6 Tdo 339/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 339/2025-993 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, č. j. 2 To 11/2024-735, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 11/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 1. 12. 2023, č. j. 49 T 11/2023-630, byl obviněný M. P. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) spolu s obviněnými M. P. a M. Š. uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustili tím, že dne 14. 3. 2023 v době kolem 17:00 hodin vlákali pod záminkou prodeje jízdního kola poškozeného P. P., nar. XY, kterého doprovodil jeho bratr poškozený E. G., nar. XY, do přízemního bytu ul. XY XY, Praha XY, kam je z ulice před domem zavedl obž. P., přičemž je následně v předmětném bytě společným jednáním napadli pěstmi a kopy směřované převážně na obličej a horní část těla, kdy tento útok zahájil obž. P. úderem do poškozeného P. P. a obž. Š. zaútočil na poškozeného G., po několika minutovém útoku poškozené posadili na sedačku v bytě a následně je obž. P. vyzval, aby vyndali věci ze svých kapes, což oba poškození učinili a poškozený G. pachatelům vydal peněženku, mobilní telefon a tašku s nářadím a poškozený P. peněženku s finanční hotovostí 4 800 Kč a mobilní telefon, obž. Š. stál opodál a už do věci nezasahoval, následně byl poškozený G. i se všemi svými věcmi z bytu propuštěn, pošk. P. byl po promazání messengerové komunikace vrácen mobilní telefon a peněženka bez hotovosti, přičemž mu obž. P. sdělil, že mu pošk. P. dluží částku ve výši 70 000 Kč plus 10 000 Kč za výdaje, kdy se oba muži domluvili, že mu poškozený P. následující den přinese první splátku ve výši nejméně 10 000 Kč, následně byl také propuštěn, kdy pachatelé společným jednáním způsobili poškozenému P. škodu ve výši 4 800 Kč a poranění zahrnující kraniotrauma, tržné rány cca 2,5 cm v oblasti obočí, krvácení z pravého ucha a z nosu, která si vyžádalo lékařské ošetření, a poškozenému G. újmu na zdraví. 2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň bylo rozhodnuto o trestech spoluobviněných. 3. O odvolání obviněného, jakož i jeho spoluobviněných, proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 31. 1. 2024, č. j. 2 To 11/2024-735, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svých obhájců dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. 5. V dovolání podaném obhájkyní Mgr. Monikou Homolovou předně namítl, že ve věci došlo k zásadním pochybením, která spočívají v nesouladu právního posouzení ohledně skutku kvalifikovaného jako zvlášť závažný zločin loupeže se skutkovými zjištěními, a tyto dosahují intenzity porušení jeho práva na spravedlivý proces. Shledává též závažné procesní vady dokazování, přičemž zjištěný skutkový stav, jakož i jeho právní posouzení, neodpovídá provedenému dokazování. Soudu dále vytýká porušení zákazu deformace důkazů a použití procesně nepoužitelných důkazů. 6. Obviněný namítá nesprávné právní posouzení obligatorních znaků skutkové podstaty, a to zmocnění se a užití násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, jakož i pojmových znaků spolupachatelství. Má za to, že užití fyzického násilí za účelem zmocnění se cizí věci nebylo prokázáno. Nerozporuje, že došlo ke slovní rozepři a následným úderům, avšak odlišné intenzity, než vypověděli poškození. Jejich výpověď byla ostatně vyvrácena znalcem. Právě vyhodnocení, zda tvrzený fyzický útok mohl proběhnout tak, jak ho popsali poškození (při každé své výpovědi odlišně), by byl významným vodítkem pro posouzení jejich věrohodnosti. Obligatorní znak zmocnění se cizí věci absentuje, neboť sám poškozený G. odpověděl na otázku, zda se bratrovi ztratily nějaké věci, že si toho není vědom a že mu nic neřekl. Tvrzení poškozeného P. o odcizení hotovosti (jejíž výši neustále měnil) stojí osamoceně. Poukázal taktéž na povědomost poškozených a jejich otce o znacích trestného činu loupeže. 7. Upozornil dále, že jeho důkazní návrhy byly konstantně opomíjeny. Navrhoval postupně vypracování znaleckých posudků na jeho zdravotní stav a k věrohodnosti poškozených, výslech svědkyně G. U odvolacího soudu též navrhl výslech svědka M. M., přičemž nesouhlasí se zdůvodněním jeho zamítnutí odvolacím soudem. 