6 Tdo 286/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 286/2025-324 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 5. 2025 o dovolání, které podal obviněný F. J., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. 3 To 159/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 71/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. J. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 8. 2024 č. j. 91 T 71/2024-182 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný F. J. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným jednak pokusem zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 145 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že ačkoli byl trestním příkazem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2013 pod sp. zn. 3 T 198/2012, který nabyl právní moci dne 8. 2. 2013, uznán vinným mimo jiné ze spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, a dále byl trestním příkazem Okresního soudu v Třebíči ze dne 7. 1. 2020 pod sp. zn. 1 T 1/2020, který nabyl právní moci dne 12. 6. 2020, odsouzen ze spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přesto: dne 10. 12. 2023, v době kolem 02:30 hodin, v Brně, na ulici XY XY, v klubu XY, kde pracoval jako šatnář, napadl poškozeného O. L., který držel kliku otevřených dveří u dámské toalety, tak, že poškozeného silně udeřil pěstí do oblasti levého oka, následkem čehož poškozený krátce ztratil vědomí a upadnul na zem, čímž poškozenému O. L., nar. XY, způsobil otřes mozku, zhmoždění oka a krajiny očnice vlevo, krevní výron a otok obou očních víček vlevo, krevní výron ve spojivkovém vaku vlevo, ochrnutí zornice vlevo, hydraulickou zlomeninu očnice vlevo, úchylku dolního přímého nervu vlevo, dvojité vidění a zmenšení levého oka, zranění hodnocená jako minimálně středně těžká, pro která byl poškozený nejprve ošetřen a hospitalizován ve Fakultní nemocnici Brno od 10. 12. 2023 do 12. 12. 2023, a následně znovu hospitalizován od 18. 12. 2023 do 22. 12. 2023, přičemž dne 19. 12. 2023 po vyhodnocení zranění a po vstřebání otoku podstoupil operační zákrok v celkové anestezii spojený s napravením postavení a rekonstrukcí base levé očnice a instalací titanové ploténky s mikrošrouby, přičemž poškozený byl po dobu hospitalizace zcela vyřazen z běžného způsobu života s následnou délkou léčby uvedených zranění v délce nejméně 6 týdnů, kdy u poškozeného přetrvávalo dvojité vidění, což bylo i důvodem trvající pracovní neschopnosti po dobu nejméně 3 měsíců; současně si obžalovaný byl vědom toho, že vzhledem k charakteru jím vedeného fyzického útoku úderem pěstí, a to vysokou intenzitou na hlavu poškozeného, konkrétně do oblasti oka, tomuto může způsobit zranění i podstatně závažnější spočívající např. v trvalém poškození až ztrátě oka při prasknutí sklivce, k jejichž vzniku však nedošlo pouze vlivem okolností, jež nesouvisely s jeho volním jednáním. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 40 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky, sídlem Drahobejlova 1404/4, Praha 9, IČ: 471 14 975, majetkovou škodu ve výši 47 431 Kč a poškozenému O. L., nar. XY, trvale bytem XY XY, Brno, nemajetkovou újmu ve výši 84 741,30 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený O. L. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. 3 To 159/2024, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím zvoleného obhájce Mgr. Martina Rybnikáře dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V odůvodnění dovolání uvedl, že skutek, jak je popsán ve skutkové větě, byl odvolacím soudem nesprávně právně kvalifikován, neboť nevykazuje znaky pokusu zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 145 odst. 1 tr. zákoníku. Popsaný skutek nenaplňuje zejména subjektivní stránku pokusu tohoto trestného činu. Muselo by být spolehlivě a jednoznačně zjištěno, že obviněný měl v úmyslu poškozenému způsobit těžkou újmu na zdraví. Soudy prvního a druhého stupně naplnění subjektivní stránky pokusu tohoto trestného činu dovozovaly z toho, že obviněný udeřil poškozeného jedním úderem pěstí do obličeje, přičemž