odkázal na něj, aniž by se vypořádal s námitkami z její strany. Zdůraznil, že závěry soudu prvního stupně podporuje skutečnost, že obviněná jednala o splátkových kalendářích na jednotlivé částky a nenamítala, že k jejich zaplacení není povinna, a také rozpor mezi výpovědí obviněné ze dne 1. 3. 2021, kdy uvedla, že údajně platila odvody za svého syna, a svědka K., který ve své výpovědi uvedl, že byl s matkou dohodnut, že si odvody bude platit sám. Dovolatelka považuje tyto úvahy za nesprávné. Fakt, že jednala s příslušnými institucemi o splátkovém kalendáři, neznamená, že by přiznávala svou vinu. Podle ní je třeba v uvedené kauze rozlišovat hledisko trestněprávní, z něhož je podstatné, zda obviněná skutečně srážky prováděla a finanční prostředky si ponechávala či použila jinak, a dále pak hledisko občanskoprávní, kdy zde existovaly vykonatelné pohledávky za obviněnou, které tato musela řešit a o toto se snažila. Z její snahy však nelze dovozovat, že by tím přiznávala vinu v rámci trestního řízení, jak dovozují soudy prvního a druhého stupně. 7. Z její výpovědi ze dne 1. 3. 2021 v žádném případě nevyplývá, že by činila za syna odvody na povinných platbách, neboť hovořila pouze o srážkách ze mzdy na exekuce. Usnesení odvolacího soudu je pro nedostatek důvodů a absenci řádné konkrétní reakce na její námitky nepřezkoumatelné. 8. S ohledem na její konkrétní námitky v porovnání s obecným a strohým odůvodněním napadeného usnesení odvolacího soudu má dovolatelka za to, že je dán důvod ke zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, který nereagoval na její námitky, čímž se dopustil zásahu do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Soudy obou stupňů nepostavily na jisto, že z její strany došlo skutečně k naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku. Základním předpokladem trestnosti jejího jednání je fakt, že skutečně srazila ze mzdy zaměstnanců částku odpovídající povinným platbám a že tyto finanční prostředky dále neodvedla, což učinila ve větším rozsahu. Obviněná toto popřela, když uvedla, že zaměstnancům byly vypláceny mzdy v hrubé výši, tj. včetně povinných plateb. 9. Svědek M. J. uvedl, že o žádné dohodě stran toho, že by si odvody platil sám, neví. Jmenovaný svědek pak soudu dne 1. 3. 2021 doručil kopie výplatních pásek, kdy na každé z nich je obsažena poznámka „PSSZ“ a „VZP VYPLACENO“ nebo „HRAZENO HOTOVĚ“, parafovaná svědkovým podpisem. Současně byla svědkem doručena i dohoda mezi ním a obviněnou ze dne 10. 2. 2015, z níž vyplývá, že zaměstnanci bude vyplácena mzda včetně povinných odvodů na sociální a zdravotní pojištění v hotovosti a zaměstnanec si zajistí sám úhradu těchto plateb. Svědek D. K. uvedl, že měl s obviněnou domluvu, že si všechno bude platit sám. Ocitl se ve finanční tísni a tyto odvody neplatil a obviněné to nesdělil. Ze strany těchto svědků tak existovala dohoda, že si budou hradit odvody sami a nikoli, že to bude činit obviněná. V jejich případě nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku. Totéž lze při uplatnění zásady in dubio pro reo konstatovat i ohledně zaměstnankyně J. P., která nemohla být vyslechnuta z důvodu svého úmrtí, přičemž obviněná trvá na tom, že i s ní měla uzavřenou obdobnou dohodu. 10. Odvody za výše uvedené zaměstnance nelze podle ní zahrnovat mezi platby, za jejichž neodvedení by bylo možno v jejím případě konstatovat trestnost podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku. Po odečtení plateb za tyto osoby zde zbyl dluh, jehož výše je nižší než 100.000 Kč a tudíž nelze konstatovat, že by obviněná neplnila svou povinnost ve větším rozsahu (za předpokladu, že by tato skutečnost byla prokázána u dalších svědků). 11. Výpovědi svědkyň Z. L., M. Z. a M. D. nelze podle dovolatelky považovat za spolehlivé, když tyto si již nic ohledně detailů jejich pracovních poměrů nepamatovaly a některé z nich již ani nevěděly, kdo byl jejich zaměstnavatelem. V případě těchto svědkyň by proto měl soud rovněž postupovat podle zásady in dubio pro reo. 12. Obviněná má za to, že její vina nebyla řádně prokázána a tudíž mělo být rozhodnuto o jejím zproštění obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že by předmětný skutek spáchala ona a nemělo být rozhodnuto tak, že trestnost uvedeného trestného činu zanikla z důvodů účinné lítosti podle § 242 tr. zákoníku s následným zprošťujícím důvodem podle § 226 písm. e) tr. ř. 13. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2021, č. j. 13 To 268/2021-708, v celém jeho rozsahu, i vadné řízení jemu předcházející a vrátil věc k dalšímu projednání. 14. K tomuto dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“