8. Dovolací důvod podle písm. m) vznesl, protože již rozsudek soudu prvního stupně je zatížen závažnými procesními vadami, nicméně soud druhého stupně ve svém rozhodnutí nereflektoval jeho odvolací námitky a namítané vady neodstranil. 9. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, č. j. 2 To 11/2024-735, jakož i všechna rozhodnutí tomuto předcházející, podle ustanovení § 265k odst. 1, 2 tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle ustanovení § 265l odst. 1, 3 tr. ř. vrátil věc zpět senátu odvolacího soudu v jiném složení nebo soudu prvního stupně v jiném složení senátu, k novému projednání a rozhodnutí. Připojil též podnět k přerušení výkonu trestu podle § 265o odst. 1 tr. ř. a odůvodnění absence důvodů pro vzetí do vazby. 10. V dovolání zpracovaném JUDr. Stanislavem Mečlem obviněný též namítá, že se soudy dopustily zásadních deformací důkazů, respektive učinily z provedených důkazů závěry, které z nich nevyplývají, a porušily jeho právo na spravedlivý proces. Stranou pozornosti primárně zůstaly okolnosti a skutečné pohnutky osob, které se v danou dobu setkaly v předmětném bytu. Ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by mezi nimi byla jakákoliv předem dojednaná úmluva na shodném cíli návštěvy a zejména, že by jejím smyslem měla být jakákoliv restituce majetkových vztahů mezi ním a poškozenými, a už vůbec ne, že k tomu dojde za použití násilí či pohrůžky bezprostředního násilí. 11. Trvá na tom, že celou dobu vypovídá konzistentně. On ani oba poškození netušili, že se v bytě setkají. Poškozeného P. do bytu pozval obviněný P. z vlastní iniciativy. Došlo sice k slovní a fyzické rozepři, avšak bylo to z důvodu závažných obtíží, jimž ho poškozený P. vystavil. To doložil listinnými důkazy. Poškozený P. sám opakovaně uvedl, že mu nic nedluží, nešlo tedy o žádné odcizení majetkové hodnoty, nýbrž o střet mezi oběma muži. Z důkazů nevyplynulo, že by obviněný Š. znal kohokoli ze zúčastněných mimo něj. Domluva mezi nimi je vyloučena i proto, že byl jmenovaný obviněný propuštěn z výkonu trestu den před událostí, zatímco obviněný P. se s poškozeným P. domlouval již tři dny předem. 12. Mezi výpověďmi poškozených existují v podstatných bodech rozdíly. Poukázal také na jejich užívání návykových látek, což mělo být patrné i ze zvukového záznamu z hlavního líčení, jehož provedení jako důkazu navrhl. Soud prvního stupně nereagoval ani na závěry znalce, který vyloučil, že by vzniklá zranění odpovídala popisu události, který uvedl poškozený P. Jednalo se o lehká poranění, která není možné trestněprávně kvalifikovat jako ublížení na zdraví. Těmto závěrům odpovídají též lékařské zprávy a výpovědi všech obviněných. Podle úředního záznamu byly pořízeny fotografie zranění poškozeného na mobilní platformu a tato událost byla zaznamenána na kamerový systém policistů, nicméně tyto fotografie ani kamerový záznam nejsou součástí trestního spisu. Je zřejmé, že popis útoku předložený poškozeným G. převzal poškozený P. Poškození se liší ve svých výpovědích v podstatě ve všech významných bodech v popisu skutku. Například se neshodují ani jeden v částce, která měla být poškozenému P. odcizena. Navzdory tomu nalézací soud označil průběh skutkového děje za prokázaný jejich výpověďmi. 13. Podle obviněného bylo nezbytné, aby provedené dokazování bylo doplněno podrobnějším výslechem svědkyně G. a také k věci dosud nevyslechnutého svědka – pana M. M., který byl přítomen incidentu. Rovněž se jevilo jako zcela nezbytné vyslechnout policisty motorizované jednotky, kteří zpracovali úřední záznam o výjezdu. 14. Namítá dále, že došlo k zásadní deformaci důkazů, neboť soudy obsah důkazů nejenom významově posunuly v jeho neprospěch, avšak zároveň z takových důkazů dovodily zjištění, které z nich ani bez dalšího neplynou. Obviněný je přesvědčen, že se ani soud nalézací, ani soud odvolací nijak nevypořádaly se zcela konkrétními námitkami a důkazními návrhy. Má za to, že soudy nesprávně hmotněprávně posoudily jak subjektivní stránku trestného činu loupeže, tak i spolupachatelství k tomuto trestnému čin