podle názoru odvolacího soudu obviněný musel být srozuměn s tím, že toto jeho jednání je způsobilé k těžkému ublížení na zdraví. K podobnému závěru pak dospěl i soud prvního stupně. Oba soudy subjektivní stránku dovozovaly pouze z toho, jaké zranění mohl obviněný poškozenému způsobit. Pro posouzení subjektivní stránky trestného činu totiž není až tak podstatné, co všechno se teoreticky mohlo v důsledku jednání obviněného stát, ale je podstatné pouze, jaká byla ve vztahu ke způsobení zranění poškozeného na straně obviněného tzv. složka vědění a složka vůle. Aby se ho obviněný mohl dopustit, musel by vědět, že jednáním, kterého se dopouští, může způsobit poškozené osobě těžké ublížení na zdraví a současně by takové zranění musel chtít způsobit, anebo by musel být srozuměn s tím, že takové zranění poškozenému způsobí. Jednající osoba může být srozuměna i s tím, že její jednání je způsobilé poškozenému způsobit těžkou újmu na zdraví i v případě tzv. nedbalosti vědomé ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to v případě, že bez přiměřených důvodů spoléhá, že takové zranění poškozenému nezpůsobí. Závěr odvolacího soudu, že jednání obviněného je způsobilé k těžkému ublížení na zdraví, lze vyložit i tak, že u obviněného mohlo jít o nedbalost vědomou. Tuto otázku nesprávně posoudil i soud prvního stupně, který se vůbec nezabýval tím, co bylo údajným cílem obviněného při předmětném incidentu. Soudy prvního a druhého stupně odvozovaly naplnění znaků skutkové podstaty pokusu zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 145 odst. 1 tr. zákoníku z toho, jaká zranění poškozený teoreticky mohl utrpět, aniž by se zabývaly tím, za jakých okolností se událost odehrála, jaký byl charakter a intenzita jednání obviněného a jaké nebezpečí z takového jednání obvyklé hrozí. Podle skutkové věty obviněný udeřil poškozeného pěstí do obličeje pouze jednou. Nejednalo se tedy o déletrvající opakované či přehnaně intenzivní násilí. Po této ráně pěstí u poškozeného k těžkému ublížení na zdraví nedošlo. Pokud výše zmiňovaným úderem pěstí nebyla poškozenému způsobena těžká újma na zdraví, lze obviněnému jen těžko klást za vinu, že musel být srozuměn s tím, že takovýmto úderem poškozenému těžkou újmu na zdraví způsobí. Obviněný byl v minulosti již jednou odsouzen za to, že měl jinou osobu udeřit pěstí do obličeje. Ve zmiňovaném případě však oné poškozené osobě žádné závažnější zranění nezpůsobil. Stávající judikatura dovolacího soudu jednání spočívající v úderech pěstí do obličeje většinou neposuzuje jako jednání, které by podle úmyslu pachatele mělo směřovat k těžkému ublížení na zdraví, což doložil judikáty obsaženými v příloze. 6. Poukázal na usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 5 Tdo 521/2014, v němž bylo rozhodováno o skutku, který je co do základu obdobný jako skutek projednávaný v tomto řízení. Nejvyšší soud v tomto judikátu nespatřoval v jednání stíhané osoby, tedy v úderu pěstí do obličeje, ani trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku s odůvodněním, že úder pěstí do obličeje byl malé intenzity a na pádu poškozeného na zem se mohla podílet rovněž opilost, únava, či jiná fyzická indispozice. V tomto judikátu Nejvyšší soud uzavírá, že aby se v případě jednání pachatele jednalo o úmysl nepřímý ve vztahu ke způsobení zranění poškozeného, musel by být pachatel srozuměn s tím, že s největší pravděpodobností v důsledku jeho jednání dojde ke zranění poškozeného, když v této souvislosti nepočítá s žádnou konkrétní okolností, která by mohla tomuto zranění zabránit. Jednání, kterého se měl obviněný dopustit, bezesporu nelze považovat za jednání, u kterého by se dalo očekávat, že v jeho důsledku dojde ke zranění vykazující intenzitu těžkého ublížení na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 tr. zákoníku. Už vůbec nelze považovat za samozřejmé, že obviněný v průběhu konfliktu musel počítat s tím, že způsobení zranění v důsledku jeho jednání je nevyhnutelné. 7. Obviněný se neztotožnil ani s kvalifikací skutku jako přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Ze