6 Tdo 349/2011 — Nejvyšší soud

6 Tdo 349/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:30. 6. 2011 Spisová značka:6 Tdo 349/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.349.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Těžké ublížení na zdraví Dotčené předpisy:§ 147 odst. 1.2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 11. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 5.12.2011III.ÚS 3631/11JUDr. Jiří Muchaodmítnuto12.4.2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 349/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2011 dovolání, které podal obviněný R. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 6 To 24/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 2 T 1/2004, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. 9. 2008, sp. zn. 2 T 1/2004, byl obviněný R.K. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je ve výroku rozhodnutí uvedeno. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák., § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody. Vůči konstatovanému rozhodnutí obviněný podal odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 6 To 24/2009, byl podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a obviněného R.K.uznal vinným, že dne 11. 7. 2003 ve 23.40 hod. na silnici u km 122,07 v J. na T.ul., okres D., po předchozím požití alkoholu, kdy hladina v jeho krvi činila 1,14 g/kg, řídil vozidlo Mitsubishi Pajero, při projíždění prudké pravotočivé zatáčky nezvládl řízení, s vozem vjel do protisměru, kde došlo ke střetu s mopedem Korado Manet s řidičem P.Ř., který při střetu utrpěl zranění - zlomeniny obou stehenních kostí s nutností operace a hospitalizací, v léčení byl nejméně do 16. 6. 2005, čímž porušil zejména ustanovení § 5 odst. 2 písm. b), § 11 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Takto zjištěný skutek odvolací soud právně posoudil jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a obviněného odsoudil podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovil zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Územní pracoviště D., částku 90.590,- Kč a poškozenému P. Ř., částku 206.880,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli tito poškození se zbytkem svých nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Citovaný rozsudek odvolacího soudu (všechny výroky) napadl obviněný R. K. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že ze skutkového děje, jenž připomněl, krajský soud dovodil právní závěr, podle něhož způsobil poškozenému z nedbalosti těžkou újmu na zdraví tím, že porušil důležitou povinnost uloženou v § 5 odst. 2 písm. b), § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. Podle obviněného spočívá právní vada v tom, že při úvahách o vině odvolací soud nezohlednil výrazné spoluzavinění poškozeného na vzniku škodného následku, když dospěl k právnímu závěru, že svým jednáním naplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku. V této souvislosti poukázal na znění § 88 odst. 1 tr. zák. Vytkl, že v rámci právní kvalifikace skutkového děje soudy obou stupňů dostatečně nevzaly v úvahu všechna rozhodná hlediska, neboť vycházely jen ze skutkových zjištění jdoucích k jeho tíži. Při úvahách o právní kvalifikaci skutku měly soudy zohlednit, že i poškozený porušil ustanovení § 5 odst. 2 písm. b), § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.; porušil povinnost jet se svým jednostopým vozidlem při pravém okraji vozovky, ačkoliv tomu nebránily žádné okolnosti a nepožít před jízdou alkohol, kdy v jeho krvi bylo po nehodě naměřeno 1,5 g/kg alkoholu. Poškozený též nebyl schopen se plně věnovat řízení vozidla a sledovat situaci v provozu na silnici, jinak by jeho přijíždějící vozidlo viděl a střetu mohl předejít či alespoň omezit jeho následky. Obviněný rovněž upozornil, že v soudem označeném místě střetu nebylo vodorovné dopravní značení, resp. na vozovce dělicí čára byla, ovšem skončila několik desítek metrů před zjištěným místem střetu (viz např. fotografie č. 7 pořízené fotodokumentace). Pokud je jeho osobě soudem přičítáno porušení důležité povinnosti jako okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, platí, že toto porušení není s ohledem na zmíněné chybějící vodorovné značení způsobilé založit zvýšení stupně nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Správnost právní úvahy krajského soudu o tom, že okolnost, jež podmiňuje použití vyšší trestní sazby, pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost, zpochybňuje i to, že od dopravní nehody uplynula dlouhá doba téměř sedmi roků, což vedle shora uvedeného rovněž svědčí pro závěr, že v daném případě není použití vyšší trestní sazby namístě. Dále obviněný vznesl námitky proti procesní použitelnosti důkazů, o něž odvolací soud své závěry opřel. Namítl, že doplněk ke znaleckému posudku č. 2320-130/05, který dne 30. 6. 2008 vypracoval Ing. Jan Kubelka, nebyl v hlavním líčení u okresního soudu skončeném dne 18. 9. 2008 (tj. před změnou ustanovení § 213 tr. ř. provedenou zákonem č. 41/2009 Sb.) k důkazu přečten. Odvolací soud toto pochybení neodstranil a doplněk znaleckého posudku k důkazu neprovedl. Podle obviněného tudíž nelze k tomuto důkazu v řízení přihlížet, neboť je procesně zcela neúčinný. Podotkl, že okresní soud nevydal před vypracováním doplňku znaleckého posudku opatření podle § 105 odst. 1 tr. ř. o přibrání konkrétního znalce k vypracování předmětného doplňku, a to včetně formulace otázek položených znalci. Tím byl zkrácen na svých právech, neboť se nemohl vyjádřit k osobě znalce ani k formulaci otázek a specifikaci podkladových materiálů tvořících předmět doplňku znaleckého posudku. Dodal, že následně krajský soud ve veřejném zasedání vyslechl Ing. Jana Kubelku v rámci procesního úkonu výslechu znalce, a to výlučně k materii zpracované v doplňku znaleckého posudku. Namítl, že jmenovaný nebyl ke dni konání veřejného zasedání v procesním postavení znalce, neboť ke zpracování doplňku znaleckého posudku nebyl procesně konformním způsobem jako znalec ustanoven. Obsah jeho výpovědi před krajským soudem proto označil za procesně zcela neúčinný. Jelikož všechna měření a zákresy naměřených hodnot do plánku rekonstrukce dopravní nehody prováděné dne 28. 3. 2008 okresním soudem byla učiněna osobou Ing. Janem Kubelkou, jež nebyla pro účel vypracování doplňku znaleckého posudku jako znalec ustanovena, jde o rekonstrukci procesně neúčinnou, z jejíchž závěrů nelze v řízení vycházet. V dovolání obviněný napadl i výrok o náhradě škody ve vztahu k poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR i poškozenému P.Ř., a to s ohledem na spoluzavinění poškozeného. Upozornil, že pokud by poškozený splnil zákonnou povinnost jet při pravém okraji vozovky, nebyl výrazně ovlivněn alkoholem, resp. sledoval provoz a plně se věnoval řízení a před střetem brzdil či se jinak snažil vyhnout jeho osvětlenému vozidlu, ke škodě na jeho zdraví by vůbec nedošlo, resp. by vznikla v daleko menším rozsahu. Odvolacímu soudu vytkl, že při úvahách o přisouzení nároku na náhradu škody zcela pominul právní úpravu spoluzavinění poškozeného podle § 441 obč. zák. (nutno ji zohlednit i ve