6 Tdo 257/2023 — Nejvyšší soud

6 Tdo 257/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 6. 2023 Spisová značka:6 Tdo 257/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.257.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Omyl skutkový Zproštění obžaloby Dotčené předpisy:§ 18 odst. 1, 4 tr. zákoníku § 226 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 9. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 257/2023-976 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 6. 2023 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněné S. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2022, č. j. 8 To 275/2021-911, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 15/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 7. 2021, č. j. 19 T 15/2021-713, byla obviněná S. K. (dále „obviněná“) uznána vinnou přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustila tím, že dne 1. 4. 2015 ani později, s cílem vyhnout se povinnosti uhradit daň z příjmů fyzických osob, nepodala u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územního pracoviště pro Prahu 5, se sídlem Peroutkova 263/61, 150 00 Praha 5, přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2014 ve vztahu k příjmu získanému v souvislosti s prodejem bytové jednotky č. XY vymezené v budově sestávající z č. p. XY, XY, XY, XY a XY, postavené na pozemcích č. parc. XY, XY, XY, XY, XY, XY, souvisejícího spoluvlastnického podílu ve výši 736/60540 na společných částech budovy sestávající z č. p. XY, XY, XY, XY, XY, postavené na pozemcích č. parc. XY, XY, XY, XY, XY, XY a souvisejícího spoluvlastnického podílu ve výši 736/60540 na pozemcích parc. č. XY (zastavěná plocha a nádvoří), parc. č. XY (ostatní plocha – zeleň), parc. č. XY (zastavěná plocha a nádvoří), parc. č. XY (zastavěná plocha a nádvoří), parc. č. XY (zastavěná plocha a nádvoří), parc. č. XY (zastavěná plocha a nádvoří), parc. č. XY (zastavěná plocha a nádvoří), vše zapsané u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště XY, pro katastrální území XY, obec XY, část obce XY, na listech vlastnictví č. XY a č. XY, kterou nabyla na základě smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne 15. 6. 2012 za částku 891.885 Kč a kterou prodala prostřednictvím kupní smlouvy ze dne 27. 2. 2014 za částku 3.440.000 Kč, a uvedeným způsobem jednala, přestože věděla, že tento příjem nesplňuje podmínky pro osvobození od daně z příjmů fyzických osob předpokládané ustanovením § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném k datu 27. 2. 2014, neboť v předmětné bytové jednotce neměla bydliště nejméně po dobu dvou let bezprostředně před prodejem předmětné bytové jednotky a prostředky získané jejím prodejem nepoužila na uspokojení bytové potřeby, v důsledku čehož přes vědomí své povinnosti k úhradě příslušné daně nepřiznala a neuhradila daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2014 ve výši 346.575 Kč, po započtení nákladů na rekonstrukci bytové jednotky ve výši 100.000 Kč. 2. Obviněná byla za tento přečin odsouzena podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 100denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činí 3.460 Kč, tedy celkem ve výši 346.000 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 5, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvolání obviněné proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 11. 2022, č. j. 8 To 275/2021-911 (dále též „napadený rozsudek“), jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 226 písm. b) tr. ř. obviněnou zprostil obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně ze dne 29. 1. 2021, č. j. 1 ZT 99/2020-184, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozený Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 5, s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Pro úplnost je třeba dodat, že označený rozsudek odvolacího soudu je v pořadí jeho druhým meritorním rozhodnutím, neboť jeho předcházející rovněž zprošťující rozsudek ze dne 28. 12. 2021, č. j. 8 To 275/2021-784, byl na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněné zrušen usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2022, č. j. 6 Tdo 371/2022-836. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti (druhému zprošťujícímu) rozsudku odvolacího soudu podal v neprospěch obviněné dovolání nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“), a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Po shrnutí argumentace odvolacího soudu nejvyšší státní zástupce uvedl, že nesouhlasí s jeho právními závěry vztahujícími se k problematice subjektivní stránky. Odvolacímu soudu vytýká, že pominul prokázané rozhodné skutečnosti, z nichž vyplývá, že obviněná měla představu o tom, jaké jsou podmínky pro osvobození od daně ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“). 6. Soudy obou stupňů shledaly (viz bod 64. napadeného rozsudku), že záměrem obviněné bylo předmětný byt přenechat k užívání jinému, minimálně v období od 3. 3. 2012 do 29. 11. 2012, což zatajovala. Lze dále uvést, že již v období od listopadu 2008 daný byt utajovaně pronajímala po dobu přibližně 4,5 roků různým podnájemcům, resp. nájemcům. Je tedy zřejmé, že byt v roce 2012 nezakoupila pro uspokojení vlastních bytových potřeb, ale pro investiční účely spočívající v jeho pronajímání či budoucím prodeji. O tom, že obviněná měla představu i o případném budoucím prodeji bytu svědčí, že v předmanželské smlouvě z roku 2009 byla obsažena ustanovení, podle nichž v případě privatizace bytu, tento nabude do svého výlučného osobního vlastnictví. Na investiční nákup bytu se však osvobození od daně nevztahuje. 7. Dovolatel dále uvádí, že ačkoliv měla obviněná v bytě hlášen trvalý pobyt, nejméně po dobu od 3. 3. 2012 do 29. 11. 2012 v něm skutečně nebydlela. Skutečně bydliště měla na adrese XY, XY. Na uvedeném nic nemění ani uvedení korespondenční adresy na adrese předmětného bytu či smlouva o dodávkách energií v tomto bytě znějící na osobu obviněné. Tímto způsobem se pouze snažila vytvářet dojem, že v bytě skutečně bydlí. Musela si být vědoma (a to i vzhledem k jejímu právnímu vzdělání) rozdílu mezi termínem „bydliště“ podle § 4 odst. 1 písm. a) ZDP a pojmem „trvalý pobyt“ ve smyslu § 10 a násl. zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, kdy bydliště označuje místo faktického trvalého zdržování se poplatníka, zatímco trvalý pobyt má formální a evidenční povahu. 8. Obviněná si byla vědoma své daňové povinnosti, přičemž od svědků V. a H. nepožadovala daňové poradenství ve smyslu § 3 odst. 3 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství, kdy jejich rady byly získány neformální cestou. Obviněná navíc zmíněným svědkům poskytla pouze zavádějící informace stran toho, jaký účel pro ni byt plnil, resp. jak pohotově jí byl k dispozici a v jaké míře s ním mohla disponovat. Zamlčela jim, že byt ve výše specifikovaném období pronajímala. Vzhledem k těmto zavádějícím informacím, jež svědkům poskytla, nemohla nabýt dojmu, že od nich získává rady relevantní pro její skutečnou situaci. 9. Účelu osvobození od daně z příjmů fyzických osob podle § 4 odst. 1 písm. a) ZDP odporuje, aby pod něj spadaly situace spekulativního prodeje, tedy případy kdy dochází ke koupi a následnému prodeji bytů s cílem dosažení zisku. Z jednání obviněné jednoznačně vyplývá, že se snažila vyhnout své daňové povinnosti, a že si musela být vědoma, že obchází § 3 odst. 1 písm. e) a § 10 odst. 1 písm. b), odst. 4, 5 ZDP. Rady od svědků V. a H. tak byly obviněnou získány čistě účelově. 10. Pokud jde o závěr odvolacího soudu, že obviněná měla jednat v negativním skutkovém omylu podle § 18 odst. 1 tr. zákoníku, pak je nutno uvést, že pokud jednala v omylu o normativních znacích skutkové podstaty, jedná se spíše o